Hezký den. Nějak jsem dlouhé chvíle přemýšlel, jak to napsat, jak to pojmou, jak si nastavit hlavu a kde vzít zásoby svých posledních sil, které mi ještě na tyhle události zbývají. Musím se přiznat, že jich je čím dál méně a čím dál tím více člověka napadá… PROČ ? Má to cenu bojovat ? Když mě to stejně srazí na kolena a hraje si to se mnou pořád dokola? Má cenu někam pospíchat a říkat si budu brzy zpět, bude vše dobré, bude vše ok a já 
překonám další překážku? Nebylo je těch překážek až moc na jednoho člověka? Jednoho sportovce? Jednoho Jakuba? Jde to vůbec zvládnout psychicky? Být silný, neupadnou do stavu, kdy už si sám řeknu „konec“ ?
Musím se přiznat, že posledních 14 dnů je těžkých. Možná jsem si to udělal sám, že jsem si nastavil až moc hlavu a počítal s něčím, co nepřišlo a to je pro sportovce největší chyba. Něco si naplánovat, naplánovat si průběh zápas, tréninku, soustředění a když se to změní, tak člověk neví jak dál. Možná jsem to udělal a vrhl se do toho po hlavě. Strašně jsem spěchal na masku, strašně jsem chtěl po 14 dnech trénovat, strašně jsem si představoval, že příští týden začnu řešit, jestli vezmu Koubu na záda a moc se k tomu upnul. ..
Ne Kouba zůstává ve skřínce a Jakub musí bojovat! Ano, bojovat za něco, co si celou sezónu přál a za čím šel, za čím chtěl táhnou celý tým a co se nám tak skvěle dařilo. Musím se přiznat, že tenhle boj je těžký, možná proto, že jsem si myslel, že bude jednoduchý, ale jak se ukazuje, v životě nic jednoduchého není a co se týká zdraví, tak tuplem.
Dnes jsou to 4 týdny od operace a já jsem kde? No ano, jsem v nemocnici! Proč? Protože má víra byla silnější než já sám. Ležím tu, odpočívám, 2x za den se mi pohrabou drátem v dutině, vypláchnou, propláchnou, napojí na kapačky a já si opět 
říkám, tak co, už je ti líp? ? ? Zase někam spěchám!!! V úterý jsem byl u své nej doktorky imunoložky paní Grimmové a ta mi to řekla jasně, jestli se neuklidním, už mě nikdy nechce vidět! Byla přísná, ale ono to asi jinak nejde!
Sezóna, pro mě osobně asi nejlepší, naučil jsem se střílet trojky, občas jsem dal koš i z podkoše a šestky jsem taky trefil. Sezóna, která opět probíhala tak, jak měla, která Koubu posunula dál a sezóna, která tak prostě nedopadla. Nejsem skeptik, spíš naopak, ale je to strašně těžké, je těžké vidět tu skvělou atmosféru na Foli a koukat na to z obýváku, bude těžké sledovat zítra peklo v Děčíně a koukat na to v atriu nemocnice na pc, kvůli tomuhle jsem prostě celou tu sezónu nemakal.
Mám vzpomínky na minulý rok, že mi čtvrtfinále také uniklo a pak jsme všichni dostali dárek v podobě finále a úžasného zážitku na zimáku. Loni jsme měli v šatně vyvěšeno 6 číslic, určitě si to všichni pamatujete a měli
jsme cíl finále. Podařilo se nám to a bylo to něco naprosto úžasného a hlavně motivujícího do další práce, která na nás po celou letošní sezónu byla vidět. Letos jsem klukům udělal číslic 7 a já věřím, že bude šance o tu sedmičku hrát! Věřím jim bezmezně a vy všichni jim – nám k tomu MUSÍTE pomoci. Ať se v našem týmu za poslední měsíc stalo milión věcí, milión překážek, tak to prostě musíme a chceme zvládnout! Stejně jako to zvládnu já!
A když ne? Je to pořád jen sport… Drž se Jirko!
———————————————————————————–
Připojte se k nám a přijďte se mrknout na akci, kterou pro vás připravujeme..
Více informací na fcb, přidejte se, sdílejte, ať to ví naprosto všichni…