Jak se máte…?

Hezký den. Spousta z vás ví, co je dnes za den, že je den, kdy by se náš první demokratický prezident Václav Havel dožil krásných 80 let. Měl jsem dědu, který mi ho strašně moc připomínal a tak si vždy vzpomenu na oba dva. Je pravda, že dědovi by bylo již 97, ale to nemění nic na tom, jaký byl on a jaký byl pan prezident. Pamatuji si, jak jsem jako malý hrál autodráhu u strejdy v prvním patře a přišla mamka a plakala a říká, tak se to povedlo, Havel je prezidentem…Byla šťastná, protože ji ten člověk dával naději. Je to stejné, jako když se vrátila v roce 1989 z Národního divadla a říká, že se v té Praze něco děje, že jsou tam davy lidí a že se asi konečně něco stane… Bylo to zvláštní, protože já samozřejmě netušil o čem to mluví a až postupem let zjišťoval, o co to tam vlastně šlo. Vím, že pro spoustu mladých lidí, dětí, kteří už toto nepamatují, je toto vlastně úplně ukradené, ale nemělo by to tak být.

Pan Havel byl člověk, který nás chtěl spojovat, který dokazoval, že je opravdovým prezidentem, který dokázal naplnit náměstí kvůli havel2tomu, že byli lidé šťastní, že ho přišli podpořit, poděkovat, že přišli jen tak… Dnešní doba se ubírá úplně někam jinam, do negace, nadávání, pomluv, zatracování, věčného rejpání, kór na sociálních sítích, kde je člověk v anonymitě a to je špatně. Přijde mi, že po revoluci jsme byli všichni šťastní z každé maličkosti, že něco máme, že máme něco nového, že můžeme někomu poděkovat, že se můžeme radovat z drobností, které nám v tu dobu přišly jako megalomanské události, byla to naprosto odlišná doba od té nynější a popravdě si myslím, že byla v tomhle směru lepší. Když si to teď vezmete, tak nám všem přijde, že máme vše a přestáváme si spousty věcí vážit a nejen věcí…. Jasně, hned teď se zaseknete a říkáte, co to mele, ale vždyť to tak je. Jestli čteš tenhle článek, tak toho máš opravdu více, než mnoho dalších miliónů lidí na tomto světě.

Schválně si zkuste jednu věc… Ptejte se dnes lidí, jak se mají a večer si řekněte, kolik jich řeklo, že dobře a kolik řeklo nic moc atd…Myslím, že odkaz Václava Havla by tady stále měl být a to i přesto, že se ho poslední dobou spousta lidí snaží pošlapat. Snaží se stále najít vše negativní a už se zapomíná na to pozitivní. Když já o něm přemýšlím, tak mám v sobě takový zvláštní pocit, ale pocit, který mě motivuje do další práce, do dalšího života, pocit, který mi dává sílu, možná proto, protože on jí musel mít mnohem více a nikdy se nestěžoval …

Pro Jakuba Houšku to byl VELKÝ ČLOVĚK a navždy zůstane …

havel2