Něco, co se povedlo…

Hezký den, jak jsem slíbil Tomášovi Novákovi, tak dnes jdu psát ten sloh. Sloh o tom, co se celý ten minulý týden dělo a jak moc to bylo zábavné. A že bylo…

Někdy jsou na světě věci, co by člověk moc rád chtěl a nejde mu s tím hnout ani o metr kupředu a pak věci, co chce a jde to tak nějak samo, je to až zvláštní. Když jsem dostal do hlavy myšlenku kempu, tak jsem si řekl, že to prostě zkusím, že to bude další zkušenost, která mě třeba může posunout dál a která by mě třeba do budoucna i mohla bavit, protože jednou bude basket už “jen” mým koníčkem, zábavou a budu chtít něco vrátit dětem, které mi chodily fandit( ne že bych to už nedělal). No ano, rozhodl se, plánoval, bral si příklady, zkoušel vymýšlet, jak nejlépe to pojmou a myslím, že se ten celkový koncept nakonec velice vydařil. Ano, byl to příměstský kemp, ale od 8:30 do 18h, to už je trochu delší, než byl každý zvyklý. Největší obavy jsem měl ze zakončení úplně někde jinde, než celý kemp probíhá, ale to mi nakonec všichni svým přístupem vyvrátili 🙂 S čím jsem počítal, byla podpora města, ale s tou jsem se nějak nepotkal, protože peníze evidentně musí jít jinam, do mnohem důležitějších projektů a to mě na celém kempu mrzelo asi úplně nejvíce. Nebudu lhát, že jsem s tím nepočítali, ano počítali a stačilo by málo. Přidat na vstupy, které se stejně vrátí zpět, či na dopravu, kterou jsme potřebovali. Možná jsem to celé špatně napsal, nebo to prostě jen někdo nechtěl číst a pochopit… Snad se toto do budoucna změní, protože dle plánů, které mám, bude opět vidět i to město!

Ale abych se vrátil k tomu pozitivnějšímu a tím byl náš kemp, který byl sice náročný, ale perfektní. Pro nás jako trenéry byly asi nejnáročnější první dva dny, možná úterý úplně nejvíce, taková krize druhého dne 🙂 Měl jsme odtrénováno, v úterý odpol připravený program v ZOO a nějak nás to zmohlo. Musím se přiznat, že kluci ten den zkoušeli, co že to všechno vydržíme a tak jsme se museli zase potkat na stejné vlně, proč to vlastně děláme. To se nám nakonec ve středu podařilo a kemp jsme dojeli tak nějak v poklidu, protože kluci pochopili, proč tam chodí, že je nehlídáme, ale chceme, aby se něco naučili a to se myslím povedlo.

V některých dnech měli kluci i tři fáze a tak možná nakonec byli unavenější víc než my, ale zase když jsem to viděl doma u Máry, tak ten mi přišel nesmrtelnej 🙂 Během těch tří fází jsme toho stihli poměrně dost, i když jsme si nakonec říkali, že bychom potřebovali ještě další minimálně týden, protože v plánu toho bylo nějak hodně 🙂 Nevadí, přesuneme na příští rok. V úterý a v pátek jsme měli pro kluky přichystané i hosty a to Luboše Striu a Tomáše Vyorala, kterého si mohli kluci užít naposledy na dlouhou dobu. Myslím, že především ta úterní tréninková jednotka se hodně povedla, ta páteční už byla trochu unavená, ale Tomáš se také snažil klukům předat něco ze svému umu. Každá taková hodinka oživení na kempu je skvělá a my mohli pozorovat, jak jsou kluci pozorní a jak to od těch jejich hvězd hltají.

Měli jsme v pláni i plavečák, kam byl připravený opravdu prima trénink, ale nějak jsme se nepotkali s počasím a i přesto, že jsme šli, tak jsme trénink museli nechat být a kluci raději byli ve vodě, protože bylo opravdu velké vedro. Také necháme také na příští rok 🙂 No pak už se blížil jen pátek …

Pátek, ze kterého mi vstávali vlasy hrůzou, protože se mělo vše pokazit. Teda myslím hlavně počasí, ale nakonec to bylo podobné jako na dalších akcích, které jsme poslední dobou pořádali a vše se nám vyhnulo. Teda až na kratičký deštík při předávání diplomů, ale ten jen zchladil horké a natěšené hlavy. Žádné kroupy, žádné průtrže, prostě to opět vyšlo geniálně. Vlastně kdybych to tak řekl, tak ty Jetřichovice vyšly naprosto geniálně. Spousta rodičů, spousta dětí, spousta zábavy, spousta jídla a nakonec i spousta pití 🙂

Klukům jsme přichystali na celý týden soutěže ve hře 1 na 1. ve dvoutaktech, střelbě a také hře 3 na 3 a některé výsledky byly opravdu zajímavé. Je zbytečné zde psát, kdo byl nejlepší, kdo vyhrál toto a tamto, protože jsem říkal i klukům, co pro ně bylo tak důležité, tak pro nás zase tolika ne. My jsme chtěli, aby se kluci něco naučili, aby získali opět nějakou další dovednost, která jim pomůže v jejich basketbalovém životě, která je požene dál a to pro nás bylo to nejvíc, co jsme si z kempu odnesli. Vím, že kdybych byl to děcko a dostal Spalding NBA koš na zeď, že budu strašně šťastnej, ale my už děti nejsme 🙂 Chtěl bych u tohoto poděkovat Sokymu, který si vzal všechny tyhle soutěže na starost hlavně organizačně a číselně a že někdy toho měl opravdu dooooost 🙂 Sice to byl ten “zlej” trenér, ale tabulky mu šli dobře. A proč zlej? Protože se nevešel do oranžového trika trenérů a musel mít černý, takže pohádka byla na světě 🙂 Ale nikomu to neříkejte 🙂

Jirka Holanda byl zase ten, co všem všechno polopatě vysvětloval, křičet nemusel, on to možná ani neumí a jemu patří také obrovské dík! Myslím, že trenérské obsazení se nám také povedlo a já doufám, že do toho kluci zase půjdou. Vedl jsem teď na toto téma krátký rozhovor s Lubkem a je pravda, že by z toho šla udělat i taková tradice pro nás bývalé spoluhráče, že se zde budeme rádi potkávat a že si tak lehce zavzpomínáme na naše basketbalové roky v dresu Děčína 🙂 Ale to chce čas…vše chce čas… Jsem rád, že se to povedlo, tak jak povedlo, snad jsme nenasadili moc velkou laťku, ale sami víme, kde se dá co vylepšit a naopak, kde můžeme ubrat.

Jedno velké poděkování patří rodičům, kteří pochopili mou myšlenku a nakonec sami viděli, že to je prostě to, oč tu jde … Tým tvoří kamarádství, tým tvoří přátelství a když se k tomu přidají rodiče, tak je to jedna velká s prominutím banda, která toho dokáže hodně!  ( třeba i rušení nočního klidu) :-)) A i přes ty naše děti mohou vznikat kamarádství i u těch dospěláků a to je také fajn… A vlastně ještě jedno poděkování a to je našemu ” Svačináři” Lukášovi Houserovi, který se nám staral o svačiny 🙂 Kluci mu sami vymysleli přezdívku a nakonec z toho byla i paní Svačinářová :))

V neposlední řadě bych chtěl poděkovat našim partnerům, kterých doufám bude příští rok zase o něco více…Všichni jsou zde http://koubasket.cz/partneri/

Možná pod vlivem jakého si nadšení koketuji s myšlenkou, že by se příští rok udělali dvě skupiny, mladší a starší nebo tak něco, ale k tomu bude potřeba více lidí, více sportovišť, více všeho. Ale já bych byl rád, kdyby kemp měl pořád stoupající tendenci a stále se rozšiřoval a osobně si myslím, že ten potenciál tady v okolí je. Nic, nebudu zdržovat od prázdnin, já zítra frčím na tři dny do Prahy, protože Mára jede ještě na Satyho kemp (asi toho měl málo) a vy si užívejte prázdnin, odpočiňte si na chvíli od míče, ale jen na chvíli…

Na všechny fotky se můžete podívat zde http://koubasket.cz/fotogalerie-kempu/

Ahoj a ještě jednou díky! VŠEM! #koubasketkemp2017

Ps: jestli jste dočetli až sem, tak si odpočiňte u videa sportujících rodičů 🙂

https://www.youtube.com/watch?v=6j_JcwDEbjE