Co se dělo po sezóně

08062011376Hezký den, někde v předchozích článcích jsem slíbil, že napíši pár řádku o tom, co KOUBAsket dělal o prázdninách, ale i tak nějak celkově po sezóně. Jak už sami víte, po sezóně jsme my osobně měli takový volnější program v tom, že jsme dělali dopolňkové sporty, ale především jsme jezdili také různě po školách, kde jsme dělali různé debaty, vedli hodiny tělocviku, podepisovali se a taaaaak. Myslím, že tohle spoustu z nás hodně obohatilo a to především po lidské stránce. Je pravda, že někdy jsme někam přijeli a připadali jsme si tam trochu jako navíc, ale naopak někde nás vřele vítali a to člověka vždy potěší. Já doteď vzpomínám na školu ve Velkém Šenově, kde jsme si užili opravdu hodně srandy a hlavně bylo vidět, že ta děcka se prostě něco chtějí naučit, to bylo bezvadné. Z celého loňského roku bych ale vyzvvihl návštěvu v Dětském domově v Krupce, která byla opravdu vyjmečná a doteď na ní vzpomínám s úsměvem na tváři a doufám, že nás letos zase nějaká čeká.

Jelikož bylo v červnu trénování méně, než v sezóně, což tak prostě je, tak se Mareček rozhodl, že tatínek musí opravit hřiště u nás za barákem. Možná to zní zvláštně, ale ono to tak nějak prostě bylo. Zničené hřiště, Mareček si na něm chce hrát, tak co zbývá tatínkovi jiného, než se ho pokusit opravit. A tak jsme se dali do opravy a pracovali,natírali, řezali,brousili, sekali, až si myslím, že se nám to celkem povedlo. Sehnal jsem dokonce i basketbalový koš, který jsem sice do teď nepřidělal, ale to za chvíli zjistíte proč. Ono totiž tady u nás, to občas není jednoduché 🙂 Já si tak nějak myslel, že naše společnost již dospěla k tomu, že ničit něco, co někdo dělá, že to už se prostě nesluší. Ale člověk to někdy prostě poplete 🙂 teď už se tou směju, ale nějdříve to pro mě bylo hrozně těžké pochopit.Hned první týden nepřežil malý basketácký koš, to jsem si ještě říkal, že ok, někdo ho má doma, ale když další týden začalo ničení houpačky, kterou jsem tam dodal, tak to ve mě nějak bouchlo, opět jsem ji opravil a napsal jsem vzak a ejhle, od té doby vše v pořádku. Jenže ten baskeťáckej velkej koš stále leží ve sklepě a přemýšlím, jestli ho tam prostě dát, či nedát. tak uvidíme 🙂

No poté přišli prázdniny a relax. S rodinkou jsme letos zvolili Turecko a musím říct, že paráda. Vlastně se dá říct, že Turecko bylo letos velmi žádané, protože tam byli snad všichni kolem nás. Díky různým slevovým serverům, kterým jsem propadl, nás čekalo pár dnů v Krkonoších, na což jsem se těšil, protože do teď jsem znal kopce jen z letní přípravy a tak jsme si to užíval i jinak. Výšlap na Sněžku s Marečkem na zádech byl pro mě opravdu skvělým zážitkem a poté i ostaní výlety samozřejmě také. Jelikož to bylo velice náročné, čekal nás ještě pobyt v Mariánských lázních, samozřejmě koupený ve slevě, kde jsem zrelaxoval před nadcházející sezónou, na kterou já osobně se moc těším. Loňská byla zvláštní, ikdyž jsem byl šťastný, že jsem se vrátil, stále člověk cítí, že to není ono a proto se letos moc těším, konečně do sebe také mohu dostávat tyhle dávky zátěže a prostě je to celé bombastický, ikdyž to bolí 🙂 No jo, člověk na tyhle záležitosti mění názor 🙂 Posledních týden v červenci už jsem vlastně 2x denně s klukama trénoval, abychom byli připravení a tak to vlastně uteklo jako voda a najednou je letní příprava 🙂 Ikdyž toto léto bylo díky počasí takové zvláštní, myslím, že já jsem si ho opravdu užil a jsem za to moc rád. . .

A teď se podívejte i v obrazem . . . 🙂