Zdravej jako řípa

Hezký večer, již od ALL STAR GAME si „válím“ šunky a je to vážně nuda. No ne, tak docela ne, trénoval jsem, pak jsem zase nesměl a teď již zase trénuji a hlavně na to už vlétnu s týmem a tak je zase nač se těšit. A proč jsem se takhle válel, proč chvíli tak a pak či onak? No je to jednoduché, Jakuba zlobilo koleno.

No ano, člověk takhle dostane o Vánoce volno a ono mu první den volna oteče koleno, co to jako je, ptáte se? Ale asi nic, to jen větříček, jenže když to koleno nějak roste, vrhnete se po telefonu na svou fyzioterapeutku a tejpujete na dálku koleno…No ano,  už se pečou řízky a my místo příprav řešili Jakuba koleno. . Káče za to velký

Děčín, 17.12. 2016, BK Děčín – Nymburk, utkání NBL. Foto: Ondřej Bičiště, MAFRA
Jakub Houška se přetahuje o míč s Vojtěchem Hrubanem

dík samozřejmě a já dostat certifikát a už mohu tejpovat 🙂 Samozřejmě jsem to dali do klidu a já šel 25.12. překvapit trenéra, co se mi to jako událo, no znáte to, radost měl velikou, no asi takovou jako já…Já si pak říkal, jak mě všechno potom Nymbáči bolelo a jak jsem se nemohl rozběhnou na tréninku atd. Trenér na to, no jo, vždyť takovou energii si do toho nedal už dlouho, možná si to vzal i přes závit. No ono to klidně tak i může být, co si budeme povídat, ale tak pořád se necítím jako dědek, ne?:-)

Začali jsme to tedy řešit, ale vyřešte něco o svátcích, to je celkem nadlidský výkon i pro nás zaběhnuté 🙂 Nakonec jsme tomu dali klid a já šupajdil do Opavy na zápas, kde jsem 2x zasmečoval do koše, asi po půl roce, no klasickej cvokhaus. Druhý den to nějak drželo, samozřejmě oteklé, ale já se nechtěl vzdát ASG a tak jsem šel hrát, teda klusat po hřišti. Loni jsem přišel o ASG kvůli pochroumanýmu obličeji a letos po zápase v Opavě bych měl přijít o ASG kvůli koleni? Tak to jako ne!!! Řekl jsem si, že z psychologického hlediska bude lepší, když si to tam odchodím a tak odchodil a hlavně užil…

Čas letěl a jak jsem to já, tak bych se nejraději vrátil, ale koleno otékalo a tak jsme řešili dál… Hledali jsme termíny na magnet a nakonec našli v Berouně, tak jsem šupajdil do Berouna na výlet, bylo „krásné“ sněhavé počasí, kluci se ten den vydali do Komárna a já jen v Praze odbočil na západ a štrádoval si to směr Beroun a tamní nemocnice. No řeknu vám, cesta to byla suprová – do Prahy, dál bych nevím, jak se to říká slušně….aaa, stála za nic. Nakonec jsem to stihl jen tak tak a magnet byl hotov, cesta zpět ještě horší a tak jsem byl po příjezdu do Dc opravdu veselý člověk. Nakonec za pár dnů výsledky v UL, kam jsem měl dorazit.

Jenže mezitím se mi v krvi objevilo něco, co tam nemělo být, ale nakonec se ukázalo, že mělo, ale někomu v laboratoři se zdálo, že nemá 🙂 No dovedete si představit, když vám na lékařské zprávě vyznačí žlutým zvýrazňovačem „nelze vyloučit autoimunitní nemoc“ ? Jako Jakubovi Houškovi? Tomu, co měl už snad všechno ? 🙂

No tak v tu chvíli se rozjela velká akce 🙂 Samozřejmě ihned konec tréninku ( já se snažil něco dělat, abych úplně „neumřel“ fyzicky) a kompletní vyšetření a my to prostě najdeme. No samozřejmě, že se nenašlo nic a já „ztratil“ týden trénování… Jako ale musím se přiznat, že byli všichni neskutečně ochotní a já bych jim všem chtěl poděkovat. Nebudu je jmenovat, ale ono se to k nim určitě dostane 🙂 Nakonec jsem teda dostal tu šanci a udělali mi kompletní testy, ale úplně kompletní, které vůbec nic neprokázali a jak píši, jsem vlastně zdravý jako řípa 🙂

Takže letím do UL na výsledky magnetu a tam jako dobrá i špatná zpráva. Pan doktor povídá: „něco tam je, ale myslím, že to zvládneme“ operace není akutně nutná 🙂

Foto: Ondřej Bičiště, MAFRA

Fuj, tahle věta je hrozná… Takže to necháme, něco tam píchneme a jede se  z vesela dál… No jasně, to beru, kdo by to také nebral, že?:-)

No a já tedy jedu. S Káťou jsem začali minulý týden a chtěl bych vám říct, že mě jako pěkně bolí zadek. Co to má za spojitost? Káťa a můj zadek? No naordinovala mi výpady, smrt na mé nohy a pamatuji si, jak nám je náš atletický trénér naordinoval někdy před dvěma měsíci a my  všichni nemohli 3 dny chodit, ale já si říkám, co bolí, to sílí… No ano, nastal čas přípojení k týmu, protože se chci v Pardubicích podívat na hřiště a to je tak akorát… zítra na to vlétnu, tak držte palce…

Když jsem o tom nyní přemýšlel, tak si říkám, že ten týden navíc byl vlastně k něčemu dobrý, protože možná kdybych na to hned vlétl, tak to koleno by nestačilo zregenerovat a třeba by to nemělo takový průběh, jaký to prozatím má, musím zaklepat… klep klep klep. Jak se říká, všechno zlé je k něčemu dobré a v těchto případech to bývá nejspíš dvojnásob. A druhá věc, kdo byste si třeba nepřál jen tak vědět, že jste prostě zdravej jako ŘÍPA!  Dokonce ani lepek mi nedělá problémy, tak jíst mohu stále vše! A ještě jedna věc je na tom všem dobrá, střílím si takhle s Káťou a člověka to strašně baví, zase má pocit, že je v tom a že něco zvládne udělat..a pak mu blikne hlavou. Nebyla by to škoda, zrovna teď ? Byla a proto jdeme makat…. držte se!

Má to smysl