Dan „Hokejka“ Hendrych: „Nejlepším tě dělá to, co děláš, když trenér není opodál“

Hezký den, po delší odmlce s rozhovory je zde další a to s nováčkem v týmu Válečníků Danem, kterému nikdo neřekne jinak než Hokejka. Proč Hokejka se dozvíte v rozhovoru, který pro vás KOUBAsket připravil a samozřejmě se tam dozvíte i mnoho dalšího, třeba i to, jak dopadla a jak se cítil po jeho červnové zkoušce v Dc a ještě se mi povedl takový jeden malý přídavek a to od jeho sestry Denisy, která byla tak hodná a napsala nám, jak ho vidí ona, jaký byl, jaký je, jak makal a kde se flákal 🙂 Velké překvápko i pro něj 🙂 Ale to až na konci rozhovoru…

Dane, kde jsi se vzal v Děčíně? Jak ses sem dostal?

Minulý rok jsem hrál za USK Slavie Ústí nad Labem. Při zápase proti děčínské Juniorce si mě všiml manažer klubu Jakub Důra. Později mě kontaktoval s nabídkou zkusit štěstí v děčínském Áčku.

Jak dlouho již hraješ basket a kde všude si ho hrál?

Hraji od 18-ti let. První basketbalový trénink jsem absolvoval na gymnáziu v Klášterci s místním klubem, který hrál oblastní přebor. Zde jsem dostával první rady, kde a jak se pohybovat. Pak už to šlo celkem rychle. Ještě tu sezónu si mě všiml trenér z druholigové Thermia Karlovy Vary. Tam jsem trénoval dva roky a postupně nabíral potřebné znalosti od starších spoluhráčů. Minulý rok jsem hrál za již zmíněný tým USK Slavie Ústí nad Labem . A nakonec zahajuji letošní sezónu právě zde v Děčíně.

Proč ta změna? Hokej a basket? Proč si ukončil svou hokejovou kariéru?

K basketbalu mě to táhlo už od mala, ale žádný basketbalový tým v Klášterci nad Ohří nebyl. Hokej je celkem populární sport a můj otec si přál, abych hrál právě hokej. Nakonec jsem tedy skončil na ledě. Hokejovou kariéru jsem ukončil hlavně proto, že jsem neměl žádnou motivaci se zlepšovat! Nebyl důvod, i kdybych se sebevíc snažil, do nejlepších českých týmů bych se stejně nedostal. Postupem času jsem přestával trénovat, až mě nakonec trenér z hokejové juniorky vyhodil.

Chytil tě potom basket víc než hokej?

Ano,k basketu mě to vždycky táhlo a chuť kterou mám se zlepšovat, už mi nikdo nevezme.

Když srovnáš hokej a basket, myslíš, že mají tyto dva sporty něco společného?

Na ledě jsem byl obránce. To znamená dělat si pořádek a zabránit soupeři, aby skóroval! Učili mě to od mala a toho se držím, nezáleží jestli je to na ledě nebo palubovce. Jinak basket je sport stejně tvrdý jako hokej. Lidé to sice nevidí, ale pod košem jsou občas souboje, o kterých se hokejistům může jen zdát.

Byl si již někdy tuším v červnu v Dc na zkoušce. Cítil si poté, že bys tady mohl začít další sezónu?

Ano, na červnovou zkoušku si pamatuji moc dobře :-D. Trenér mě hodinu testoval, co dovedu a já, jelikož jsem se chtěl ukázat, přepálil jsem to hned od začátku. Když přišla na řadu druhá, společná část tréninku, běhal jsem už jen z hecu. V hlavě se mi honilo, že nejsem přece žádná bábovka, co to vzdá!

Co to pro tebe znamená, že jsi zrovna v Děčíně?

Děčín je jeden z týmů, který se nespoléhá na výkon jednoho nebo dvou hráčů. Spoléhají na celý tým jako celek. Všechno a všichni musí fungovat tak, jak má. Tento přístup se mi velmi zamlouvá. Nemusím zrovna individualisty.

Máš za sebou první opravdovou letní basketbalovou přípravu. Jak se ti zamlouvala?

Hrozně jsem se těšil a zároveň trochu bál, co si tu na mě připraví. Nakonec jsem byl nadšený! Příprava byla celkem podobná té hokejové, prakticky stejná. Dynamická, silová a samozřejmě nějaké to běhání, přesně to jsem očekával a mám to rád!

A dokázal si v sobě najít motivaci i přesto, že tu nebyl trenér? Makal si stejně, jako kdyby tu byl ?

Na hokejovém stadionu v Klášterci jsme měli jedno heslo pověšené na stěně. Nejlepším tě dělá to, co děláš, když trenér není opodál! To myslím mluví za vše.

Válečníci za sebou mají první přípravné zápasy. Jak se ti hrálo a byl si aspoň trochu nervózní?

Nervozní jsem byl a vůbec to nebyla ta zdravá předzápasová nervozita. Měl jsem strach, ale rozhodně jsem to na sobě nechtěl nechat znát. Musel jsem prostě makat na 100%, jiná možnost neexistuje. Při prvních minutách na hřišti jsem se cítil dost zmateně, nechtěl jsem hlavně nic pokazit. Teď je přede mnou ještě dlouhá a tvrdá cesta, abych všem ukázal, že tu nejsem náhodou!

Budeš i někam hostovat, nebo se budeš soustředit čistě na Děčín?

Hostovat budu v Trutnově do první ligy. Máme za sebou pár přípravných zápasů a vypadá to zatím dost slibně.

A teď sestra Dana…. Denisa a pár řádků o Danovi…

Dana jako malého hodnotit nemůžu, on totiž nikdy malej nebyl. 🙂 Z porodnice ho maminka odvážela hned v teplákové soupravě…Jako předškolák byl důvěřivý rabiák. Půjčoval cizím dětem hračky tím, že jim házel z balkónu. Hrál závodně hokej a škola byla spíše zábavným doplňkem. Hvězdnou sezónu zažil v dorostu. Pak ale nadešla změna týmu a kategorie a shoda nešťastných náhod Danovi hokej zprotivila…V té době již trénoval v Klášterci nad Ohří basketbal. Zakousnul se, zhubl 20 kilo a začal makat…Pak přišla nabídka z Varů a Sokolova, kde sezónu hrál…A čekal na svou šanci na VŠ. I přes nejistotu dřel a vyplatilo se. Přes sezónu v Ústí nad Labem a úspěšné akademické hry se dostal do Děčína a dostal své první angažmá…Obrovská vůle, která schová náznaky flegmatismu a možná i proto úspěch v podobě smlouvy s Děčínem…Pivo nepije a to hlavně kvůli fyzičce a za holkama už také neběhá – nemusí 🙂