Pátek TŘINÁCTÉHO ?

Ahoj všem přejícím i nepřejícím, doufám, že se máte dobře… 🙂 Máme za sebou první dva zápasy v letošním play off a musím se přiznat, že jsme s takovým vývojem možná nepočítali, nebo možná ani mnozí nepřipouštěli a to byla asi ta chyba. Musím přiznat, že jsou na nás Svitavy výborně připravené, ale také musím přiznat, že jim to dost zlehčujeme, takže to v celkovém obraze prostě 0:2 asi musí být. První zápas špatenka, druhý už mnohem lepší a co teď ten třetí? No to je opět ve hvězdách, asi tak podobně jako pověra o pátku třináctého. Přináší vám štěstí? Smůlu? Kdo se v tom vyzná? Je tu někdo? Každý z nás už těch pátků zažil opravdu hodně a možná si člověk něco jen vtlouká do hlavy a pak díky tomu dělá něco navíc ( třeba sází sportku, kterou normálně nesází). Dnes je tu opět jeden z těchto pátků a něco nás hlodá, bude to dobrý pátek? Bude to pro nás špatný pátek? Podle mého je to pátek jako každý jiný a záleží jen na nás, jaký doopravdy bude a to není jen v zápase, ale celkově v životě. Takže já doporučuji užít si ho . . .

Strašně moc jsem se na letošní play off těšil, že to budou opravdu bitvy, protože to průběh celého vyrovnaného ročníku ukazoval. Každý vyhrával doma, držel si svůj stánek, ale my jsme to hned v prvních zápasech nějak neudrželi, stejně jako se to nepovedlo v prvním zápase Pardubicím a včera málem i v druhém. I to ukazuje, jak je liga letos vyrovnaná a čtvrtý s pátým extrémně, teda samozřejmě krom Nymburka, který to prostě hraje úplně jinak a každý by se mohl učit. Co teď ? Je to jednoduché, musíme začít vyhrávat, musíme jít za vítězstvím a těšit se na něj, nebát se, že někoho zklameme, ale naopak, těšit se, že uděláme spoustě lidí radost a tu radost uděláme i sami sobě. Co dál? No chtělo by to zlepšit i naše individuální výkony, včetně mojí maličkosti. Opravdu jsem se těšil, já tyhle zápasy miluju a cítil jsem se po těch peripetiích s kolenem dobře připravený, nastavený, v nadstavbě i něco spadlo do koše, ale bohužel tyhle dva zápasy mé osobě nevyšly, ale vím, že si člověk nemůže lámat hlavu, protože každý zápas je jiný, věřím, že i když se něco nedaří, tak každá maličkost může pomoci a v těchto bojích dvojnásob. Na dnešek už jsem opět natěšený a nažhavený pro Děčín udělat vše, co budu moci.

Ve středu ráno jsem byl trochu špatný, trochu jsem nevěděl proč a přemýšlel více, než je potřeba. Cítil jsem, že musím někam ven, někam, kde nikdo není a kde najde člověk svůj klid a tak jsem se po rehábce sebral, přijel do školky, “ukradl” Filípka a zmizel s ním do krajiny, kde nikdo nebyl. Jo vlastně jo, někdo ano, brouci, žáby, ptáci, vítr a krásný výhled na úžasný svět kolem nás. Seděli jsme tam s Filipem na zřícenině Ronov, koukali po okolí, on říkal své rozumbradovské rozumy a začal mi ukazovat, jak mám střílet, jak on dává koše a já se tak usmíval, jak jsou ty děti čisté duše. Bylo to parádní, nabral jsem tam spoustu energie, ne fyzické, ale té psychické. Hodil jsem vše za hlavu, protože to už se změnit nedá a začal se hned strašně těšit… Ať už to dopadne jakkoliv, chci mít jen pocit, že jsem do toho dal všechno a stejně tak všechno do toho dal náš tým. Nesmíme se bát prohrát, my musíme jen chtít vyhrát a těšit se … Neříkám, že jsme se báli, možná jsme jen zbytečně cítili nějakou odpovědnost, že prostě musíme, že se to očekává, že to tak má být. Možná je to dané naší dobou stříbrnou, že ta očekávání jsou od všech opravdu velká, že vlastně výhra je daná a když se to nepovede, tak je tu velké zklamání, ale když to porovnám, tak to byla jiná doba… Občas mi někdo řekne, proč se tak raduješ po každém koši, po každé trojce řveš jak blázen, vždyť to musí být normální… Říkám jim, že není, že to beru tak, že to není samozřejmost, ale v tu danou chvíli odměna a já z ní mám obrovskou radost. Kolikrát už se člověk vracel po zranění a bere odměnu i to, že může po hřišti běhat, že může doskakovat, že muže přihrávat kámošům a vždycky toto všechno zevšední. Je to stejné jako  životě a já každý koš stále beru jako odměnu a dokud budu hrát, tak to tak brát budu. Proto si pojďme se vším respektem k soupeři pro tu radost, kterou sport dává a nenechme si jí vzít žádnou přihlouplou myšlenkou . . . Držte nám palce, pojeďte a pomozte nám vrátit sérii do Děčína, protože ta radost je nejvíc…!

#15