DC kapitán J-H o začátcích Koubasketu, charitativním shopu i prohlubování spolupráce s děčínským klubem

Jakub Houška již deset let provozuje svůj web Koubasket a za tu dobu se na něm objevil nespočet rozhovorů, pikantností ze zákulisí či dalších zajímavých informací pro fanoušky. Kromě toho již také funguje charitativní Koubasket shop, se kterým plánuje BK Děčín ještě více prohloubit spolupráci. Ta byla již načata v play-off loňské sezony, kdy klub prodával speciální modrá trička s motivem „play off 2014“, kdy z každého prodaného kusu putovalo 50 Kč na dobrou věc. O tom všem i mnohém dalším pohovořil chomutovský odchovanec v obsáhlém interview.

autor: bkdecin

Do jakého roku se vlastně datuje vznik Koubasketu? Letos jsme oslavili výročí deseti let Koubasketu, ale jako takový vzniknul vlastně ještě v Chomutově. Když jsem tam hrál a zranil se, tak tam byla první myšlenka na jeho založení, ale vůbec to nebylo spojeno s nějakou myšlenkou charity, jako je tomu nyní. Bylo to spíš o tom, že mě bavilo dělat rozhovory s hráči, přinášet takové ty zákulisní informace, jako například co se děje v šatně, na cestách, prostě mimo dění.Předtím nic takového nějak moc nebylo a lidi to hodně zajímalo. Vlastně i moje první otázka, když jsem jednal tenkrát s Děčínem, tak byla, jestli budu moct pokračovat v Koubasketu, což mi tentkrát dovolili Pavel Stara (bývalý GM Děčína, pozn.) s panem Lebedou (ex-sportovní manažer DC), takže to bylo dobrý. (rozesměje se) A za to jsem vlastně teďka moc rád, že to takhle pokračuje i díky nim.

Občas jsem musel rozlišovat, co můžu a co ne, ale získal jsem velkou zkušenost tím, co se dá zveřejňovat. Koubasket se pak postupně vyvíjel a člověk přemýšlí, co s ním dál. Krm aukcí ještě něco přidat. A vlastně po mém těžkém zranění v Pardubicích jsem si uvědomil, že by to mohlo pomáhat i nějakým jiným směrem. Po zranění jsem si ale uvědomil spoustu věcí a vím, že se toho dá využít k pomoci a to hlavně dětem, ta myšlenka je dobře nastavená, zatím to funguje a lidi to pochopili, což je skvělé.

Co bylo prvotním impulzem či myšlenkou k jeho vytvoření? Já jsem hlavně byl v tu dobu zraněný a nudil jsem se, tak jsme se švárou, on je takový počítačový mág, vymysleli stránky. Šel jsem se vždycky podívat na trénink, co kluci dělají, a psal jsem různé články. Začalo mě to tenkrát hrozně bavit, takže to bylo takové prvotní. Bylo to vlastně spíš tou basketbalovou tématikou, všeho toho, co se děje kolem.

Jaké jsi měl zprvu ohlasy na svůj vlastní web? A jak se měnily v průběhu času? Když jsem začínal, tak nebyl facebook a takovéhle věci, takže já si ještě pamatuju, že jsem měl vytisklé letáčky z tiskárny doma – a dával jsem to na nástěnku v hale, aby si toho vůbec někdo všimnul a nedělal to jen pro sebe 🙂 Aby tedy lidi vůbec věděli, že něco takového existuje. Trošičku mi tam s tím pomohl i klub. Nějak se to postupně šířilo, ale dá se říct, že až tím facebookem a sociálními sítěmi se to všechno úplně rozšířilo mezi lidi, jako že skutečně o existenci Koubasketu ví vlastně celá republika. Všichni vědí, že tam něco napíšu, že dělám nějaký rozhovor, že je teďka charita. Sociální síť to tedy hlavně ovlivnila – a i díky ní jsou ty zpětné vazby mnohem větší, lepší, zajímavější. Někdy se někomu něco nelíbí, ale to k tomu patří, kritika, když nějaká je, ta je potřebná a člověk se nad ní musí zamyslet a třeba i poučit.

Zmínil jsi facebook, kde má tvá stránka více než 2 300 odběratelů, což je poměrně vysoké číslo. Já myslím, že je to slušné číslo. (úsměv) Počet lidí stoupá, ale je tak trochu škoda, že třeba úplně stejní lidé, kteří mají lajknutý BK Děčín, nemají lajknutý Koubasket, a naopak. Tam je tedy velká sorta lidí, kteří jsou Koubasketu spříznění jinak než klubu. To mě trošičku mrzí, protože by to mohlo být spojené dohromady, mohli bychom mít třeba tři až čtyři tisíce odběratelů oba dva – a bylo by to úplně nejlepší. Ale jinak 2 300 lidí je momentálně hodně dobré číslo, i na různé jiné sportovní weby či noviny. Hodně lidí to sleduje a zajímá se o to, což je dobře.

Je právě zájem lidí pro tebe tím hnacím motorem k další práci? K vymýšlení novinek či aktualit? Určitě je to velký závazek, protože lidi čekají na to, jestli se něco na Koubasketu neobjeví, něco zajímavého. Je pravda, že teď člověk víc používá ten facebook, je jednodušší sdílení různých fotek, událostí, kde se co děje s klukama nebo tak. Poslední dobou a to hlavně díky dětem, nemám tolika času na psaní článků, protože dříve jsem vždycky ráno vstal a třeba až čtyřikrát do týdne napsal článek, ale to byl ten čas. Teďka už je to jiné, čas opravdu musím v tom dni hledat, protože ráno jedu do školky, pak na svůj trénink, zase do školky, trénink dětí či mého Máry – a už je to prostě takové jiné. Já mám hrozně rád, když píšu po ránu, že mi to dobře přemýšlí, kdežto večer je už člověk utahaný po celém dni a má méně nápadů. Takže ten čas hledám, vím, že je to závazek, a dělám to pořád ještě rád, nedělám to z donucení – a to je to nejdůležitější.

Kromě klasického webu provozuješ i charitativní Koubasket shop, kde z každého prodeje jdou peníze na dobročinné účely. Bylo jeho založení čistě tvou iniciativou? Byla to moje iniciativa v tom, že jsem právě přemýšlel, co s tím dál. Když jsem si říkal, že mi je dvaatřicet, tak jsem se pozastavil a přemýšlel, co s tím dál, a hrozně se mi líbily ty aukce, co jsme dělali i ve spolupráci s klubem. A já jsem si po mých zkušenostech říkal, proč neudělat Koubasket značku. Hodně mi s tím pomohla kamarádka, kterou mám, ona je taky takový „marketing šílenec“. Říkal jsem si, jak to nastavit, takže jsme to udělali takhle na bázi charity a pomoci dětem, které to potřebují.

Ono je to pro mě složité na organizaci, zabírám s tím hodně času sobě i své rodině, ale baví mě to a doma to chápou. A když v tom potom vidím ty děti a rodiče, jak jsou za to šťastní, tak z toho má člověk skvělý pocit. Lidi to začali chápat, hodně si to kupují – teď se udělala nová kolekce, která vypadá úplně skvěle. Prostě mě to zase potěšilo, posouvá se to dál a je to skvělé. Moje myšlenka je zatím úspěšná a dobrá. A nejkrásnější pocit je ta zpětná vazba rodičů a dětí, kterým se pomohlo.

Nejpříjemnější pocit z toho kromě té pomoci tedy musí určitě být, když jdeš městem nebo vidíš na zápasech lidi, kteří mají náramky či trika s logem Koubasketu. Tak určitě je to hezký pocit. (usměje se) Nikdy jsem si před pěti lety nedokázal představit, že by něco takového mohlo být. Teďka to je a je to ještě o to příjemnější, když člověk ví, že to někdo nosí – a navíc tím někomu pomohl. Není to tak, že si to koupil, já na tom vydělal, a pak to nosí. Pocit není jen ten, že děkuju, že jste přispěli k tomu, že já se můžu mít líp, ale že se může mít lépe někdo jiný, kdo neměl takové štěstí jako téměř všichni okolo. A to je možná v životě ještě důležitější!

V loňské sezoně proběhly některé aukce a charitativní akce s klubem, které jste měli společné. Nyní se bude spolupráce prohlubovat. Jak tuto zprávu vnímáš? Já si myslím, že klub Koubasket podporoval vždycky, nikdy nebyl proti tomu. Sami, když jsem vždycky něco potřeboval, tak mi klub hodně pomáhal. Teď se ta spolupráce nastolí ještě víc, což je zase skvělé, protože klub má v tomto směru stejné či velmi podobné myšlení. Myslím si, že je skvělé, když do toho klub vstoupí vlastně jako velký partner. Bavil jsem se o tom s Lukášem (Houserem, GM Děčína), že bych ale nechtěl, aby to bylo postavené na tom, že „jenom“ BK Děčín. Chci, aby to bylo pořád stejné, že Koubasket je pro všechny v ČR, kdo má podobné myšlení. Tady přece nejde o Koubu, ale o všechny ty děti, kterým se může pomoci. A to bych chtěl, aby všichni chápali. Čím dál tím víc lidí to chápe a to je fajn.

Možná by se mohly zamyslet i jiné kluby nad tím, že by to mohlo i u nich být podobně. Není to o Koubovi, je to o Koubasketu, což je dneska de facto značka něčeho, co má nějaký směr, směr pomoci. A když se nad tím zamyslí i někdo jiný, tak se to dá podpořit. Udělali jsme akce s různými třídami ve školách, školkách, různých tréninkových skupin a vytvářela se trička přímo pro ně s podtextem kb. A zrovna tyhle organizace by si tak mohly svou činnost ještě více zpříjemnit…

Díky všem a nezapomeňte #pomahamija