Je středa, den dalšího finálového zápasu a je pravda, že to může být zápas poslední, ale také nemusí a to by byla lepší varianta. Víme, že v Nymburce dlouhou spoustu let nikdo nevyhrál, ale my se o to určitě pokusíme, protože by bylo krásné zažít ještě jednou to, co jsme tady v Děčíně všichni zažili v pondělí. Musím se přiznat, že to byl v krátké zase jeden z dalších opravdu emotivních zážitků, na které člověk nikdy nezapomene a bude si moci říkat, že byl u toho. A toto si samozřejmě budete moci říkat i vy, kteří jste na zimák dorazili a vytvořilo takovouto atmosféru, ze které všem mrazilo a vlastně úplně přehlušila konečný výsledek, který nebyl
úplně příznivý, ale bylo vidět, že to lidé pochopili, že ocenili celou naší velice úspěšnou sezónu a viděli, že v tomto zápase jsme prostě neměli nárok a to i přesto, že jsme opravdu chtěli a nechali na hřišti hodně sil. Říkal jsem to v rozhovorech a říkali jsme si to i s kluky po zápase, že když necháme na hřišti všechno a stejně to nevyjde, tak prostě máme sami před sebou čistej stůl a sami můžeme být v klidu. Já si myslím, že to v těchto dvou finálových zápasech bylo vidět a je jasné, že především v tom druhém jsme udělali spoustu chyb, které jsme třeba nemuseli, ale všechno je to dané tím, proti komu hrajete, komu čelíte a to je opravdu hodně kvalitní tým a popravdě takových zápasů během sezóny moc neodehrajete…
Někdo říká, že nás tým je méně basketbalovější a já s tím klidně jako kapitán budu souhlasit, protože si nesmírně vážím toho, kam až jsme to s tou slabší basketbalovostí dotáhli. Že ty všechny nedostatky, které máme a že jich máme dost a já jsem toho příkladem, že 
to všechno dokážeme nahradit bojovností, zarputilostí, týmovostí a srdcem, které tluče pro ten tým. Říkám si, že to je možná více a že je to mnohem silnější a ať si jinde v klubech říkají cokoliv, my jsme to tímhle vším dotáhli tam, kde jsme. A kde že to jsme… ?:-)
Možná i všechny tyhle okolnosti nám pomohly k tomu, že s námi oslavilo finále 4850 lidí, že cítí, že celou sezónu dřeme a bojujeme a dokáží ocenit i to, když se vám něco nepovede. Všichni říkali, že budou rádi za 3000, ale já když potkával všechny ty lidi, kteří mi říkali, to je skvělé, my se taky konečně dostaneme na basket a byli to lidé, které bych třeba ani nečekal, tak jsem tušil, že to bude něco velkého a musím se přiznat, že v tu chvíli bych byl za 3000 i zklamaný. Víte, ono když vidíte, jak se do toho naše vedení pustilo, jak místo najímání firem, tak vše stěhuje samo, nebo když už nějaká firma ano, tak se to snaží udělat ve prospěch klubu, jak se k němu přidávají fanoušci, jak to celé opět semklo ještě více fandy a klub, tak je to prostě parádní a tohle vše tady bylo cítit na každém kroku, stejně jako bylo cítit, že se lidem tato show opravdu líbila a že jsou rádi, že u toho byli. Potkal jsem včera spoustu lidí a všichni i přes prohru o 26 bodů říkají, že to bylo skvělé, že jsou nadšení, že jsou spokojení a že nám děkují. Je to krásné a my jim za to moc děkujeme. Jinde by nás třeba ukamenovali, tady stále cítíme jejich podporu a to je úžasné. Nejlepší je poslouchat ty pamětníky, kteří milují veškerý sport v Děčíně a sledují ho opravdu dlouhá léta a najednou vám vyprávějí všechny zážitky, co se za 70 let jejich života událo a vy jen tak nasloucháte a říkáte, tohle bylo asi opravdu velké…
O nadšenosti dětí ani nemluvím, každý z nich by si teď přál stát na té palubovce a já doufám, že jim to dá velkou energii do trénovaní, že do toho dají všechno a v Děčíně nám vyrostou odchovanci, kteří to také někam dotáhnou. A myslím, že když to poslouš dál, tak i tato akce splnila ten účel, který měla mít. Otevřít se mnohem většímu počtu lidí, otevřít se mnohem více dětem a přitáhnout je ke sportu, který vám v životě dokáže opravdu hodně dát. Myslím, že tohle by si mohli vzít jako motivaci, motivaci dokázat to, co se nyní povedlo nám, takže doufám, že to v nich co nejdéle vydržíme. Každopádně jako trenéři máme v rukou dobrý argument :-)) Dole je potom video, že už i prckové si užívají své minuty slávy 🙂
Prostě a jasně… chtěl bych to ještě zažít 🙂
No nic, dnes je zápas číslo tři. Zápas, který může znamenat konec, ale třeba ještě zápas v Děčíně. Po cestě na první zápas jsem si říkal, že asi tak před čtrnácti dny bych dal všechno, kdybych věděl, že tuto cestu budu mít na pořadu dne, že budu moci jet na finále a dává vám to hrozně moc energie. Dnes už je ta cesta třetí, jednu jsem šel pešky, ale je to stále silné a emotivní, protože cítím, že je za námi stále ten velký úspěch, kterého jsme letos dosáhli. Je to nás motor, stejně jako jsou naši fanoušci. Takže dnes je to jasné, budeme bojovat, dřív, makat a i přes naší slabší basketbalovost se budeme snažit Nymburk potrápit, či dokonce překvapit a hlavně, chceme mít sami před sebou na konci čistej stůl…
SrDCem Válečník
FOTO: Ondřej Bičiště, MF DNES