Hezký den. Je to již více než týden a já se konečně dostávám k napsání článku, který jsem chtěl psát každý den, ale nějak neměl urovnané myšlenky a tak se do toho nepouštěl. Je večer, který jsem ještě nezažil. Zítra je totiž den velkého finále pro Děčín a tak nás čeká den, který moc lidí v Děčíně nezažilo. Jsou dva a myslím, že teď to berou úplně jinak, než tenkrát, když leštili lavičku v NBK 🙂 Otevřel jsem teď internet a přečetl si pár článků o finále a začal se těšit ještě více, protože cítím, že tím nežijeme jen my a to je skvělé.
Cesta do finále nebyla vůbec jednoduchá a kdo zažil naší sérii proti Prostějovu, tak zažil něco, co si bude nejspíše do smrti pamatovat 🙂 Překrásné domácí
zápasy, velký obrat v tom třetím a poslední pátý-rozhodující, zakončený velkolepou oslavou. Spoustu krásných, ale i bolavých momentů v celé sérii, velká zarputilost, že to chceme dokázat a opravdu srdce Válečníka, které nás k tomu vytouženému finále dovedlo.
Musím se přiznat, že když jsem si v prvním zápase play off zlomil prst, že jsem si říkal, že už mi to asi není souzené, že není souzené, abych tento tým dovedl někam vysoko, ale po pár dnech mě zase zpět napadaly myšlenky o tom, že to tak má být, že ta cesta prostě nemá být jednoduchá a vždy vám něco takového dá nějakou další sílu, něco dalšího, co vám řekne… jdi dál. Je to stejné, jako když jsem se rozhodoval, jestli si udělat boty s prďolama. Říkal jsem si, že především Mára je náš velký fanda, ikdyž Fíla se už také nedá zahambit, ale mohli by mi tím, že si na ně při každém nazouvání vzpomenu, že prostě tu energii člověku 
dají i na dálku. Nakonec jsem moc rád, že jsem to udělal, že jsem tomu věřil a věřím, protože tohle bude jednou velká památka i pro ně, protože jim budu moci říct, že jsme to vlastně dokázali společně!
Krásný okamžik, který jsem si přál, byl prožit to s našima. Taťka prožívá zápasy jako snad nikdo jiný a tak jsem věřil i kvůli nim, že to 
můžeme dokázat. Nakonec dokázali a já za nimi mohl jít a říct „je to doma“, věděl jsem, že jsou v tu chvíli opravdu pyšní a že omládli tak cca o dvacet let! Takže co víc si přát 🙂
Nyní je to ale další část toho všeho a to je samotné finále. Já osobně se na něj moc těším, věřím, že je v našich silách odehrát dobré zápasy a třeba v něčem i Nymburk zaskočit. Je to jednoznačně nejlepší družstvo v republice, ale jak vždy říkal Michal Šušák… nikdy neříkej, že to nejde…. Uvidíme, jak to půjde, ale vím a věřím našemu týmu, že ve finále necháme vše, co v nás je a vím, že nám k tomu pomohou diváci. Dva autobusy ve všední den do Nymburka, to asi není o čem mluvit, ne ? 🙂 🙂
A co ten zimák? Jsem rád, že již utichla diskuze o tom, proč to děláme, jestli je to dobře atd a lidé pochopili… Pro nás, je to skvělé a 100% si za tím stojíme a hlavně se na to hrozně moc těšíme. Teď je to již jen na vás všech. Vstupenek je dost, teď již jen stačí vzít kámoše, rodiče, babičky, sourozence a prostě dorazit, zafandit a užít si společně něco, co generace před námi nemohli. Já bych v tuto chvíli nepřemýšlel, jsem jestli jsem hokejista, fotbalista, plavec, florbalista či hraju šachy, ale přemýšlel bych o tom, že u takovéto události prostě musím být, protože už se to také nemusí nikomu poštěstit. Finále v nejvyšší soutěži asi jen tak v Děčíně nebude a na zimáku se na to může mrknout každý sporťák 🙂 Možná bych dal jen malou radu na závěr…kupte si ten lístek dopředu a včas si chyťte dobrého fleka na zimáku 🙂
Děkuju, že jsem toto všechno mohl prožít a hlavně mohu ještě nadále proživat…!
