Lubo: ” V těchto věcech máme jako hráči velké nedostatky”

Určitě jste si všichni na facebooku všimli, že si Luboš užil svou premiéru jako rozhodčí. Proč se na i na tuto dráhu, co mu to dává, jaký byl kurz? To vše v tomto rozhovoru…

Jak dlouho si již právoplatným rozhodčím ?

Licenci rozhodčího jsem získal po dvou víkendových kurzech, které se konaly v červnu a začátkem září, poté mi bylo sděleno, že jsem úspěšně složil zkoušky a mohu začít s pískáním.

Kde se vlastně vzala myšlenka, že se přihlásíš na kurz rozhodčích?

První myšlenka, že bych si mohl vyzkoušet roli jednoho ze soudců basketbalových zápasů je dosti stará. Bylo to v letech, kdy jsem hrával v Pardubicích a měl zdravotní potíže s kolenem, které mi tehdy téměř ukončili profi kariéru. Může to být cca 10 let. Zde v Děčíně mi tuto myšlenku do hlavy zasel Kuba Důra.

Co vše takový kurz obnáší?

Na kurzu jsem strávil plné dva víkendy, na kterých se probírá především výklad pravidel, technická  a praktická část. Musím přiznat, že jsem si myslel, že za roky hraní basketu mám dokonale nakoukanou  techniku rozhodčích a jejich veškerou komunikaci a práci na hřišti, ale dosti jsem se mýlil. V těchto věcech máme jako hráči velké nedostatky, až jsem se sám překvapil, kolik novinek se musím naučit.

Hodně lidí vidí, že si na palubovce dost  temperamentní a to i vůči rozhodčím. Změnil se ti teď nějak pohled na ně?

Hraní bez temperamentu mi není vlastní, ale musím přiznat, že když po zápase vychladnu, často si musím sypat popel na hlavu, že to na hřišti přeháním. Vážím si práce rozhodčích, ale pouze v případě, že zápas neovlivňují svým špatným rozhodováním a zbytečnými upozorňováním sami na sebe.

Myslíš si po tvé zkušenosti, že to opravdu nemají lehké?

Jak těžké to mají, jsem si začal uvědomovat již na samém kurzu rozhodčích. Po prvním „ostrém“ zápase, který jsem pískal v pátek večer musím uznat, že částečná kritika padla i na mou hlavu, ale jak říká moje mamka: „nikdo učený z nebe nespadl“  a věřím, že rozhodování zápasů je hodně o zkušenostech a spolupráci obou rozhodčích.

Máš za sebou první ostrý zápas, jak by ses jako rozhodčí oznámkoval?

Známkování bych ponechal na někom jiném, nevím, zda byl na zápase přítomen supervizor jako při ligových zápasech 🙂 🙂  a jakou známku by mi udělil on. Osobně jsem z toho měl fajn pocit, že jsem zvládl písknout do píšťalky, i když mi to ze začátku chvíli trvalo.

Přemýšlel si poté doma, jestli si něco neměl udělat lépe? Nebo jestli si něco nepokazil?

Několik hraničních situací jsem probíral ihned po zápase se zkušenějším kolegou, který mi dal cenné rady a samozřejmě vím, že pár situací jsem nechal plynout benevolentněji, než se oběma stranám zamlouvalo, ale takový metr jsem si stanovil a úmyslně nikoho nepoškodil.

Setkal si při zápase s nějakou pokřikováním na tvou adresu, nebo se k tomu chovali všichni s pokorou?

Nějaké výtky na mou osobu jsem slyšel již v průběhu utkání, ale nebylo to nic závažného a v přerušené hře jsem se snažil komunikovat s aktéry a vysvětlit jim můj pohled na věc, což mám rád i z pozice hráče.

Už víš, kdy tě čeká další zápas?

Domluvil jsem se s delegátem, že zatím budu pískat spíše sporadicky, protože páteční a sobotní zápasy jsou vzhledem našemu programu pasé a občas si zapískám nějaký nedělní zápas.  Jelikož při systému ligových zápasů středa – sobota vychází pouze volná neděle, tak bych nerad veškeré volno trávil v hale 🙂

Kam až bys to chtěl rozhodcovsky dotáhnout?

O tom jsem zatím nepřemýšlel, je to pro mě zábava a šance poznat milovanou hru v dalším rozměru a to mě uspokojuje.