Káťa

Hezký den všem a především přeji hezký den Kátě, která má dnes svůj den…

Možná budeš jedna z prvních, která to bude číst, možná za chvíli budeš plakat, protože tě znám, možná už těch slz dnes bylo více a možná jich ještě pár bude, ale já si říkal, jak ti poděkovat, co udělat, co vymyslet a myslím si, že nejlepší bude, když všem řeknu, jaká prostě jsi! 🙂

Vypadá to, že je sobota, ale není, ono je pondělí, já se vzbudil a řekl jsem si, že dnes je ten den, kdy začnu psát článek, který nosím v hlavě již dva měsíce, tedy nosím nápad a k realizaci článku to mělo ještě daleko. Ke komu že to takhle hned na začátku článku promlouvám? No ano, je to k naší Kátě, je to ke slečně, která se u nás zjevila a zanechala za sebou pěknou „spoušť“. Není to tak dlouho, co jsem jí podával ruku a říkal: „Ahoj, já jsem Kouba“ a hle, 2,5 roku je pryč a Káťa je pryč taky.

Kdo to vlastně byl? Vám všem hrozně pomáhala, ale co nám? 🙂 Nám NIKDY! 🙂 Ne kecám…

Když jsem Káťu viděl poprvé, tak jsem nevěřil, že by si nás a musím se přiznat i mě, mohla takto získat. Musí být obrovsky těžké, přijít do party lidí a začít fungovat jako by nic. Přijít s pokorou, s rozumem, s tím, že sleduje okolí a postupně se začleňovat a získávat si svou pozici. Někteří to dělají právě naopak a to si myslím, že není správné..U hráčů je to něco jiného, ti si zanadávají jak jsou unavení, jak je něco bolí, jak už se jim nechce trénovat, jak to trenér přehání, manažer na něj kašle, že nedostali boty, že je v hale horko atd atd. , ale Káťa přišla a najednou všechno toto musela poslouchat, musela filtrovat, musela se naučit, co říct dál, co si nechat pro sebe, slyšela spoustu věcí, které se neměly nikdy dostat ven, slyšela milión informací a ona to dokázala. Věděla, co sport obnáší a věděla, kdy může co použít a v jaké formě. Jelikož dlouhá léta basket hrála, tak si uvědomovala, jak je to prostředí masérny ( ehm fyzio místnosti) důležité pro naše fungování a to nejen z hlediska zdravotního stavu. Hodněkrát jsme se tam ráno téměř všichni sešli a jen tak se smáli, dělali opičky, provokovali, radili, stěžovali, ale bylo to prostě strašně bezva. Ono je jednoduché pracovat, ale vidíme to všude kolem sebe, když náhodou narazíte na někoho opravdu „příjemného“ a říkáte si, proč to vlastně dělá? Vždyť ho to nebaví… To se u nás nestávalo. Kdykoliv jsme přišli, tak to fungovalo. Dobře, bylo období, kdy Káťě nebylo dobře a všichni to věděli a jelikož ona je paličák, tak bojovala dál, ale to člověk pochopí, protože my s tou dobrou náladou nechodili také pořád. Ale přijďte do masérny, kde na vás většinou čeká ona s otevřenou náručí, s tím její “Ahóóój, tak co? ” a kde na vás čeká i něco dobrého, protože Káťa byla naše zásobárna sladkostí. Věřte, že ty vaše čokolády, co jste ji dávali a upláceli za její fyzio, že jsme je prostě jedli my 🙂 🙂

Káťa je člověk, který by se rozdal a dlouhou dobu nemyslel na sebe. Dělala vše pro ostatní, nedokázala nikomu říct ne, nedokázala si pořádně odpočinout, nedokázala si lehnout s vypnutým mobilem, protože stále tušila, že ji bude někdo potřebovat. No a měla většinou pravdu . . . potřeboval! Káťa je člověk, který se k vám nikdy neobrátí zády, u kterého víte, že vám ten telefon zvedne a bude chtít pomoci a to s čímkoliv.

Náš vztah se trochu změnil a nebyl to jen ten čistě „pracovní“ vztah, který je ve sportu samozřejmě trochu odlišný od toho běžného. Ale když to vezmu z pohledu sebe samotného, tak člověku projde za kariéru týmem spousta hráčů, které si buď uchováte nějakým způsobem v srdci, nebo na ně časem zapomenete, u kterých vás mrzí, že musí nebo chtějí odejít a zase naopak.  Z Káti bylo koncem roku cítit, že tu změnu potřebuje, že asi odejde, že si půjde za jiným štěstím, než jsme byli my 🙂 Bylo to pro ni důležité a já ji za to obdivuji. Někdy není lehké udělat krok někam jinam a ona ho udělala, protože si byla jistá, takže Davide bacha  🙂  Získal jsem s Káťou perfektní vztah a ona už dokázala během jednoho pohledu poznat, jak na tom ten člověk dnes je a jestli mi má „vynadat“ nebo pohladit po duši. Musím se přiznat, že čím dál tím víc jsem toto poznával i já a když Káťa měla „svůj“ den, tak nebylo radno si zahrávat, ale těch dnů bylo málo, takže v pohodě. 

Když už jsem potom cítil, že to opravdu myslí vážně, tak jsem ji nenápadně zkoušel přemlouvat, ale od samého začátku jsem věděl, že to nemá cenu, že ta síla, která jí táhne pryč, že je prostě silná. A víte co? Já jí krom toho obdivu i v tu chvíli trochu nenáviděl. Říkám jí, já tě normálně budu nenávidět, jakože ty, která zná moje tělo líp než já a teď mě tu necháš? V tomhle věku?  To prostě přece nejde,ne? Nechala… Jenže jenom tady, na telefonu ji mám stále a tak se stala mou osobní fyzio po telefonu 🙂

Káťa vždy držela slovo a tady je důkaz po postupu do prvního finále, kde jsem se musel zhostit role kadeřníka a trochu poupravit její účes, který vsadila. Náhodou jí to ale slušelo, takže jsem byl nakonec pochválen a František(tatínek) nás nezmlátil 🙂 Mimochodem, Kačenka má hrozně prima rodiče a to vypovídá o mnohém… A´t žijí Škvořetice!!!

Káťa přišla, viděla a zvítězila 🙂 Nikdy nás svým pozitivním přístupem nenechá padnout a tohle je jen důkaz…když něco řekne, tak to prostě platí! Je to frajerka a díky za ní!

Zveřejnil(a) KOUBASKET – stránky Jakuba Houšky o basketbalovém dění a nejen to . . . dne 5. květen 2015

Káťa tady ale nebyla jen pro náš tým a čím dál tím více si nabírala lidi „ z venku“, čím dál tím více byla v hale s mládeží, čím dál tím více lidem chtěla pomoci. Já ji za to občas nadával a někdy až moc, ale když je člověk takový, tak je to složité. Já také někdy dostávám céres, že bych se měl starat více o sebe a i když se s věkem o to snažím, moc mi to nejde. Takže já ji vlastně v tomto chápal, ale na druhou stranu kritizoval, ale hezky 🙂 Měla k tomu ještě basket v Ústí, kam ráda jezdila. No ano, hrála za Slunetu, chápete to? 🙂 🙂

Káťa si zde svou povahou udělala spoustu známých, kamarádů, přátel a i obdivovatelů, kteří ji vychvalovali do nebes a měli proč. Měla zlaté ručičky. I když teda někdy se něco nepovedlo, jako nám v červnu, viď ? 🙂 🙂  Jenže ona neměla jen ty zlaté ručičky, ale i zlaté srdce a to bylo znát i u dětí, které se mnou začala trénovat a které si také hned získala. A musím říct, že těm také bude chybět.

Je to jiné, jako je vždy jiné, když někdo odejde, když se změní něco dobrého, co bylo. Už nám nelítá Atrej po hale, už mi nikdo neposílá fotky v 7h ráno z Kváďáku a už nám nikdo nepeče či nepřináší do masérny energii, kterou jsme tak rádi využívali. Ale je to život, který chystá něco hezkého a zajímavého pro nás pro všechny…

Nebylo to smutné? No možná kousíčky, ale nemělo, protože Káťa není smutný člověk, nikdy nebyla a nikdy nebude. On by ji to taťka František rychle vysvětlil 🙂 Já se budu těšit na každé naše setkání, na každou naší zprávu a hlavně na to, jak my pošle fotku a já uvidím, jak je spokojená a to je to nejdůležitější… Užívej si dnešního dne, užívej si svých přátel a kamarádů, všech lidí, kteří tě mají rádi, protože dnešní den je tvůj …

A tak kdyby náhodou bylo smutněji, tak si puste toto video a bude líp 🙂  

( tento článek byl zveřejněn v sobotu 26.8.2017, kdy měla Káťa rozlučku v Děčíně)

!!! DOPLNĚNO !!!!

A TADY JIŽ Z MÍSTA KONÁNÍ ROZLUČKY SONG PRO KÁŤU, KTERÝ SLOŽIL TOMÁŠ KETTNER

 

#15

A takto to v sobotu vypadalo na poslední plavbě s Kramlicí 🙂