Minulý týden ve čtvrtek proběhlo vyhlašování Sportovce Děčína a to jak v kategorii do 18 ti let, tak pro dospěláky. Letos jsme měli zastoupení v obou kategoriích a to díky loňské účasti našich mládežníků na streetballovém poháru v kategorii U10. Kluci, kteří startovali pod názvem Koubasket, byli totiž celkovými vítězi a mistři republiky ve streetu za rok 2017. Povedla se jim vyhrát kvalifikační kola v Děčíně i v Plzni a nakonec vyhráli i velké finále na střeše nákupního centra Černý most. Takže se k jejich velkým zážitkům ze sezóny přidal ještě další v podobě tohoto 
vyhlašování. Samotné vyhlašování proběhlo nezvykle na lodi, ale nebyla to loď ledajaká. Momentálně v Děčíně kotví loď Cargo Gallery, na které se konají různé kulturní a společenské akce a tak si město řeklo, že by to mohlo být zajímavé. Po vyhlašování jsem slyšel spoustu ohlasů, většinou těch kladných, protože kluci byli naprosto nadšení, rodiče oceněných
také, protože cítili takovou tu svou rodičovskou hrdost. Hrdost na to, že ta jejich podpora někam směřuje a vede děti životem tím správným směrem. Samozřejmě se také objevily hlasy o tom, že to nebylo nic moc, že zámek je lepší, že tady bylo moc lidí, že tady toto a tamto. Myslím si, že toto k nám prostě patří, ale na druhou stranu si každý musí uvědomit, o koho tam šlo. To, že jsme se na lodi trochu mačkali? No ano, všichni jsme to chtěli vidět, rodiče, sourozenci, babičky, tetičky atd. atd. No a to je přece dobře 🙂 Vždyť ty děti byly pyšné a právě tito lidé za to mohou, protože bez těch všech lidí by děti seděly doma, možná v družině a nikdy by se na takovou loď nepodívali. Vždycky si člověk musí uvědomit, o co tady vlastně jde, proč přišel a co má být na konci. . . A já myslím, že se to v tomto případě povedlo.
Já vím, jaké to je, když člověk přebírá různá ocenění, jak si jich člověk váží, schovává, hýčká a jak se z nich raduje,
mohu sám za sebe říct, že jsem ten pocit zažil již hodněkrát a tak vím, jak moc velkou radost ty děti mají. Pro některé to bylo třeba poprvé a o to hezčí, pro některé několikáté ocenění jejich tvrdé práce, ale je na nich vidět, že to pro ně hodně znamená. Bylo úžasné sledovat jejich natěšení, nervozitu z pódia, z toho co si vzít na sebe, z toho že nemůžou dospat, že si musí zařídit omluvenku atd. atd. a nakonec tu samotnou radost…
Byl jsem na vyhlašování i dospělácké kategorie a už tam babičky a dědečkové nebyli, už jsme tam byli jen my. Seděli u stolů, při svíčkách, se spoustou jídla a užívali si příjemné atmosféry a mně se stále honilo v 
hlavě to ráno. Že to ráno bylo jiné, že tam bylo mnohem více emocí, že to pro ty děti má prostě velký smysl a že jsem rád, že to pro ně město dělá, protože my potřebujeme, aby děti cítily, že to, co dělají je správně a že si toho váží ještě někdo jiný 🙂 Možná jsem si potom i trochu drze vzal mikrofon a něco k tomu řekl, ale já jsem cítil, že to říct musím, že možná někdo na chviličku zapomněl, proč se to ráno dělalo…
Na závěr bych řekl, že každá akce může mít své mouchy, každá, třeba i vánoční trhy, kde člověk musí celý den mrznout, aby dosáhl toho svého cíle, ale pak když si na konci sedne, zrekapituluje to a vidí někoho šťastného, tak všechny tyhle chmury musí jít pryč a říct si, že je dobře, že jsem u toho mohl být a to v jakékoliv roli…
#15
Video z předávání
Zde pár fotek a celou fotogalerie z akce, kterou nafotila Verča Kučírková je zde:
https://larakroft.rajce.idnes.cz/7._12._2017_Nejlepsi_sportovci_Decina_-_mladez/
