Fajn večer všem. Možná si někdo řekne, proč to dělám, možná si někdo najde jen to, co potřebuje, možná někdo řekne, co si tady pláče a nebo možná někdo řekne, jo tak to by štvalo každýho. Tak to vezmu popořadě 🙂
Proč?
Proč to dělám, nebo proč to píšu? Basket dělám proto, protože ho mám vážně rád a když jsem s nim začínal, tak jsem si nepomyslel, že se díky němu budu mít celkem dobře. Prostě jsem to bral a beru tak, že je to nějaká odměna, třeba za to ničení mého zdraví, co já vím, ale je tu jiná věc, která je stále na prvním místě. Basket mám rád, basket mi dává pocit možná nesmrtelnosti, ikdyž i ta smrt už byla blízko, ale pocit toho, že v tu chvíli existuje jen on a nic jiného. Během zápasů to tak mám a ti co Koubu znají, ti to ví. Proč to tedy píšu? Protože jsem ten pocit na chvíli ztratil! Ano, já ho prostě ztratil! Bylo to zvláštní, bylo to nepříjemné, ale přišla chvíle, když jsem to neměl rád, kdy jsem cítil, že tohle není to,co chci dělat, čím se mám jakože bavit! Také se vám určitě v práci stane, že s tím chcete seknout, že vám vynadá šéf, že se vám něco nepovede, že tohle a tamto, to vše se dá napravit, ale pak jsou věci, které člověk nenapraví…
Ještě jste nic nenašli? Najdete…
Možná to mělo být na začátku, ale je to až tady. O co to vlastně jde… Ano, jde o pohár, o který jsme hráli tento víkend v Pardubicích. Poslední týdny nám každý předhazuje, že se něco nedaří, že jme prohráli a tak kolem. Myslím, že jsme všem v semifinále ukázali, jaký basket umíme hrát a za to já jsem opravdu šťastnej. Pak přišlo velké natěšení na finále, které jsme tentokráte chtěli zvládnout, samozřejmě kdo by nechtěl 🙂 Jenže nám se nedařilo. Den předtím vám něco jde, druhý den nejde. Je to zvláštní, ale za ty roky jsem stále nepřišel na to, čím to je. Každé ráno před zápasem si říkám, tak jak dneska? Půjde to? Nepůjde? Cítíš se dobře, tak by to mohlo jít a nic a naopak, zase někdy se člověk cítí špatně a najednou to jde. Tak čím to je ? Ale to odbočuji.
I přesto, že jsme věděli, že to bude opravdu těžký zápas, že Pardubice hrají doma, že za nimi bude stát minimálně půlka haly 🙂 , tak i přesto jsme to chtěli dokázat. Jenže když zapaříte během zápasu asi 6x z podkoše jasnou tutovku, tak asi prostě v ten zápas nemáte nárok a musíte říct, hele jsou lepší, dnes jim to jde prostě líp! ALE …!!!! Dle mého názoru se nemůže v našich končinách a v takto důležitém zápase stát to, co se stalo na konci třetí čtvrtiny. TCH ? Ok! Emoce! Prostě chyba! Faul, který neexistuje? Ne! To už ne! Následná DCH ? Za co prosím ? Hrajeme to pro sebe? Pro rozhodčí? Nebo to hrajeme pro lidi, kteří si zaplatí vstupenku a chtějí vidět pěkný zápas, pěkné souboje, divadlo, které jim my hráči a trenéři dáváme? Nebo co chtějí vidět? Já kdybych si zaplatil 100 Kč, tak bych chtěl 25 Kč vrátit, protože v tu chvíli bylo po zápase. Jasně, lidé fandící Pardubkám to tak nevidí, ale myslím, že i oni se divili, co že se to vlastně dá v té čtvrté čtvrtině písknout… A proč? Proč to mělo být? Nechápu ten princip toho! Divadlo končí, jen to dopinkáme? Ve finále? Když si vzpomenu na bitvy v play off, jak jsme si to rozdávali na hřišti a pak přijde toto? Jakože je to „jen“ pohár? Nemyslím si! Hraju fotbal a chci ho vyhrát, hraju prší a chci taky, tohle je sakra pohár! Někdo si to do té poslední čtyřky musel dokráčet celkem trnitou cestou! Udělám chybu? Jasně…Každý na to má nárok!
Mám rád lidi, kteří dokáží vyjádřit svůj názor, ať fandí komu chtějí, tak dokáží být nad věcí. Nemám rád lidi, co uráží z tribuny, léčí si mindráky a myslí si, že vlastně fandí. A proto mám rád lidi, kteří dokázali po tomto zápase říct, že to prostě nebylo ono a to ať fandili komukoliv. Vždycky jsem byl hodně emotivní na rozhodčí, teď se s nimi spíše snažím věci probírat v klidu, protože jejich komunikaci ke hře potřebuji, protože chci vědět, jak to hrát, jaký metr mají, jak je to dané, protože vím, že trumfy mají oni! Ale stále si myslím, že oni jsou od toho, aby nám pomáhali, pomáhali zvládnout zápas v mezích korektnosti, v mezích slušnosti a fair play. Nejsou a nikdy nebudou proto, aby určovali způsob hry, nebo nedej bože někomu třeba měli škodit.
Poslední dobou se tady pořád řeší následky, ale neřeší se vůbec příčiny. Celá veřejnost bude řešit, že ten dal pěstí, že ten chytil pod krkem, že tohle a tamto, ale kde byl ten důvod, tak příčina? Možná to tak ale ve společnosti je a vlastně to zažíváme pořád a i já sám, jen je to zvláštní…
To samé se stalo tady! Odpískám špatně a dám déčko? Pardon, klidně budu mít teď pět faulů každý zápas, ale tohle se mi prostě nelíbí a proto ten basket nehraju! Když udělám chybu, tak se jí snažím napravit tím nejlepší způsobem, tím nejlepším, poučit se z ní, říct si, že tohle nebylo správné a musím to udělat jinak, ale rozhodně ne tak, že to zazdím úplně! Když udělám chybu, nechám na sebe křičet, nechám si vynadat, nechám si poradit, protože vím, že jsem ji udělal a rozhodně neútočím. ( tím nikoho nenabádám, že na sebe teď budeme všichni jen křičet 🙂 )
Jsem zklamanej. Náš výkon byl špatný, nezasloužili jsme si asi vyhrát, i když o nás vždycky budu tvrdit, že umíme hrát za každého stavu a že jsme ten druhý poločas nehráli špatně, ale klidně přiznám, že ta výhra prostě Pardubicím slušela více a asi není nic hezčího, než něco takového vyhrát doma, ale budu tam mít navždy to ALE…!
Mějte se fajn, už jsem na to zapomněl a ve středu hurá na ty naše sousední PANDIČKY 🙂
