Zazvonil zvonec a repre je nejspíš navždy konec . . .

Hezký den, nejdříve jsem přemýšlel, jak tento článek pojmout. Říkal jsem si, jestli ho budu vůbec psát, jestli má cenu ho psát a jestli se mi ho hlavně chce psát. Nakonec jsem se dnes ráno vzbudil a přesto, že jsem si myslel, že už bude dávno napsaný, protože to narozdíl od vás pár dnů již vím, tak jsem přemýšlel, co vlastně napsat a od soboty se mi do toho vážně nechtělo. Spíš jsem si užíval rodinky a toho, že můžu být zpátky s klukama…

Ano, po návratu Bendise je pro letošek konec s reprezentací, teda samozřejmě, je ještě nějaká malá šance, jelikož jsem se stal jakože náhradníkem(třináctým hráčem ve výběru), ale ta šance je tak maličká, že jsem to uzavřel a začal se těšit na klubovou sezónu, na kterou se letos těším nějak mega moc. Po zklamání, které jsme zažili v play off, je před námi obrovská výzva a i přesto, že budeme mít naprosto jiný tým, tak to prostě bude sezóna, kterou já osobně bych si chtěl náramně užívat. Sezóna, kdy i přesto, kdyby se nám nemělo v něčem dařit, chtěl bych, abychom cítili, že do toho dáváme vše. Sezóna, kde bych nechtěl slyšet hlasy některých, že vymýšlíme „kravinky“ a spíš bychom se měli soustředit na hraní, jako jsem to zaslechl loni od některých, kteří umějí skvěle kritizovat…Protože tohle vše je pro vás…a taky pro nás, protože se tím všichni chceme bavit..Jak říkám, hrozně se těším, mám spousta nápadů a já doufám, že alespoň polovina z nich se nám povede a jeden z těch nápadů je, že budeme hrát dobře 🙂 :-), takže doufám, že do toho společně zase půjdeme a něco velkého dokážeme…ať už se zatím „velkým“ skrývá cokoliv…WT

A co teda ta repre?

No já nevím, člověk do toho šel s vidinou něčeho, že by se to mohlo povést, ale stále jsem já osobně cítil, že to nedopadne. Ikdyž mi to doma nevěřili, asi má člověk šestý smysl…Letos pro mě bylo obrovsky těžké reprezentovat, protože odject na repre v den, kdy se vám narodí dítě, to je prostě hrozně složité. I přesto jsme si řekli, že to podstoupíme a nějak jsme to zvládali. Vidina toho, že bych třeba eventuálně mohl podruhé zamířit na ME byla velká a Kouba už je takový, že nic nevzdává. Když řekl Mareček „tatínku já bych chtěl toho zelenýho maskota“, měl jsem hned takový ten svůj motor…Ale už v tu dobu se mi honila hlavou myšlenka, že toto je poslední akce, s kterou s repre podstupuji, protože cítím, že mě to prostě hrozně táhne domů, za klukama…To léto strávené s nimi, ty dny, když vám rostou před očima, to vám prostě nikdo a nic nevynahradí…vždycky jsem přijel domů a musel během dvou dnů stihnou úplně všechno. Fotbal, kolo, plavání, hokej, tenis vše ostatní, co si Márina vymýšlel a pak se člověku hrozně těžko odjíždí…Nějak jsem si vnitřně řekl, že by bylo krásné zakončit repre na ME a ono to prostě nevyjde…Musím říct, že tak už prostě ve sportu je a s tím se musí počítat. Niky neříkej nikdy…ale toto bylo nejspíš moje poslední léto s lvíčkem na prsou…Vzpomínky mám skvělé a především loňský rok byl super a tak člověk má vždycky na co vzpomínat a vyprávět…

Samozřejmě tímto končí i mé zpravodajství z kuloárů, do kterých již teď neuvidím a tak se KB opět začne soustředit na klubovou sezónu a na to, jak válčíme tady v Děčíně .  .  .

Klukům teď budu držet palce, ať se podaří ještě větší úspěch než loni a hlavně ať si ME pořádně užijí…Většina z nich toho má ještě hodně před sebou a já až za pět let budu na ně koukat s klukama v tv, tak jim budu říkat…vídíte…s těmahle frajerama jsem se také mohl RVÁT JAKO LEV . . . .