Štěstí, sny a plány . . .

Jakou souvislost mají tato tři slova? Člověk si řekne, že  potřebuje sny, poté plán a také štěstí a můžou se sny stát skutečností, ale je to to nejdůležitější?

Nějak si tu ležím nemocný a poslouchám písničky a říkám si, jak jednoduché to mají ti, co písničky skládají, jak to všechno tou písničkou hezky řeknou. Jaké měli sny, jaké plány, kolik štěstí je v životě potkalo a to se nedostávám k tomu, jakou prožili lásku, jak jsou smutní a naopak… V písničce se toho dá říci hodně a co třeba v takovém blogu? Tak se člověk také může trochu vypsat, tak proč ne.

Poslouchám Leoše, jak si říká o tom, jaké měl sny, jak neumí zpívat a jak to vlastně celé byla jen jeho image a říkám si, co já vlastně chtěl být? Ten hasič? Ten soptík z pohádky? No ano, nebudu lhát, chtěl jsem být soptíkem, protože jsem hasiče zbožňoval. Stále je obdivuji, dokáží pomoct, dokáží vás zachránit, prostě jsou tu pro naší ochranu, jsou to frajeři a já asi takový chtěl být. Nebo ne, já obdivoval možná taťku, že umí skvěle vysoustružit spoustu věcí na soustruhu, že já možná chtěl být jako on, jenže tohle jsem sám trochu podcenil, nakonec mi to moc nešlo… Co mamka a ségra? Učitelky? Jako tak já a děti OK, ale že bych já je snad měl něco učit, na to jsem nepomyslel nikdy, měl jsem dost práce sám se sebou…Tak jaký já měl vlastně opravdový sen? No narodil se později, ale asi začal žít svým životem…byl to na chvíli ten sport.

Pamatuji si, když jsem v Chomutově a dostal svou první výplatu – 3000Kč, dostal jsem ji párkrát, pak mi ji dlouhou dobu dlužili 🙂  Říkal jsem si, ty jooo, já jsem boháč, bydlím u rodičů, dostávám velký prachy a házím na koš, to je přece lepší než vstávat v 5h ráno a chodit na brigádu do dřevovýroby. Vlastně jsem si řekl, já chci být tím sportovcem a mít v životě všechno jednodušší. To jsem si samozřejmě myslel a nebudu říkat, že v některých případech tomu tak není, ale v některých je to právě naopak.

No jo, ale ten sen byl, že prostě budu doma u mamky, že budu házet na koš a že se budu mít hezky, že jo? No ale ono se to brzy mělo všechno rychle změnit a já měl po chvilce hraní zmizet v nějakém Děčíně, teda mohl jsem zmizet i jinam, ale já si vybral Děčín, přišlo mi to jako nejlepší volba. Zajímavé a dobré jednání s Pavlem Starou a tak kolem. Moc jsem si v tu dobu nevěřil, vyjukanej kluk, který ještě neumí basket, jen se rve  a rozdává lokty. No jo, ale oni mi dovolili, že můžu mít koubasket i v Děčíně, tak to asi beru, ne? A víte kolik mi nabídli peněz? Mami, tomu neuvěříš, já budu brát skoro jako ty ve škole, není to trochu divný? Prostě kluk, který nevěděl, do čeho vlastně jde. Kluk, který popravdě trochu nevěděl, co bez té mamky a taťky bude dělat, i do teď zvedám telefon a pořád se radím a to už je to 13 let… Nakonec mi pomohlo, že do Děčína

Foto: Ondřej Bičiště, MAFRA

šel i Bůďa, on věděl, co může čekat, věděl, kde se dám využít a tak to dělal. Věděl, že trojku nedám, ale že když uvidím míč na zemi, tak že skočím skrz zeď, abych ho získal. Byl jsem takový, každý byste takový byl, kdybyste věděl, že toho moc dalšího neumíte, že to všechno se musíte doučit po vyučování, že to všechno ostatní SNAD přijde časem. Jenže já takový byl i proto, protože mě to bavilo, nebylo to, že musím, ale že chci. A já to chci i teď, říkám si, už nesmíš tak blbnout, ale stejně když přijde okamžik, kdy ten míč vidím, tak ho chci, v tomhle nemám rozum 🙂 Byl to vlastně ten sen, který jsem si mohl prožívat a prožívám, byla to odměna za něco, co jsem možná opustil, ale já si šel tou cestou, která mi dávala smysl.

K těm snům se nabalují stále další sny, chtěl jsem například strašně moc kluky a ten sen se mi splnil, vlastně se mi splnil sen, ten největší. Jednou jsem o tom vedl velkou debatu s naším trenérem, když se nám jednou dlouho nedařilo a najednou bylo vše špatně, někdo přišel, že by nebylo vhodné po prohraném zápase, aby tam malej běhal, aby za mnou třeba chodil a já se zastavil a řekl mu se slzami v očích…a kdo mu to vysvětlí? Tomu ani né dvouletému prďolkovi, který čeká jen na to, až bude moct za taťkou? Uznal sám, že jsou věcí, které jsou mnohem více, než je prohra v zápase, i když jsem se díky tomuto rozhovoru ve spoustě věcí poučil. Ale i přesto řeknu, že ty nejemotivnější zážitky mám přesně v těchto okamžicích. Buď je to ohromná radost a nebo přijde a řekne tati, to nevadí…teď již přijdou oba, protože to začíná chápat už i malej ďábel. Jsou to ty sny a vy k těm snům potřebujete to štěstí, možná ani ne tolika ten plán, možná je to jen přání, jak by to mohlo vypadat…

Vždycky jsem říkal, že jsem mám sen, dostat se do finále naší ligy, ten kluk z toho Chomutova, který se bál jít do Děčína, ten kluk měl najednou takový sen. Ano, ten kluk, který z toho obyčejného kluka, který nikdy pořádně basket neuměl a i přesto díky němu mohl vydělat nějaké peníze, koupit si auto, byt, pomáhat lidem a neřešit, ten kluk, který se přesto dostal ve svých 33 letech do nejlepší pětky ligy, tak ten kluk měl sen…chtěl do finále! Neplánoval si kdy, prostě chtěl a cítil, že to jednou určitě přijde, prostě věřil. Stalo se to… Bylo to štěstí? No samozřejmě, sportovec ho potřebuje, ale bylo to také něco navíc, to navíc, co tomu člověk dá, to navíc, kdy je člověku jedno jestli je hvězda, nebo jestli jen chce společně s někým něco dokázat. Těchto lidí si já vážím nejvíce, nejvíce si vážím lidí, kteří tě dokáží podpořit, když tobě se nedaří, kteří tě dokáží uklidnit a vzít tě na chvíli pod svá křídla. Musím se přiznat, že těchto lidí jsem ve své kariéře zažil spoustu a musím se také přiznat, že mi každý z nich velice chybí…

A jaké může mít vlastně člověk ještě sny? Co třeba udělat finále potřetí? Může mít člověk takový sen? Já myslím, že musí, to už by to pak nemělo cenu, ne? A to mohou být karty rozdané jak chceme, jsou to přecejen karty a hlavně, je to jen sport a zábava. Ano, zábava, která nás všechny dělá šťastnými, ale nejsou náhodou důležitější i jiné situace? 

Co třeba sen, že chce být člověk sám o sobě šťastný? Není to ten nejdůležitější sen a je u něho jedno, co děláte? Prostě jste a víte to a to by asi mělo být nejvíc… Dělat to, co vás baví, dělat to s vírou, že do toho dáváte vše a máte sami před sebou čisté svědomí a když to tak necítíte? Tak to prostě jen napravme…

#matosmysl

PS: Zastav se…https://www.facebook.com/events/1836814919916745/