13.komnata Jirky Jelínka

Rozhovor, který vás nenechá chladnými. Rozhovor, který má uvnitř velké poslání. Rozhovor, který jsem ještě nedělal a já doufám, že dělat nebudu, protože když to člověk čte, hned se vám žačne prohánět takový zvláštní pocit v podbřišku, ale Jelen je frajer. Frajer, který o tom všem mluví natvrdo, upřímně a hlavně s myšlenkou, která může leckdy zachránit mnohem více… Sedněte si, dejte si kafe, přečtěte si tento rozhovor a popřemýšlejte, co je v životě opravdu důležité….

Jirko, jak je to dlouho, kdy si zjistil, že nemusí být vše v pořádku?

Bylo to koncem dubna 2009, ale úplně poprvé jsem to zaregistroval asi o měsíc a půl dříve.

Napadlo tě někdy předtím, že se to může přihodit právě tobě?

Ani náhodou by mě nenapadlo, že se to může stát někomu známému, natož přímo mě. Nikdy jsem nad tím ani nezauvažoval.

Jak jsi přišel na to, že je něco špatně?

Přišel jsem na to spíše náhodou, když se mi chtělo pokaždé zvracet, když jsem měl notebook na klíně a následně jsem si na varleti nahmatal něco, co by tam být nemělo.

Co poté následovalo? Návštěva lékaře, rychlá diagnóza, nebo si musel čekat a přemýšlet, co se to vlastně děje?

První moje reakce? Nad ničím jsem nepřemýšlel a šel jsem zase zpátky na trénink. První s kým jsem o tom mluvil, byl můj nejlepší kamarád, ten mi řekl, že to bude nejspíše cysta, že to měl i jeho bratr. Tak jsem to chvíli neřešil vůbec.  Raději jsem však zavolal do nemocnice, abych se objednal na vyšetření, tam mi řekli, že mají volný termín až za 2 měsíce. To mi ani tak nevadilo, protože jsme měli sezónu a já jsem to chtěl řešit až po sezóně.

Styděl si se to řešit?

Nevím, jestli jsem se styděl, ale nikomu jsem to neříkal. Neřekl jsem to ani rodičům, těm jsem to sdělil, až když jsem znal svoji přesnou diagnózu.
Jednou jsem se zmínil pardubickému masérovi –  Jiřímu Šmídovi a on mi zařídil vyšetření  za dva dny. Vypadalo to tedy tak, že v úterý zavolal, ve čtvrtek sem šel na vyšetření a v pondělí na operaci, tak ani nebyl čas přemýšlet co a jak. Šlo to pak všechno rychle.

Jak zněla diagnóza a hlavně, jak znělo doporučení, co se v tu chvíli dá dělat?

Diagnóza zněla – seminom ( odborný název pro nádor) a že varle bude muset co nejdříve pryč. V tu chvíli se už nedalo dělat nic jiného.

Pamatuješ si na první chvíli, když ses to dozvěděl? Co ti blesklo hlavou?

Vím to úplně přesně. Možná to bude znít divně, ale bylo to VELKÉ NIC a hned potom, jak to mám říct doma a hlavně mamce. Nevím proč, ale nějak jsem s tím byl smířený a počítal s tím, že o varle přijdu, už  když jsem přišel do nemocnice a že bude pak všechno zase v pohodě.

Podstupoval si i chemoterapie, nebo něco podobného? Jak  si se s tím dokázal poprat?

Na chemoterapii jsem naštěstí nemusel, doktor říkal, že to bylo včas a že seminom je jeden z těch „hodných „ nádorů, tak jsem chodil jen na ozařování, prý pro jistotu.
Když to vezmu s odstupem času, tak si myslím, že jsem se s tím popral dobře.
První ozáření bylo jak nic, ale už po druhém mi bylo nevolno a po třetím to přestala být sranda, furt jsem zvracel, měl křeče do břicha a nemohl nic sníst. Přibližně po 10tém ozařování to bylo lepší, celkem jsem jich měl 15.

Ty jako profesionální sportovec, jak tě to zasáhlo v tomto směru?  Pomohla ti třeba právě v chemoterapiích tvá fyzická zdatnost?

Ve sportovním životě jsem si byl naprosto jistý, že budu už brzo trénovat a že mi to nezabrání hrát nejvyšší soutěž. Nedovedl jsem si představit, že bych skončil s basketem.
Myslím, že fyzická zdatnost hrála v tomto svou roli, ale podle mě je také důležitá mentalita sportovce. Já to mám tak, že já jako sportovec chci pořad vyhrávat. Když by sportovec nevěřil v sebe, jako v toho nejsilnějšího, tak v koho potom??

20141030_115851Jak dlouho to celé trvalo od chvíle, kdy si to zjistil až do doby, kdy ses opět vrátil do tréninkového procesu?

Bylo mi doporučeno dát si delší pauzu a to alespoň půl roku, ale jak každý ví, letní příprava začíná v srpnu – takže jsem 3 měsíce po operaci již trénoval. Takto brzké zapojení do tréninku ale vůbec nebylo jednoduché. Nadměrně jsem se potil a byl to zvláštní pot, jiný než předtím, např. jsem měl hnedka žluté propocené triko.
Měl jsem tehdy v Kolíně velké pochopeni a dostal samozřejmě úlevy podle toho, jak jsem se cítil. Občas se mi ale stalo, že mi prostě ztuhly nohy během minuty, ale na konci sezóny už to bylo vše v pohodě.

Máš krásnou roční holčičku, neměl si třeba strach, jestli budeš moct mít děti?

Ve 22ti jsem založení rodiny ještě moc neřešil,  ale ptal jsem se, jestli nebude lepší si nechat sperma zamrazit ellanebo něco podobného. Doktoři mě ale ujistili, že to žádný vliv na plodnost mít nebude a že i záření bude přesně směrováno tam, kam má. A jak jsi napsal, tak na plodnost to vliv nemělo a mám krásnou 14ti měsíční dcerku.

Když se na to podíváš s odstupem několika let. Dala ti tato událost něco do života?

Manželka mi říká, že jsem flegmatik a nic neřeším 🙂 Ono v tom asi něco pravdy bude, protože jsem díky prodělané nemoci přestal řešit spoustu nepodstatných věcí.

Věděl si o kampani, kterou BK Děčín vedl v play off v roce 2013 a která byla zaměřena právě na nádory varlat a jejich včasnou diagnózu?

O této kampani jsem věděl a je super toto podpořit. Hlavně mladí kluci si hrají na hrdiny a nebo se to stydí řešit a pak může být pozdě. Je lepší jít s tímto k lékaři dvakrát zbytečně než jednou pozdě. Nevím zda je to náhoda, nebo zda kluci přestali mít strach po tom, co jsem byl na operaci, ale dva moji bývalí spoluhráči šli chvíli po mě na menší urologické zákroky.

Jsi nějak hlídaný lékaři, nebo to pro tebe celé skončilo?

Jednou ročně docházím do nemocnice na kontrolu krve, ultrazvuk a konzultaci.

Koubův dovětek…

Jirka o tom i mezi námi vypráví jako by nic, občas si z toho uděláme srandu, ale máme k tomu velký respekt, protože víme, co se může dít. Každopádně jsem moc rád, že jsme již před lety pokoušeli všechny upozornit na tento problém a to jsme ani maličko netušili, že někdo takový může hrát přímo u nás v Děčíně. Pro mě velká zkušenost udělat i tento rozhovor, protože o tom člověk opravdu musí přemýšlet a získá tím mnohem více respektu k této problematice, která je prostě mezi námi! Starejme se o sobe, protože zdraví je opravdu to nejdůležitější…!

Podívejte se na instruktážní ivideo „Jak na to“ Jirky Mádla a paní primářky Bajčiové