Zazvonil zvonec a reprezentace je konec . . .

Hezké dobré ráno z Děčína. Ano ano, už jsem zase zpět a nejen já, ale i ostatní kluci se rozjeli, či rozjedou do svých domovů a klubů. Někteří ještě dostali pár dnů navíc, aby se trochu aklimatizovali, někteří ne, ale jelikož já jsem v Děčíně doma, tak je mi to vlastně celkem jedno a do haly stejně půjdu. Mám ale také naplánovanou rehabilitaci, abych vyléčil malé drobnůstky,co mě trápí a byl 100% a mohl na to tady s klukama pořádně vlítnout. . .

Ještě bych se maličko vrátil k tomu „blázinci“, co v Turecku byl. Tím blázincem myslím hlavně způsob života ve městě, dopravu, ale třeba také první poločas našeho zápasu. První poločas a především první čtvrtina, na tu já osobně bych raději zapomněl, protože vůbec nevím, co si o tom mám myslet. Je jasné, že jsme si všichni říkali, že bude tlak, ale ten tlak z hlediště moc nepřicházel(ten až později) a spíše my jsme byli ti, kteří tohoto všeho dokázali na začátku využít, jenže pak se více a více začala ozývat píšťalka rozhodčího a nás to jakoby postupem času víc a víc vykolejovalo z našeho rytmu. Rozhodčí nasadili metr, který ještě v této kvalifikaci nebyl a prostě pískali úplně vše a tak měli Turci možnost střílet spoustu trestných hodů a tím nás vůbec nepustili do naší obvyklé hry. Kdo jste kvalifikaci sledoval celou dobu, tak jste určitě viděl, že hrajeme rychle dopředu, protiútok, clona – zakončení, ale bohužel v tomto zápase a především první půlce to prostě nešlo. Nějak jsme k tomu neměli moc prostor a tím, jak nám přibývaly fauly na světelné tabuli, tak tím to bylo ještě horší. Každý, kdo basket hrál ví, že se počtu faulů snaží hráč nějakým způsobem přizpůsobit, ikdyž mi si stále říkali, že už to musí přestat, taky nakonec přestalo 🙂 Druhá půle byla trochu jiná, ale i tak jsme nedokázali dostat Turky na požadovaný bodový rozdíl a tak naše pouť letošní kvalifikací končí na třetím místě v tabulce F, ale hlavně na POSTUPOVÉM MÍSTĚ! Je pravda, že Turci na nás byli výborně připravení a dobře bránili, k tomu ještě přidali skvělou hru pod košem,kdy nám opět doskákali několik míčů, ale třeba s takovým Erdenem, s tím je to opravdu těžké. Dlouho, opravdu dlouho jsem nezažil borce, který by měl takovou sílu, prostě slušnej týpek 🙂

Nakonec tedy třetí místo, ale jak jsem psal postupové a to je to, s čím jsme do této kvalifikace šli. Všichni na začátku říkali, že by bylo parádní postoupit ze třetího místo za Itálii a Tureckem. Je ale jasné, že s jídlem roste chuť  a když jsme doma porazili Turky takovým bodovým rozdílem, všichni čekali, že už si to nějak pohlídáme. Bohužel se tak nestalo, ale i tak můžeme slavit. . . Uvidíme, koho ČR nalosují do skupiny, ale já doufám, že příští rok bude pro všechny velká výzva a především velká šance něco dokázat i na ME ve Slovinsku!!!

Já osobně se ještě k repre vrátím v nějakém delším hodnocení celého toho bloku, ale to až bude trochu více času a nějak si to celé v té mé hlavně srovnám 🙂 Já jsem hlavně hrozně šťastnej, že se nám to podařilo, že mě osobně již podruhé v životě a že jsem k tomu přispěl tak, jak přispěl . . . Díky moc všem a jsem moc rád, že jsem mohl být součástí téhle bezvadné party a tohohle opravdu veselého léta!!! Díky!!!

 A pro změnu tenhle týpek mi hned zabavil triko, které jsme dostali 🙂

Přidal jsem ještě pár nových fotek z Istanbulu … ZDE

V pravo na hlavní stránce je také anketa, tak hlasujte, jak se vám líbilo naše reprezentační léto …