Trenér a vběhnout na hřiště? To asi nejde…

To je titulek skoro jako v Blesku, ale když já se tak opravdu cítil. Ale k věci 🙂 Včera jsme hráli s U10 doma zápasy a já jsem poprvé v trenérské kariéře zažil, že bych nejraději vběhl na hřiště a dokázal, že svět je jiný 🙂 Myslím si, že jsem celkem klidný trenér, mám rád zábavu, kolektiv, srandičky atd., ale mám rád také pořádek a dřinu. Kluci ví, že když už začnu křičet, že je něco špatně a že musí něco změnit a já si toto svoje pojedu asi do konce života, protože chci, aby to bavilo také Koubu. Včera mi dal ale jeden klučina co proto 🙂 🙂 Ne, že bych snad začal křičet, že bych byl vytočený, to vůbec ne, ale boreček říká při zápase, který jsme celou dobu prohrávali… “Trenére, to nemusíme vyhrát, vždyť jsme vyhráli první a tak teď už je to v pohodě…”

Musím se přiznat, že jsem asi 4 sekundy nevěděl, co mám říct, ale pak mi to projelo celým tělem a říkám si, to snad není možné. Chviličku jsem cítil takové lehké zklamání, že může někdo mít takové myšlení a i když je to dítě, tak soutěživost je vlastnost, která by každého z nás měla doprovázet celým životem a na všech úrovních. Samozřejmě, že ne přehnaná, ale taková, která nám v tom životě může pomoci a to ve všech odvětvích, nejen ve sportu, ale i ve škole, doma, v práci atd atd. Možná jsme každý jiný člověk, ale asi bych nikdy neříkal svým klukům, že není třeba výhry, že už nemusíme vyhrát. Vždy všem říkám, ano nemusíš vyhrát, ale ty musíš chtít a to je mnohem důležitější než konečný výsledek. Musíš chtít dobře napsat písemku a v tu chvíli se na ní budeš učit, musíš chtít vyhrát zápas, a v tu chvíli budeš i lépe trénovat atd. To, jestli se ti to potom povede, to už je druhá věc a záleží to na mnoha okolnostech, ale začátek je u nás všech, ať už si dítě či dospělák.

No musím se přiznat, že jsem si k tomu řekl pár vět, ale že v tu chvíli jsem opravdu chtěl udělat něco, že ten zápas prostě vyhrajeme, že i kdybych měl nastoupit já, tak ho chci vyhrát a to asi jen kvůli té jedné větě, aby si ten dotyčný uvědomil, že to myšlení není dobré a to i když je to malé dítě. Musím se přiznat, že to kluci měli opravdu těžké, ale věděl jsem, že když jim člověk pomůže alespoň slovně, že to třeba zkusí. Celý zápas jsme prohrávali. Po první čtvrtině 2:13, po druhé 10:16, po třetí 13:27, ale já jsem před poslední čtvrtinou řekl, že věřím, že to vyhrajeme, že chci a že já pro to udělám vše, co můžu a že to samé čekám od nich. Musím říci, že kluci pak spustili neskutečný blázinec a na konci svítil na tabuli výsledek 34:31 pro nás. Člověk viděl všechny jak mají radost, jak cítí, že to bylo parádní a jak si možná hodně z nich uvědomilo, že se nikdy nemá házet flinta do žita a to jak ve sportu, tak i v životě.

Bylo to první, co jsem jim řekl hned na palubovce, ať už mi nikdy neříkají, že něco nevyhrají, že neuspějí, že něco nejde, protože tady se jasně ukázalo, že to není pravda a ať si to přenesou i do života a v něm musí bojovat přesně tak, jako dnes na palubovce. Jsou to prďolky, ale …

Vždycky všem říkám, že výsledky nejsou důležité, ale tento z nějakého důvodu byl 🙂 Cítil jsem něco zvláštního a i když to byly malé děti, už teď jim to může v nějakém jejich přístupu něco dát a já jsem za to moc rád!

Chtějte vyhrávat, chtějte soutěžit, chtějte být úspěšní…

#15

titulní foto je jen ilustrativní 🙂