Doba zlatá je tu . . .

Samozřejmě pomyslná, vždyť to znáte 🙂 Jestli jsem v minulém článku psal o tom, že pokračuje doba stříbrná, tak se to prostě jen posunulo o stupínek výš, taková drobná maličkost 🙂 Jsem toho ještě stále plný a tak se o tom podělím i s vámi. Kvalifikace U11 na Národní finále měla před sebou poslední díl a to turnaj v Ústí, kde se hrála odveta zápasů, které jsme si stanovili. Na zápas jsme se vydali kompletní tým, teda bez Adámka, který na poslední chvíli onemocněl, ale 17 kluků se řítilo do Ústí, kde na ně opět čekali Litoměřice a Sluneta a opět to mělo všechno podobný scénář… Teda až na jednu maličkost…

Proti Litoměřicích bylo vidět, jak všichni kluci a to především i ti, co třeba někdy hrají méně, že chtějí ukázat, co v nich je a jak moc se za tu sezónu zlepšili a oni to prostě ukazovali. Bylo parádní koukat na jejich bojovnost, ale i na to, jak dokáží dát koš, jak dokáží spolupracovat a i přesto, že jsme v tomto zápase nezapojili naše dva “zkušené” borce, tak jsme díky těmto klukům dokázali s přehledem zvítězit. Bylo to parádní a já cítil, že se dnes může stát něco velkého. Klukům jsem během posledních dnů vtloukal do hlavy, že i kdyby se prohrálo, tak jejich láska k basketu bude pokračovat dále a že to vítězství není to, proč to v tomto věku lámat přes koleno a stresovat se. Jistě chápete, že někdy je to úkol nesplnitelný, ale myslím si, že se nám to s trenéry celkem povedlo. Měli jsme s tím totiž minulé zápasy proti Ústí velký problém, moc respektu, moc bojácnosti a když už to vždy opadlo, tak už bylo téměř po zápase 🙂 Myslím si, že v tomto jim také nesmírně pomohl turnaj v Klatovech, kde odehráli těžká utkání a dokázali je i vyhrávat a to oni celou sezónu prostě nepociťovali a tady najednou ukazovali sami sobě, že se dá hrát s každým a úplně v klidu. Myslím, že tato myšlenka se nám nakonec podařila a jelikož jsme byli v plné síle, tak jsme do zápasů s Ústím vstupovali s velkou energií. Museli jsme dohnat manko jedenácti bodů a já jsem klukům s úsměvem říkal, že prostě stačí vyhrát každou čtvrtinu o 3 body a bude to! 🙂 Už když první čtvrtina dopadla vyrovnaně, tak jsem si říkal, že to může být dobré. V této čtvrtce totiž proti nám stálo asi to nejlepší, co Sluneta měla a  v minulém zápase jsme prohrávali o 20 už po osmi minutách. Cítil jsem, že druhou pětku máme o něco lepší a také se to nakonec potvrdilo. Poločas plus 5 bodů pro nás a vlastně za našim plánem jsme byli jen o jediný bod. Kluci makali, dřeli a bylo vidět, jak moc by chtěli vyhrát. Myslím si, že jim bylo jedno i o kolik by vyhráli, ale prostě chtěli urvat výhru a to bylo nejdůležitější. Po třech čtvrtinách o 10 bodů pro nás a já si říkal, že by to mohlo i vyjít a ono nakonec vyšlo. Konečná výhra 41:22 a náš postup do Národního finále! Neskutečný zápas, neskutečná atmosféra, emoce rodičů, trenérů, hráčů, ale troufám si říci, že ve vší korektnosti (až na maličkosti), které prostě k takto vypjatým zápasům patří, i když jedna by neměla nikdy..

Po zápase jsem klukům řekl, ať se naučí žít své sny, že sny mohou člověka dovést strašně moc daleko a ikdyž teď je to “jen” do Hradce Králového na NF, tak i to je pro ně jeden z velkých vrcholů, který je může motivovat do dalšího sportování a je to pro ně ta nejlepší odměna za celou sezónu, kde tvrdě makali a opravdu se hodně zlepšovali. Odměna to není ale jen pro ně, protože takovou radost jako měli oni, tak měli i rodiče, kteří celý zápas urputně fandili a nenechali kluku padnou ani na chviličku. Byl to kotel hodný Děčína a za to jim patří velké díky. Ale jak říkám, oni tu svou odměnu dostali, stejně jako ji dostali trenéři a kluci si to možná ještě ani neuvědomují. . .

Takže příští víkend Národní finále U11, kam pojedeme opět všichni, opět celý tým, který si to vybojoval a uvidíme, jak to celé dopadne…

Tento víkend mi nedodal jen velkou energii do trénování, ale obrovskou energii do našeho play off, které startuje právě dnes a na které se strašně moc těším. Už čtvrtfinále bude neskutečná bitva a já věřím, že když se opravdu všichni podřídíme cíli, který máme, necháme na palubovce úplně vše v každé minutě, přidá se k nám i trocha štěstí, tak potom můžeme dojít opět daleko a budu rád, když nám k tomu vy všichni pomůžete, stejně jako pomohli rodiče našim klukům! Díky za to, že je Děčín takový jaký je!

#srDcemValecnik

#15