Každý má sny…

Hezký den. Letošní sezóna je opravdu tak trochu jiná, je jiná, protože se nám daří. Je jiná, protože tím neskutečně žijeme a to jak my, tak i vy. Je jiná, protože tak společně ležíme na pokoji a nechce se nám z něj pryč, protože jsme rádi spolu, je jiná, protože si jí užíváme se vším všudy, je prostě JINÁ! A je i jiná v tom, že jsme ve FINÁLE Českého poháru. Ano, již jsme to zažili na domácí palubovce proti Nymburku, kde jsme podali až neskutečný výkon v oslabené sestavě, ale letos je to jiné… Nymburk tady není, Nymburk dal šanci, aby ten opravdový pocit z vítězství mohl zažít někdo jiný. Někdo, kdo si ho třeba bude hýčkat do konce svého života a nikdy mu nezevšední. Ano, dnes je den, kdy vítěz může být jen jeden, ale myslím si, že tyhle pocity jeden z týmů bude zažívat. Bude je zažívat dlouhá léta, bude si říkat, že to je ten tým, který to tenkrát dokázal a bude si to hýčkat.

Včera jsme zažili opravdovou bitvu, která bolela, která stála hodně sil, ale která u obou týmů ukázala tu chuť, tu chuť vyhrát, poprat se o pohár, o tu šanci být jednou první a né “jen” druhý! Včerejšek ať se někomu líbil nebo ne, byl to klasický zápas, který se dal v tento okamžik čekat. Neutrální půda, hodně motivace, hodně energie, která postupně ubývala, hodně emocí, hodně velký rachot v hale, prostě vše, co v tomto zápase máte šanci hledat. My jsme nakonec byli tím šťastnějším týmem, ale kdyby to dopadlo opačně, tak se nemohl nikdo divit, protože to byl opravdu hooodně vyrovnaný boj. My jsme si nakonec mohli užít tu radost, tu radost z postupu do vytouženého finále, které jsme si tak přáli a snad letos u zasloužili.

postup pohar

Nyní je tu den, kdy se sny mohou proměnit ve skutečnost, den, který si následně člověk může opravdu hýčkat, den, který by si každý zapsal do svého života velkým písmem. Nemluvím jen o nás, mluvím i o Prostějovu, protože dnešek rozhodnou maličkosti. Bude to opět bitva, ve které nedá nikdo nikomu nic zadarmo a ve které si oba týmy budou muset sáhnout na dno svých fyzických, ale i mentálních sil. Bitva, ve které já nám věřím a vím, že nám věří spousta dalších lidí. Bitva, kvůli které se do Brna vydal celý autobus fanoušků, bitva, která vás udělá šťastným a nebo budete opět “jen” druzí!

Ať se dnes stane cokoliv, vím, že tenhle tým to obohatí, že tenhle tým může a umí dokázat velké věci a já na něj nedám dopustit! Jak říká moje maminka… Vítězství není jediným štěstím, ale už i ta cesta k němu je krásná a tak by si jí měl člověk užívat co nejvíce….

Držte se, držte palce nám a my tam dnes necháme vše, co v nás je!

SrDCem Válečník