Nějak jsem se potřeboval vypsat. . .

Už je to měsíc, co jsem naposledy hrál a musím se přiznat, že mě to již silně nebaví. Už je to měsíc, kdy jsem naposledy opravdově bojoval o míč a kdy jsem se těšil, až to všechno opravdu vypukne. Bohužel, ten začátek jsem prošvihl a stal se z Kouby opět jen fanoušek. ALE! Je to jen měsíc….měsíc, který v tom součtu měsíců, které prožijeme, neznamená vůbec nic. Měsíc, který dokážete využít i jinak, než jen smutkem z toho, že nemůžete hrát a že si někdo vymyslel krom akce Návrat kapitána, i návrat zápalu plic. Samozřejmě to nebyla stejná osoba J Situace, které se dá využít a samozřejmě i zneužít. Já měl náplň krásnou a tou byla pomoc Věrušce. Zapálil jsem se do toho stejně, jako můj zápal plic a tak trochu jsem chvilkama zapomínal, že kašlu jak sentinel a že mám mít hlavně starost i o sebe. Manželka mi někdy říká, že se rozdám s pomocí pro „cizé“ a že mě v tu chvíli téměř nic nezajímá, jen jak to nejlépe udělat, vymyslet, naplánovat a dokončit. Jenže já jí tak zblbnul, že už pomáhá taky a tak to chápe o něco více. Samozřejmě to nikdy nemyslela nějak zle, aby to tak nevyznělo. Spíše to jsou takové ty domácí řeči, protože ona ví, že mi to právě v takových chvílích hrozně pomáhá ….

Ale proč to tak nějak všechno píšu…. Asi mám potřebu se z toho všeho nějak vypsat, dlouho jsem nepsal článek na KB a tak to tak nějak dusím v sobě.  Po tomto pátku dvojnásob. Zažil jsem své první smuteční rozloučení v životě. Byl to člověk, kterého jsem měl opravdu rád a kdo svým pozitivním přístupem k životu bude prostě chybět  a musím se přiznat, že mě to dostalo do nějakého pocitu, stavu, či jak to nazvat, který jsem ve svém životě ještě nezažil a popravdě bych již ani zažít nechtěl. Stav, když si člověk uvědomí, že ten měsíc, je prostě nic, kdy si uvědomí, že všechno, co člověk dělá a co se děje, tak má mít vážně nějaký smysl, pocit toho, že musíte využít každý svůj volný čas a je úplně jedno jestli jste zrovna nemocní, pobláznění láskou, či naštván na okolní svět. Je to chvíle, kdy se vám to srovnává v hlavě nějak jinak a uvědomujete si, co je v životě důležitého… Prostě dělat vše tak jakože opravdově, ne dělat něco jen tak, ne si říct, hele rychle to zvládneme a mizíme atd atd…prostě dělat všechno naplno a mít sám před sebou čisté svědomí. Myslím, že v takovém sportu to platí dvojnásob, je to situace, která je hodně závislá na psychice a když se snaží sportovec něco ošidit, vždy se mu to někde vrátí a to bohužel né v tom dobrém.

Je sobota, ležím v buse na cestě do Svitav a zjišťuji, že mi to hraní chybí víc a víc… je sobota, ležím v buse a mám ten samý zmatený pocit jako včera…uvědomuji si, že jsem si stáhnul dvd koncertního turné kapely Kryštof a říkám si, že to je ten okamžik, kdy si ho konečně poslechnu a ono to vážně funguje. Neskutečná atmosféra, neskutečná síla, neskutečná energie, která z toho všeho sálá, prostě i přes dvd úžasný zážitek a musím říct, že to člověka dokáže jednoznačně postavit na nohy a dokážeme mu to ukázat přesně tu jeho cestu…

Těším se na příští týden, těším se, až si vezmu černou, modrou, bílou, žlutou, červenou a připojím se  na tréninku ke klukům, těším se, až letos poprvé zažiji pocit tejpování před zápasem, těším se,  až uslyším… „s číslem 15 nastupuje kapitán Jakub Houška“….a v tu chvíli si řeknu…ten měsíc, ty dny čekání, to všechno kolem prostě mělo smysl….

Ps: stáhněte si dvd Kryštofů, pošlete pár korun na dobročinné účely a poslechněte si…Kryštofáci mají také svůj sen, za kterým si jdou…a zatím velice úspěšně! http://kultura.idnes.cz/krystof.aspx