Hezký večer… Tak nám to zítra vypukne, těšíte se? Mluvilo se dlouho dobu o tom, jak se těšíme na semifinále, jak moc se těšíme na souboje proti Pardubicím, jak moc zajímavé to pro nás bude, jak těžké to bude a i jak jasné to dle některých bude…Po dvou zápasech se ukazuje, že především poslední předpoklad je pryč, že všichni zaříkávači a nevěřící museli pomalu začít měnit názor a já doufám, že jim ta změna vydrží opravdu dlouho.
Máme za sebou dva zápasy na venkovní palubovce a já z nich mám opravdu dobrý pocit. Neříkám, že to nebolí 🙂 ale myslím, že se v těch zápasech ukazuje, proč je play off o něčem jiném, proč je bojovnost a ostatní věci na úplně jiné úrovni a proč se to lidem prostě líbí mnohem více. Ano, je tam spousta nedaných střel, je tam i 
spousta chyb, je tam i spousta emocí, prskání, nervozity, zápalu, ale to vše k tomu prostě patří a je to tak dobře. Nechci mluvit za všechny, ale když se hraje v tomto enormním nasazení, není se čemu divit. Nemůže se člověk divit, že se občas nedá střela, která by tam jindy padla, či vznikne ztráta, která by třeba jindy nevznikla. Naopak se zase nemůže nikdo divit, že najednou může mít tým na 20 útočných doskoků, spoustu získaných míčů atd. Je to zajímavé po všech stránkách a já doufám, že to zůstane takto zajímavé až do konce. Je to velká zábava, je to velký boj a hlavně ten cíl za tou sérií je tak úžasný, že má cenu za tím jít.
Je to zajímavé i tím, co se dělo v sérii s Kolínem, kdy mi nechtěně, opakuji nechtěně rozsekl pusu Láďa Horák. Je pravda, že si každý zodpovídáme za své lokty, stejně jako hokejista za hokejku, ale vím, že úmyslně to nebylo. Láďu znám a vím, že on hraje hodně fyzicky a má to tak rád, ale to já také… Jenže se stalo to, co se stalo a to, že mu to lidé v Děčíně dali opravdu slíznout a to je ta situace, která vyjadřuje to propojení nás všech, někdy mi až běhal mráz po zádech, ale i toto patří k play off a i toto se dá v Děčíně zažít. Vím, že to je prostě fandění a příští rok si na to nikdo nevzpomene a jede se dál. Já děkuji za reakci a vlastně takové postavení se za mou osobu… Ale určitě i vás baví více skandovat Dě – čín Dě – čín … hm?:-)
Občas, když si chci něco oživit, když se chci dobře naladit, tak sleduji naše úspěšné zápasy, postupy, děkovačky, tu zábavu, která kolem toho je a která mě osobně strašně moc baví. Nikdy si neplánuji, jen si představuji, představuji si, jaké by to asi mohlo být, jak hezké by to mohlo být a ty pocity mě vždy ženou dál. Je to zajímavé, protože vždy, když na to koukám, tak cítím, jak kdyby se to zrovna dělo a je to téměř jako droga, kterou chcete dostat opět a já bych to chtěl. Dávám vám sem jedno video, okamžiky v mojí kariéře, které pro mě znamenají stále nejvíc, splnění snu, který jsem s Děčínem měl, ale víte co? Já mám další…
Nechci někoho prosit, aby přišel na náš zápas, protože už je dávno vyprodáno a ani já nemůžu uspokojit všechny lidi, kteří by na basket chtěli jít. Nebudu vám říkat, abyste nám fandili, protože již v sérii s Kolínem jste ukázali, že to je prostě jiná soutěž i ve fandění. Nebudu vám říkat, že vyhrajeme ani nic jiného..řeknu vám jen jedno. Užijte si to, užijte si to se vším všudy a v něco věřte. Představujte si to a ono se to může stát … A kdyby náhodou ne? Neberte to jako zklamání, protože budete vědět, že jste pro to z pohledu fanouška udělali vše…
Vždycky všude říkám, jak jsem rád, že mohu naše týmové úspěchy prožívat s mými dětmi. Jsou to totiž jedni z nejúpřímnějších fanoušků, ale pozor, začínají to být kritici 🙂 Ale i tak je ta radost k nezaplacení a tímto děkuji za poskytnutí fotky, na které tu radost z výhry v Pardubicích zaznamenal fotograf z Deníku pan Luboš Jeníček.
Díky a držte se!
#15