Streetball na jedničku

O víkendu se u nás v Děčíně uskutečnil další ročník Labského streetball poháru a to s rekordní účastí. Už jsem na stránkách psal, že jsem se domluvil s Igorem Bayerem o zřízení kategorie U10, protože jsem chtěl, aby kluci z našeho družstva zažili opravdový sport na ulici a myslím, že se to nakonec vydařilo nad očekávání dobře. Byl jsem opravdu mile překvapen, protože jsme se zúčastnili téměř všichni, celkem 7 týmů od nás a to z celkového počtu 10. I to byla skvělá vizitka, protože v žádné jiné kategorii tolik týmů nebylo ( doufám, že nelžu). Takže celkem nějakých cca 35 dětí v této kategorii. Možná i proto se tento ročník mohl hlásit k rekordnímu počtu účastníků a já jsem moc rád, že jsme k tomu jako klub mohli takto přispět.

Kluci si tak nějak sami vytvořili družstva, vymysleli názvy, taktiku a šli do boje 🙂 Myslel jsem si, že to bude celkem v klidu, ale jak se začalo hrát, každý zapomněl, že má vedle sebe kamaráda z tréninku, parťáka ze školy a všichni do toho šli na plné bomby. Hrálo se na asfaltu, takže si dovedete představit, jak asi byli všichni sedření, jak je to bolelo a kolik slz jsme ten den viděli a to i slz kvůli prohrám, že se něco nepovedlo atd. Musím se přiznat, že jsem tolik emocí od některých ani nečekal, nečekal jsem, že se do toho tolika vcucnou a že je to takto bude bavit. Jednou jsem to musel i zastavit a říct, ať už trochu brzdí, že už je to moc, ale jinak to bylo tvrdé ale ne zákeřné.

Na začátku dostali informaci, že finále si zahrají na centrálním kurtu a to jste je všechny měli vidět. Hráli finále společně s nejstarší a nesledovanější kategorií, takže si užili také těch 10 minut slávy a mohli všem ukázat, co se u nás v BK naučili. Myslím, že nezklamali, ba naopak.

Bylo skvělé vidět kluky, kteří jindy třeba lehce postávají na hřišti, že tady najednou musejí hrát, že tady se musí zapojit, že tady musí něco vytvořit a z toho jsem měl asi největší radost. Sliboval jsem všem těmto dětem ještě turnaj v hale, ale myslím si, že toto jim pro letošek dalo mnohem více a to nemluvím o tom, že první tři týmy postoupil do velkého finále do Prahy, takže je čekají další bitvy a další souboje proti jiným týmům. Někteří jedou také ještě na podobný turnaj do Plzně a to hned příští víkend, takže z nich prostě vychováváme pořádné pouliční hráče, Igor z toho má určitě velkou radost 🙂

Celkově bych chtěl všem organizátorům poděkovat, jak se to povedlo, jak to děti dokázalo vcucnout a vcuclo to i jejich rodiče. Maminky se sice trochu bály, ale tatínkové to ustáli 🙂 Díky moc, že tohle Igor povolil a doufám, že se do budoucna tato kategorie stane nedílnou součástí celého peletonu turnajů, které po republice jsou. Děti potřebují hrát, děti potřebují přesně tyto situace v životě, přesně toto je může sportovně i lidsky posunou dál. Není to velký tým, jsou to jedinci a ti jedinci musí ukázat, co v nich je a oni to ukazovali. Potom přichází ta opravdová radost, ale samozřejmě i ty opravdové slzy, což k tomu neodmyslitelně patří…

Ještě jednou děkuji a díky hlavně klukům za to, jak to pojali, jsem na ně pyšnej!!!!

PS: tohle má smysl…

Hezký den a večer drž palec v NBK !

Radost z vítězství na turnaji týmu KOUBAsket