Pár mých myšlenek a důvodů, které jsem si dnes rovnal na ZASTUPITELSTVO a které jsem tam i přednesl k mé rezignaci na radního našeho města….
Proč jsem do politiky šel?
Cítil jsem, že to má být má další část životní éry, čas, který mohu vrátit Děčínu za to, že mi dal šanci být člověkem, jaký jsem. Celý svůj
basketbalový život jsem se snažil vracet něco lidem přes charitu, dávat lidi dohromady a pomáhat společně a to společně je pro mě obrovsky důležité!
Co jsem tím sledoval?
Někdo mi tu tvrdí, že jsem do toho šel kvůli basketu, ale já do toho šel DÍKY basketu a to je velký rozdíl. Cítil jsem, že lidé chtějí, abych to udělal, že mé myšlenky nejsou k zahození a také věděli, že jsem člověk, který když si něco vezme do hlavy, tak si za tím jde. To již asi pochopili i úředníci našeho města, které svým neustálým bombardováním v různých věcech možná štvu, ale věřím, že mě již pochopili a za to jim moc děkuji.
Jak jsem to chtěl?
Ano, naivně jsem si myslel, že se na úrovni takto malého města dají dělat věci společně, ale už kampaň mi ukázala, že to nejspíš nepůjde a to mě mrzelo asi ze všeho nejvíce. Upřímně říkám, že jsem věřil tomu, že i přes tento tlak, budu já vnímán jinak, jako člověk, za kterým může kdokoliv přijít a pobavit se o všem, co se dělá, co by chtěl dělat a třeba mu s tím i pomoci. Ale ten příkop se vykopal tak velký, že jsem až nechápal proč a začátek mi dával strašný záběr hlavně psychicky. Celý život jsem člověk, který sjednocoval, byl dlouhé roky kapitánem týmu, ve kterém jsem měl jasnou pozici a velkou důvěru. A nyní? Obviňování, osočování, lhaní a demagogie…
Co mi to dalo?
Dalo mi to spoustu práce, ale práce, která mě ohromně bavila. Na začátku jsem musel pochopit, jak vlastně celé to město funguje, co je dobře, co špatně, za kým jít, s kým to probrat atd. Během prvního roku jsem udělal i spoustu chyb, jakožto nováček, který neví a nebojím se to přiznat, protože jsem se poučil a to je to nejdůležitější. Jakožto neuvolněný člen rady jsem tomu začal dávat opravdu hodně energie a zákonitě jsem někde musel ubrat. Moje ubrání bylo v trénování, v práci asistenta, protože trénování dětí bych nikdy nechtěl opustit, je to věc, která mě obrovsky naplňuje. V práci na městě jsem našel další smysl svého bytí na tomto světě a musím se přiznat, že ta práce mě začala ohromně bavit, ale měl jsem tam vždy to velké ALE…
Co je tím ALE?
V basketu jsme často byli po výhře všemi obdivováni a po prohře zatracováni, tady je to jiné. Tady jste vždy někým zatracován, protože vždy někdo bude chtít najít to špatné. Nejsem člověk, který hledá špatnosti, naopak, žiji z pozitivismu, který mi dodává spoustu energie a proto se snažím být i pozitivním člověkem. Vždy jsem říkal, že nechci a nebudu vstupovat do negativní kampaně a zatím si stojím. Moje cesta to nikdy nebude. Ale nyní jsem v tom musel fungovat, v negaci, obviňování, osočování a musím se přiznat, že někdy dost za hranou, což zvládají bravurně pánové od Pirátů. Nejhorší na tom je, že tato negace už ale vycházela i z naší vládnoucí koalice a s tím jsem se dlouhou dobu smiřoval a nesmířil. Opakuji, nejsem a hlavně nechci být takovým člověkem. Chápu reakce na neustálé ataky, ale vzájemné hledání špíny, to opravdu není nic pro mě a i proto jsem se rozhodl skončit jako radní tohoto města!
Proč?
Moje vidění světa a vidění světa pana primátora je odlišné a i když jsem si říkal, že je možná správné mít někde dva takové protipóly, tak jsem uznal za vhodné, že v tomto dál pokračovat nechci a nebudu. Nechci mít probdělé noci, nechci být doma nervózní, nechci se chovat jinak, než bych se choval jindy, chci být svůj a to bohužel teď již nemohu. Dlouhodobě mi vadí komunikace směrem ven, dlouhodobě mi vadí i ta nekomunikace vůči ostatním, vadí mi spousta věcí, pod které se již nechci takto podepisovat. Jestli si někdo myslí, že můj odchod je jen kvůli osobním sporům s panem primátorem, tak to tak není. Neberu to totiž osobně, protože jsem zvyklý se pohádat a fungovat dál, mně ale vadí celkové klima, které se zde spoluvytváří a já bych rád fungoval v něčem jiném. Říkám RÁD, protože mě to opravdu baví… Za mým odchodem je spousta věcí a zrálo to ve mně opravdu dlouho a za sebe říkám, až moc dlouho! A ano, pan primátor je jedna z nich a řekl jsem mu to do očí. Dle mého je to prostě jen součást tohoto světa a jelikož neumím být politikem, tak chci jít svou cestou. Chci pracovat pro lidi, chci aby se v našem městě lépe žilo, nechci hledat, kde je co špatné, ale tvořit to dobré a dělat to prostě jinou cestou.
Co dál?
Přemýšlel jsem, jestli mám vůbec zůstat jako zastupitel, ale pak jsem si uvědomil, že je to má povinnost. Povinnost k lidem, kteří mě volili, kteří mě znali a kteří věřili, že se to může dělat jinak a já v to stále věřím. Neskládám zbraně, neodcházím, chci si dodělat ty rozdělané haly, hřiště, Vánoce, Bažatnici, Březiny atd. Chci, protože to již beru jako srdcovku, na které mi opravdu záleží. Jestli se někdy někdo směje tomu, že používám #zijudecinem, tak já to jen nepoužívám, ale 17 let se tak i chovám!
Na závěr bych chtěl poděkovat všem radním za spolupráci, protože to pro mě byla obrovská zkušenost, chtěl bych poděkovat i všem úředníkům magistrátu, kteří mi dali šanci realizovat mé nápady a že jich nebylo za ten rok a půl málo. Moc jim děkuji a moc si toho vážím a věřím, že tímto to nekončí…
Ps: o tom, co se stalo potom, to zase někdy jindy … Snad jen… jsem rád, že jsme jako NÁŠ DĚČÍN neuhnuli!
#zijudecinem