Tři roky zpět jsem vám tu psal o tom, jak můj strejda Eda přišel o byt, v kterém vyrůstal a nejen on… Kam my jsme jezdili na prázdniny a ke kterému má celá naše rodina velkou citovou vazbu. Pokud ne, klikněte tady a dozvíte se, co se stalo…
Dlouhé roky jsme bojovali, aby se obyčejnému klukovi z děcáku vrátilo to, co mu právoplatně patří…Nyní jsme u konce – úplného konce, v který jsem doufal, ale nevím jak moc v té první chvíli
věřil…Pamatuji si tu jeho první větu: „Kubí, já to celé posral… potřebuji, abys mi pomohl.“ Je to necelý měsíc, kdy jsme jeli po všech těch soudech, nervech, slzách smutku i radosti, naposledy na katastr a vkládali tam vyvázání z hypotéky, kterou si dotyčný podvodník na tento byt hned po přepsání vzal. Dotáhli jsme to až do konce a já nyní mohu říkat, kurňa Náco, fakt dobrá práce!
Advokátní kancelář Narcise Tomáška byla ta, kterou jsem tenkrát jako první kontaktoval a společně jsme se dali do nepředvídatelného boje, který nikdo nevěděl, jak dopadne. Vlastně i oni použili něco, co v Čr nemá obdoby a jak on sám rád říká, celá tahle věc je na článek do odborných tiskovin, která by mohla pomoci dalším lidem a právníkům. Vlastně jsme na tu dobu získali unikát… Možná jsme třeba měli i štěstí v tom, kdo nás soudil, protože viděl, že jsme normální lidi, kteří jen chtějí to, co jim patří….a nakonec i po právu patří! Nevím, může toho být daleko více, ale u nás šlo primárně o čas, který nás tlačil, jinak by se vše promlčelo a nebylo návratu…
V tuto chvíli je byt Edy potažmo zpátky v naší rodině, jen je bez jakýchkoliv závazků, bez dluhu, bez lidí, kteří zneužívají slabosti těch druhých. Všechny soudní spory jsme vyhráli, díky advokátům donutili i zrušení hypotéky na byt a teď si můžeme říct, máme hotovo! Po 4 letech máme hotovo… a máme vlastně štěstí, protože v jiných případech to takto nedopadne a ti dotyční prostě přijdou o všechno… tady zvítězilo dobro nad zlem, ale v životě to není samozřejmost.
13.3. má svátek Růženka…a já si v ten den vyzvedával poslední podepsané papíry od těch, co tohle nikdy neměli dělat…a ještě ten den jsme jeli s Edou na katastr, kam jsme vložili dokumenty o vyvázání z hypotéky, aby byl byt úplně čistý. Schválně píši o Růžence, protože babička se tak jmenovala… Nevěděl jsem, jak speciální den to je a uvědomil jsem si to až později a v tu chvíli jsem si říkal, že je vše tak, jak má být. Bude to znít možná divně, ale že si toho Edu babička pohlídala až do konce. Není jednoduché osvojit si člověka z dětského doma, není jednoduché mu dát nový život a už vůbec není jednoduché pro toho člověka ten život žít… On sám to má obrovsky složité a i když si on myslí, že to tak není, tak my s každým dalším dnem vnímáme, jak moc těžké to ještě bude …
Asi nejhůř ze všech to celé prožíval můj taťka, člověk, který by ani nemusel, ale po tom, co odešla babička s dědou, tak se Edy tak nějak s mojí mamkou ujal… Nejdříve mu zařizoval práci v Chomutově, byt, vše za něj vyřizuje na úřadech, stará se mu o peníze, které by Eda už dávno neměl – prostě komplet servis! Bylo to pro něj těžké, ale vím, že teď našel trochu klidu, který prostě potřeboval. Je to srDCař, který by se rozdal a to je i Eda, jen to někdy prostě přežene s důvěrou a to může ubližovat…Ale vím, že bych pro něj udělal kdykoliv a cokoliv – zaslouží si to!
Buďte šťastní, buďte opatrní a říkejte lidem, že tohle může přijít všude. Čteme to na internetech každý den a všichni tihle lidé začínají být čím dál tím větší svině! Pokud se něco takového stane, bojujte za to, co je správné. Já byl tenkrát rozhodnutý hnát to klidně až k prezidentovi, ale nemusel jsem. Opět se člověku dokázalo, jak vzácnost je mít vedle sebe lidi, na které je spoleh a kteří ví, jak to v životě chodí.
Je konec…konec jednoho příběhu, který nás stál hodně sil, ale příběhu, kde je ten konec nakonec dobrý. Jsem za to moc vděčný, protože to mohlo dopadnout klidně úplně jinak…. Dlouho jsem sem nepsal, ale myslím si, že tohle je okamžik, který si to zaslouží!
Držte se a bojujte! Vždy a všude! Já se o to ve svém životě také snažím!
#kbzivot
hi