Soky v pěti letech na pivu??? To jsou nám ale překvápka :) :)

Dnes je pátek, Soky má další zápas s Juniorkou jako trenér a aby se mu večer hezky trénovalo, tak dnes došla tedy řada na něj … a tak je tady další díl sestrohodnocení 🙂 Tentokráte od Sokyho sestry Káti, kterou všichni v Dc určitě znáte, jelikož jsem občas přijede s Karolínkou a té jste pomáhali i vy všichni prostřednictvím charitativní akce Každý koš pomáhá…

Požádals mě, abych ti napsala pár řádků o svém bráchovi Mirkovi. No, co napsat? Napadá mě jen samá chvála 🙂 Ale ne, když byl Míra ještě malej, dával našim (a vlastně i mě) docela zabrat. Pamatuju si na jednu úsměvnou historku – to bylo klukům tak čtyři a pět let, bydleli jsme na vesnici – no a kluci si hráli venku, najednou je naši nemohli najít, hledali, hledali a našli je, jak si to se starším kamarádem rázujou do hospody na pívo :-). No a chuť na pivo ta bráchovi zůstala :-). Ale když je u nás, rád si dá i skleničku dobrého vína – třeba Aurelius. Každou návštěvu Míry a jeho skvělé rodiny si moc užívám, jen je mi vždycky líto, že se vídáme tak málo.

     Na začátku tohoto povídání jsem psala, že mě napadá jen samá chvála – a je to pravda. Obdivuju Míru za to, co v životě dokázal. S basketem začal jako malej kluk, poctivě trénoval, určitě má talent, ale to samo nestačí. Za vším je obrovská spousta dřiny, potu a občas i bolesti. Rozhodně mu pomohla i jeho povaha – dokáže být neuvěřitelně drzý a suverénní, ale taky obrovský pohodář a kluk, na kterého je spolehnutí! Mirek má (nebo aspoň jako malý měl) velikánskou trpělivost – pamatuju se, že s Jirkou (náš prostřední brácha) lepili modýlky letadel, byla to hrozná piplačka – a každé letadlo vždycky dodělali! Obdivuju na něm i to, že to nikdy nevzdal, i když byl mockrát zraněný a ne vždycky to bylo skvělý, ale Míra je velký bojovník! Brácha prostě nerad prohrává! 🙂

     Každopádně, svýho „malýho brášku“ bych nevyměnila za nic na světě! 🙂