Hezký den, asi si říkáte, co se to děje, že koubasket nějak uvadá, že zde nic není, že se nic neděje. Kdo sleduje facebook, tak ví, že tomu tak není, ale jestli se sem občas podívá Houšman, tak ten si musí libovat, protože byl vždy velkým rejpalem, že tu nic není, takže vlastně konečně na chvíli měl pravdu. Ale jen na chvíli, teď již bude zase vše jiné a jako za starých časů.
Ptáte se proč? Poslední zpráva se datuje před naše poslední finále proti NBK, naše natěšenost, naše užívání si něčeho, co nikdo z nás nezažil, naše něco, co se do teď Děčínu vyhýbalo a samozřejmě se to vyhýbalo i nám hráčům. Musím se já osobně přiznat, že jsem se s tím poté učil žít, učil jsem si žít, že najednou bylo mnohem více zápasů, že se hrálo mnohem déle, že na vás všichni koukali, že na nás byl větší tlak po naprosto skvělé sezóně, že vám fandila většina 
republiky, i když věděli, že toho basketbalového talentu máme méně :), že Děčín byl opravdu na nohou a najednou vás znal opravdu každý, že málem spadl zimní stadión. Bylo to zajímavé, ale musím se přiznat, že i hodně psychicky náročné. Možná mi to všechno došlo až po tom všem, až když v NBK zhasli světla, my měli medaile na krku a měli po sezóně. V tu chvíli člověk přemýšlel, co tomu všechno musel dát, kolik akcí s kluky v šatně vymyslel, kolik okolních kravinek a srandiček za tu sezónu proběhlo a jak jsme se vy i my bavili tím, že můžeme hrát basketbal na opravdu vysoké úrovni. Všechny tyhle situace nám během sezóny dodávaly obrovskou porci energie, obrovské sebevědomí a obrovské natěšení na výhru, která třeba někomu může i zevšednit, ale my jsme věděli, že to není jen o výhře v tom zápase, my jsme věděli, že bude ještě něco, že přijde něco společného s lidmi, kteří nás k té výhře ženou a že si zasloužíme být potom na naprosto stejné vlně. Všechno toto nás strašně moc bavilo, bavilo nás to plánovat, nacvičovat, přemlouvat ostatní. Je jasné, že ze začátku jsme měli strach, aby se něco nezakřiklo, že nám to někdo může třeba otlouct o hlavu, že nám fandové řeknou, raději se soustřeď na basket atd. Ano, i tací jsou mezi vámi, kteří toto třeba neberou, ale myslím, že jsme všem ukázali, že se dají oddělit dvě věci a tou je zábava a práce na hřišti. Myslím, že ve sportu, v basketu a obzvlášť v Děčíně tomu tak je a musím se přiznat, že i díky tomu to to tu mám tolika rád. Takže já za sebe říkám, já necouvnu, ať si všude jinde říkají, že jsme blázni, že jsme cvoci či něco podobného, ale dokud bude v Děčíně kapitánem ten největší cvok, tak tomu tak prostě bude. 🙂 Poté ať se stane, co se má stát. 🙂
Trochu jsem ale odbočil, proč zde nic vlastně nebylo, ikdyž to celé navazuje na to, co píši. Tohle vše je krásné a baví to všechny, i ty, kteří pak remcají :), ale je to všechno i psychicky náročné a ta sezóna taková byla. Říkal jsem si, že když se to povede, tak vlastně hned budu chtít hrát další zápasy atd, ale já to tak prostě neměl. Já potřeboval vypnout, potřeboval jsem najít myšlenku, která ač v hlavě byla, tak se najednou nedokázala napsat do počítače a já vám ji nemohl 
předat. Bylo to zvláštní, bylo to něco, co jsem nezažil a přemýšlel jsem o tom den co den. Ležel jsem takhle na Tenerife na pláži a říkám si “ Sakra Jakube, co to je? Tobě se prostě vůbec nechce“ Ano, měl jsem ten pocit, musel jsem obhospodařit shop, protože to jsem proste musel, i když to přes ty prázdniny bylo také hektické a dokonce jsem si bral balíčky i na dovolenou a poté posílal z dovči, ale jinak jsem si řekl, že si prostě od psaní potřebuji odpočinou a vlastně jsem to tak měl až do minulého týdne. Možná to trvalo o něco déle, než jsem čekal, ale musím si přiznat, že mi to strašně pomohlo…
Máme za sebou téměř měsíc přípravy a já již opět cítím, jak se těším, jak se těším na zápasy, jak se těším na fanoušky, jak se těším na kravinky, které vymyslíme a jak se těším na to vše kolem, co k tomu prostě patří. Tréninky vypadají super, mladí hráči nám dávají opravdu hodně energie a tak si myslím, že můžeme být v klidu a polehoučku si říkat…. ať už se hraje….
Samozřejmě shop funguje dál, podívejte se, komu se nyní vybírá, objednávejte věcičky a věřte, že to všechno má smysl.
http://koubasketshop.cz/komu-pomahame/
Koubasketshop funguje nějaký rok a půl a za tuto dobu jsme dokázali pomoci dětem celkovou částkou 163 758Kč. Můžete za to samozřejmě především vy všichni, kteří přes koubasket nakupujete a pomáháte v aukcích. Já vám za to moc děkuju!!!!
Přidejte si koubasket na facebooku a o nic nepřijdete!!!
https://www.facebook.com/koubasket.cz