25 dnů za zády a velká výzva přede mnou!!!

Psal se devátý srpen a já jsem zde psal článek s nadpisem Nikdy neříkej, že to nejde . . .Byla to reakce na to vše, co jsem musel v minulých letech zažít a v tu chvíli jsem byl hrozně šťastnej, protože se mi povedlo něco, o čem jsem v tu dobu svých patálií snil.  Byla to reakce na turnaj v Estonsku, kde jsem dostal ocenění nejužitečnějšího hráče za Čr a  v tu dobu mi hlavou běhaly myšlenky, že se ta vůle či víra, nebo jak to nazvat, prostě vyplatila. Nikdy jsem nebyl člověk, který by něco vzdával a tohle mě v tom jen utvrdilo! ALE!!!!  To jsem samozřejmě netušil, co může v mém basketbalovém životě přijít a také přišlo. No a je zde podobná situace… opět téměř měsíc mimo a ještě to nějaký ten týden potrvá, ale je tu stejná výzva něco dokázat. Vy všichni, kteří mě znáte, vy moc dobře víte, o čem že to mluvím. Já jsem  to prohlásil před sezónou, kdy jsem byl po reprezentaci neskutečně nabitý energií a stále si za tím stojím. Věřím nám, věřím každému článku v našem týmu a už jen vzhlížím k tomu, až se připojím a budu mít na koho křičet(samozřejmě pozitivně) 🙂 Po repre jsem se cítil opravdu velice dobře a moc se na tuto sezónu těšil. Pak sice přišlo to, co přišlo, ale já si říkám, že to tak má asi prostě být a nikdo z nás to nezmění. Jednou se tomu třeba budu smát a vzpomínat, kolik jsem toho protrpěl a zažil, ale člověk to prostě musí vzít a jít dál. Já se třeba hrozně těšil na dnešek. Možná to přijde k smíchu, ale já se za chvíli obleču a půjdu se na 20 minut vyklusat ven a řeknu si: “tak tohle je můj další začátek”. Naopak ti, kteří vrcholněji sportovali, tak asi pochopí, že téměř čtyři týdny totálně nic nedělat, že to je prostě na palici 🙂 Ale bylo to potřeba a tudíž Kouba plní příkazy . . .

No tak už to stačí . . . jen bych si v letošní sezóně přál zažívat ještě ty pocity z léta, tu radost, to, že prostě něco velkého s našim týmem dokážeme a že vy všichni v Děčíně se tím budete bavit společně s námi.  Ps: a nejen v Děčíně . . . 🙂

  WIN TOGETHER !!!