Tohle mělo smysl #streetballmania

Hezký den, tak máme za sebou finále streetball poháru 2017 v Praze, které se uskutečnilo na střeše nákupního centra Černý most! Musím říci, velmi zajímavé. ale také musím říci, že na prostředí v kaňónu Labe to prostě nemá 🙂  ALE!!! O to prostředí až tak samozřejmě nešlo, byl důležitý koš, míč a parta v tvém týmu a to stačilo k tomu, aby z toho vznikl bezva den pro všechny účinkující. Samozřejmě budu psát o naší kategorii U10, která zažila asi nejvíce zmatků ze všech, ale nakonec doufám, že si to všichni užili. Nechci být hned na začátku kritický, ale pro příště prosíme o více zápasů, bylo to asi jediné, co všechny děti trápilo, prostě chtějí hrát a hrát a hrát, klidně tam umřou v tom vedru, jen když mohou hrát 🙂 🙂 Vlastně to celé byla i prvotní myšlenka, proč jsme do toho šli, proč se začalo něco takového vymýšlet, protože my jsme totiž asi jediný sport v Čr, kde kategorie U10 přes rok nic nehraje… ale to zase jindy!

Takže klasický den pro street a opět vedro jako v pekle. Já byl chvíli rád, protože jsem přijel z Jeseníku a tam bylo asi 15 stupňů, takže jsem byl rád, že se ohřeji, jenže to po chvíli přešlo. Naštěstí byla pro děcka( i rodiče) přichystaná studená sprcha, takže jsme se mohli trochu zchladit. Když to vezmu ve zkratce, tak ze začátku radost z hodně zápasů pro všechny týmy, poté dlouhé rozčarování z čekání na další zápasy a nakonec radost našeho jednoho týmu.

Když to vezmu postupně, tak naše dva nejspíše nejsilnější týmy Obrů a Koubasketu narazily na opravdu vynikající soupeře. Ve skupině Obrů vyhrál tým Kladna a v druhé tým z Plzně, oba tyto týmy kluků dokázaly porazit ty naše a tak šli do play off z prvních pozic. Nakonec se tým z Plzně utkal s Obry a dokázal se přes ně procpat do finále a tým z Kladna vyzval Koubasket. Koubasket začal ale po prohře ve skupině zase hrát tak, jak by měl a do finále se přes tento kvalitní tým nakonec prokousal. Zápas o třetí místo nakonec dopadl těsně pro Kladno a tak na Obry zůstalo nepopulární čtvrté místo, ale byl to opravdu vyrovnaný zápas, stačilo maličko. Finále bylo tedy opakování finále z Plzně a dopadlo i podobným výsledkem, kdy Koubasket nakonec zvítězil. V celém tom průběhu ale byly vidět skvělé výkony všech.

Chtěl bych říci úplně jinou věc a tou je, že tady totiž nejde vůbec o výsledky, i když je všem jasné, že každé to dítě chtělo se svým týmem vyhrát, ale…! Nápad vznikl proto, protože nám vypadl turnaj v Litoměřicích a já dětem stále sliboval, že si zahrají zápasy, že se něco povede uspořádat. Nakonec jsem zvolil tuto formu, která mohla být zajímavá, ale já vůbec nevěděl, do čeho jdeme, jestli to kluci zvládnout, jestli vůbec ví, co je to street. Někteří už věděli, ale pravidla jsou pravidla a basket je v tomto trochu jiný. Řekl bych hodně jiný, snad jen, že se hází na koš a dribluje 🙂 Jsem rád, že nakonec Igor Bayer nakonec kývl na první štaci v Děčíně a my mohli přihlásit 7 týmů do těchto bojů… Bylo to něco neskutečného a ještě teď mi běhá mráz po zádech, když si vzpomenu, jak do toho kluci šli a ukazovali (nejen v Děčíně) své umění. No ano, všichni do jednoho museli a oni i ukazovali vše to, co se naučili.

Kluci si na samotném začátku mohli vytvořit družstva sami, někteří pospolu zůstali po celou dobu těch tří turnajů, někdy se objevil někdo jiný, ale většinou to tak bylo a  to bylo super. Bylo také vidět, jak se čím dál víc sehrávají, jak stále čím dál víc chápou, co jsme po nich chtěli a oni to začínali dělat. Dalo jim to strašně moc a z toho já mám opravdu největší radost. Dalo jim to i to, že když člověk vyhrává, tak nemůže usnout na vavřínech, že je všichni budou chtít porazit, dalo jim to naučit se přijímat porážky, zvládat situace v zápase, které v normálním basketu nepotkáš, což se třeba týká především posuzování nedovolených zákroků, dalo jim to obrovskou radost z toho, že jsou toho všeho velice důležitou součástí, že musí za svůj tým bojovat, že jsou tam jen oni a další tři, už nikdo jiný za koho se můžu schovat. Bylo to zajímavé a velice poučné a já doufám, že kluci v tom budou pokračovat, protože jim to do jejich “normálního” basketbalového života může dát opravdu hodně.

Ještě pro jednu situaci jsem to dělal a to je společné setkávání rodičů dětí. Vždycky jsem tu psal, že se mi líbí, jak to funguje na fotbale, kam Mára chodil a dával jsem to za velký příklad. Myslím, že i tato stránka se povedla, především v Děčíně a v Praze, kam zavítalo opravdu spousta lidí a to nejen rodičů. Mohli to všichni prožívat stejně a tak doufám, že to všechno viděli podobně a mají z toho také radost. Je pravda, že v Praze jsme si mohli i společně trochu postěžovat při čekání, ale více bylo to radosti 🙂 🙂

Nakonec vznikl další nápad a to nápad ohledně triček. Nechal jsem koubasket týmu udělat dresy a nakonec za mnou přišla paní Nováková a říká: “Neuděláme si trika na fandění?” Já si říkám, to je přesně ono, ono to začíná fungovat, rodiče to cítí, vidí, že každá podpora pro kluky je skvělá. Vždycky se dělala trička na nějaké to finále, ale na street asi poprvé 🙂 Nakonec z toho vzniklo pěkné triko a to i díky další mamince Verče Kučírkové. Mohli jsme všichni podporovat kluky a ukázat všem, proč tam jsme… Nakonec to bude asi trochu nadčasové triko, protože bychom ho chtěli dát trochu upravené normálně do prodeje pro všechny ostatní rodiče našich svěřenců.  Brzy 🙂

Na úplný závěr bych chtěl poděkovat všem organizátorům a to jak Igorovi, tak do Plzně Markovi, protože tam jsme také odehráli velkou dávku zápasů a super zápasů. Chtěl bych a přál bych si, aby se tato kategorie rozšířila, aby to fungovalo dále, protože ta dětská radost je opravdu úžasná a asi nejzřetelnější. Přál bych si, aby trenéři napříč Čr pochopili, že jsou to oni, kteří toto musí dát dohromady a děcka na takovou akci vytáhnout. Trochu jsem nechápal Prahu, kde se přihlásil jeden jediný tým. Je to vše práce, ale stojí za to!

Podívejte se na fotky z finále v Praze zde

Chcete mi říct, že existuje něco hezčí než tahle radost ?:-)

Mějte se krásně a všem našim rodičům děkuji, že pochopili, proč to děláme. Díky moc a streetu zdar 🙂

#15

foto: Jakub Nedbal, Vratislav Přibil a Kouba