Jeli

Už týden přemýšlím, jestli se pouštět do tohoto článku, ale dnes jsem zjistil, že musím, že chci, že je potřeba něco napsat. Všichni již zaznamenali, že Jeli již není Válečníkem, ale že je Sluneťákem 🙂 Myslím si, že již vychladly hlavy a tak se dá napsat pár řádků o tom, kdo to ten Jeli vlastně je 🙂 O tom, proč se tak stalo, o tom je asi zbytečné psát, protože to všichni víte. Jak rychlé to bylo, to také víte a já jsem to tak trochu prožíval s ním. Byla to trošičku houpačka, ale dnes jsem viděl, že to pro něj bude mít opravdu smysl, který v tom všichni očekávají. Viděl jsem Jeliho, který makal, který cítil, že může hrát, který se do ničeho moc neprsil a odvedl práci, kterou by měl dělat. My se spolu na toto téma bavili několikrát, on to chápal, ale bohužel se mu to u nás prostě nedařilo. Někdy to tak bývá, někdy prostě když člověk hrozně chce, tak mu to pak nejde a on se dostal do fáze, že tak moc chtěl, až to bylo kontraproduktivní. Já jsem si podobným stavem prošel před pár lety a musím říct, že se z toho hrabe hodně špatně, ale nakonec jsem se z toho dostal tím, že jsem si řekl, že je to vlastně úplně jedno…Od té doby si nepřipouštím nějaký tlak, nějaký chtíč něčeho dosáhnout v ten a ten daný okamžik a podobně. Chtít vyhrát je nejvíc…. Jen si prostě musíte odvést svou práci a říct: “Dal jsem do toho vše” a jak říkám, mít před sebou čisté svědomí a hlavně, co je nejdůležitější, neupadnou do negace, protože IMG_177809228101859negativní myšlení zabíjí vše kolem vás.

Jeli je člověk, který se dokáže smát, dokáže ze sebe udělat úplnýho blba, nezkazí srandu a je takový, jakého ho všichni znáte, ale Jeli je taky tejpek, co neumí zavřít okno, to jste věděli? :))) Ne, teď vážně, Jeli dokázal upadat i do té negace, negace něčeho, o čem si každý z nás za pár let řekne, že to bylo úplně jedno,zbytečné, ale asi si tím musí každý projít, no vlastně úplně každý ne 🙂 Já ho mám rád, není asi v Děčíně člověka, který by ho rád neměl, ikdyž vlastně jo, jsou tu jeho fanynky a jelikož jich musel spoustu odmítnou, tak tady bude asi někde nějaká nenávist 🙂 Já osobně si myslím, že Jeli hrát basket umí, protože to se nezapomíná, jen člověk někdy potřebuje nějaký impulz a někdy až takový, že odejde od něčeho, co miloval a co ho dělalo šťastným, ale vlastně zároveň i smutným.

Sport je v tomhle strašně zvláštní a lidé z venku to ani tak nechápou. Všichni vidí jen tým, výsledky, zápasy, úsměvy na fotkách, při různých návštěvách a vše kolem. Ale již nikdo nevidí, co sportovec opravdu musí podstoupit, co vše musí dát, aby mohl něco málo získat. Kolik třeba má přemýšlivých večerů, co má udělat jinak, co kde  může zlepšit atd…Kór když mu všichni kolem radí, dávají mu upozornění, výstrahy, postřehy. Je to někdy moc a ono přitom stačí tak málo… Ale to je život sportovce a sportovec se s tím musí naučit žít, stejně jako se musí naučit žít jeho okolí s tím, že může přijít změna, může a někdy musí…

Můj názor je, že mu to pomůže, už dnes jsem to viděl a já mu v tom budu s klukama držet palce, když nebude hrát proti nám 🙂

Jsem pyšný na náš tým, na tým, který dnes opět dokázal, že si na partu jen nehraje, ale tou partou opravdu je. Jeli byl a je v naší partě a my jsme to dnes v Ústí dokázali, přijeli jsme a zafandili mu a vlastně jsme se s ním i tímto rozloučili. On ví, že mu každý v Děčíně přeje, aby se chytil, aby dokázal hrát tak, jak hrával a došel k cíli, kvůli kterému z Děčína odešel a tohle mu třeba pomůže ještě víc!

Dnes byl Pandou, které jsme fandili, příští týden již bude Pandou, kterou bude chtít Válečník zničit! !!

Drž se! Makej!  A hlavně se směj – VŽDY!

IMG-20150126-WA0006-1