Hyperaktivní dítě Bazy na scéně :) :)

Tak a máme tady prvního bráchu 🙂 Ségra nějak do rodiny Bažantů nezamířila, nebo o ní alespoň nevím 🙂 No a tak došlo na Tomáše, bráchu Bazyho, který je také baskeťák a tak si spolu kliďo mohou i zatrénovat, což maj super…

Už od malička byl Lukáš sportovně nadaný, jeho hyperaktivita ale byla natolik vážná, že naši dostávali „vyhazov“ ze školek po Děčíně, až na jedné nejmenované přišli, jak na něj, jedna z učitelek hlídala bráchu a druhá zbývající děti 🙂  Ano, byl to pro všechny, zejména pak pro rodiče opravdový oříšek Lukáše ukočírovat, a proto pro něj hledali vhodné sportovní vyžití.

Začal s fotbalem, ale byl pro něj příliš pasivní, a tak přesedlal po 4 letech na judo. Zpočátku se zdálo, že naši konečně vybrali ten správný sport, to by ale nesměl okusit trénink basketbalu. Natolik ho začal bavit, že ukončil judo, přestoupil do sportovní basketbalové třídy, a pravidelně docházel na basketbalové tréninky.

Myslím, že ale přesto všechno byl největší boj byl mezi námi dvěma. Jako praví bráchové už jsme se od útlého věku mlátili, nadávali si a tropili si naschvály. Neustálé úrazy, modřiny a zlomeniny byly na denním pořádku.

Zkrátka vyrůstat s Lukášem Bažantem nebylo nic lehkého. Ovšem dnes už na to koukám trochu jinak. Rozumíme si a když jde do tuhého, táhneme vždy za jeden provaz. 

Můj komentář: Nevěřím, že náš Bazy mohl být někdy hyperaktivní 🙂