Tohle se ti nemůže stát

Řeknu vám příběh o jednom klukovi… Ten kluk je můj strejda, jmenuje se Eda a je to spíš můj starší brácha. Je mu ale 62 a není to můj vlastní strejda. Moje babička si ho osvojila a vychovala společně s mojí mamkou a druhým strejdou v Litvínově. Nejdříve k ním často docházel z dětského domova a poté u nich zůstal nadobro. Zatím to zní jednoduše, že?

Dlouhé roky jezdím do Dětského domova do Krupky, není to náhoda, je to poděkování lidem, kteří se starají o lidi jako je můj strejda Eda. Snaží se z nich dělat lepší lidi, snaží se je začlenit do společnosti, snaží se je naučit žít, snaží se, aby mohli oni žít samostatně a nikdo je třeba nevyužil, nezneužil. Někdy se jim to povede, někdy méně a někdy se to prostě nepodaří a oni se po opuštění DD tak nějak potulují životem. Po několika letech jsem zjistil, že v Krupce byl i Eda, jen chvíli, ale byl…

Eda měl ale štěstí…Začal žít v rodině, která se o něj starala, která mu byla parťákem a on dělal to samé. Pamatuji si, kolik srandy jsme si spolu zažili, když jsem byl u babičky na prázdninách, kolikrát po něm někdo něco chtěl a on nikdy neřekl NE. Eda je manuálně zručný, ale tím jak vyrůstal v prostředí, kde vyrůstal, tak se mu bohužel nedostalo věcí, které pro život potřebujete… Něco vyřídit na úřadě? Těžké…. Neutratit všechny peníze? Těžké…. Dost často se stávalo, že spíše i peníze rozdal, protože všichni ucítili, že on jim je prostě dá, že on jim to pivo prostě koupí atd…A mohl bych pokračovat dál a dál… Je to prostě náš Eda, o kterého se musíte starat… Když babička umřela, měla jediné přání, ať mu zůstane byt, ve kterém všichni žili, že si to za jeho život zaslouží a že chce umírat s jistotou, že Eda bude mít kde bydlet až do své smrti. Tak se také stalo, Eda se stal jediným vlastníkem bytu po babičce, bytu 4+1 v centru Litvínova.

Již hodně dlouho ale Eda bydlí v Chomutově, do Litvínova dojížděl jen někdy jakože na dovolenou, protože v Litvínově přišel o práci a my mu jí našli v Chomutově. Během těch let se událo opravdu hodně událostí a několikrát jsme si museli došlápnout na určité lidi, aby Edu sprostě nezneužívali, což se bohužel dělo čím dál více. Bohužel Eda svou naivitou a vidinou světa, že na světě se nic zlého neděje, prostě dokázal skočit na každý špek… a bylo jedno, jestli mu v tu dobu bylo 40, 50 nebo nyní 62!

Přeskočím všechno to, že se mu můj taťka doteď musí starat o peníze, protože by jinak neměl vůbec nic, přeskočím to, že jsme zjistili, že má další tři sourozence v ústavech s mentálním postižením, protože on by tenkrát dopadl nejspíš podobně, všechno tohle přeskočím, protože EDA je úžasný člověk, který vše umí, ale jen mu to trochu hůře myslí….

Před necelým rokem mi zavolal a tichým hlasem mi řekl do telefonu… „Kubí, já jsem to celé posral“ . Brečel a já se lekl, co se stalo, co kde udělal, po chvíli z něj vypadlo, že ho určitá skupina lidí začala vydírat nesmyslným dluhem a on se zalekl a přepsal na ně byt, ve kterém měl navždy zůstat. Teda on tam měl zůstat i po tom přepsání, o což ty … žádal, ale oni si to rozmysleli a po pár měsících mu řekli, ať se vystěhuje. To byl spouštěč, proč mi zavolal, přišel v tu chvíli o to jediné, přišel v tu chvíli o přání babičky a věděl, že je to v ….! Nejdříve mě prosil, ať se to nedozví naše mamka – jeho sestra, protože věděl, co vše pro něj dělá, věděl, že jí to hrozně ublíží, ale dlouho jsme to tutlat nemohli.

Rozhodli jsme se, že půjdeme soudní cestou. Vždycky mi spousta lidí říkalo, že dobro zvítězí nad zlem, že se mají dodržovat pravidla a že se má stát na té správné straně! Včera jsem stál v jedné místnosti s člověkem, který zničil sen mojí babičce, mojí rodině, Edovi, mamce, všem…a bylo mi na zvracení… Ještě ke všemu si mi dovolil říct, že proti mně vůbec nic nemá, tak jsem mu vysvětlil, že já ano a to sakra moc!

Eda bohužel podlehl, podlehl nátlaku, který na něj vytvořili a už chápu, proč se tyhle věci dějí. Je to strašlivě kruté a lidé, kteří to dělají, jsou bezcitní tvorové, kterým jde jen o jedno….Naštěstí Eda zavolal, ale být to o pár týdnů déle, tak už se nic nezmění, tady budu do poslední chvíle věřit, že svět je ještě v pořádku a vše se vrátí tam, kde to má být!

Já vím jedno, budeme bojovat, budeme bojovat za sen naší babičky, protože ona si ho z toho děcáku nebrala jen tak pro nic za nic! Chtěla pro něj lepší život a chtěla, aby ten lepší život dožil zcela normálně a v klidu a ne v zajetí lidí, jako jsou tihle!

Už si nikdy v ničem neřeknu…. „ tohle se mi stát nemůže“