Děčínský kapitán Houška: Synovi chci medaili pověsit na krk. To je můj sen

basketball-brno_45_n1Zakončit rok výhrou nad věhlasným soupeřem? Pro basketbalisty Děčína už to začíná být tradice. Předloni před Silvestrem slavně složili suveréna posledních let Nymburk, letos před Vánoci si podali 87:82 Nový Jičín. A díky tomu svátky oslaví coby lídři NBL.

“Jdeme za tím, abychom vyhráli základní část. Sice to ještě nic neznamená, ale dílčí úspěch to je. Nenajde se tu nikdo, kdo by řekl, že mu stačí druhé místo,” burcuje Jakub Houška, děčínský kapitán.

Zápasy na konci roku vám nějak vychází.
Vzpomněli jsme si na to. Předloni jsme jeli do Opavy, tam jsme jasně vyhráli. Pak doma porazili Nymburk. A teď je tu podobná situace. Asi je to tím, že člověk si chce udělat hezké Vánoce. Oni sice taky, ale my jsme doma a nemůžeme jim to pustit zadarmo. Taky nám pomohli lidi. Když jsme na začátku prohrávali, začali fandit ještě víc. To bylo úžasný.

Vedli jste už o 21 bodů, ale v závěru jste se třásli o výhru.
Předváděli jsme úplně úžasný basketbal. Škoda té koncovky, pár minut jsme si nevěděli vůbec rady. Nebyli jsme schopni vyhodit míč. Jinak úžasný zápas, určitě musely popraskat nějaký žárovky z toho, jaká tady byla atmosféra. Příště se musíme toho závěru vyvarovat, byli jsme z toho trošku jaloví.

Možná ukolébaní náskokem?
To ne. Oni začali praktikovat jiný způsob obrany. Byli hodně vytažení, hodně agresivní. Najednou byli úplně všude. Bylo těžký vyhodit, předriblovat vůbec hřiště.

Jak jste se cítil vy?
Dobře. Doufám, že jsem týmu něčím přispěl. Cítím se suprově. Ani to jinak nejde, když jsme na vítězné vlně. I to trénování a zakomponování sama sebe do týmu je lepší, než kdyby se prohrávalo.

Váš spoluhráč Antonín Pištěcký vás chválil, že už v Opavě jste odehrál zápas, jako byste ani žádnou desetiměsíční pauzu neměl. Věřil jste, že to půjde tak rychle?
Asi ne. Ale je to tím, že tým hraje skvěle a není potřeba nic řešit okolo. V tom je to pro mě o hodně jednodušší. Můžeme hodně rotovat hráče, jdu hrát na chvíli, je to postupné. Jiné, než kdyby se prohrávalo a na mě byl třeba tlak, že musím hrát víc.

Asi jste si oddechl, že mononukleóza je za vámi.
To určitě. Pro mě to bylo hrozně dlouhé. Bojoval jsem s tím hlavně v hlavě, bylo to náročný na psychiku. Ale já jsem pořád optimistický člověk, doufal jsem, že to bude dobré. Dělal jsem pro to všechno. Snad to už bude mít jen stoupající tendenci. Ve výkonnosti, fyzické připravenost, prostě všude.

Neztrácel jste už víru?
Když se mi v play-off nemoc vrátila, měl jsem obavy. Někdo říkal: Hele, to se vůbec nemusí povést. Spousta lidí tak musela skončit. Člověk pomyslí i na to nejhorší. Ale naštěstí jsem vždy tyhle myšlenky rychle vymazal z hlavy nebo přišel mezi kluky. A hned to bylo pryč. Podporovali mě. Důležité je i to, jaké máte kolem sebe lidi.

Z posledních deseti zápasů jste prohráli jediný v Prostějově. Výborná série!
Úžasná. Snad nám vydrží co nejdéle. Dali jsme si tajné předsevzetí, že chceme vyhrát všechny zápasy do konce základní části. Nebýt koncovky, Nový Jičín jsme mohli porazit o 20. Lidé vidí, že se s námi musí počítat. Že to už není jen Nový Jičín, Prostějov, Pardubice, že tam je i Děčín.

Myslíte už na medaili?
Myslím na ni každý rok. Hrozně se mi líbilo, když jsme ji vyhráli. Je to zážitek, který člověk jen tak nevymaže z paměti. Člověk si to promítá každý den, pořád visí v obýváku. Chtěl bych ji vyhrát a dát ji Marečkovi (Houškův syn) po zápase na krk, to je můj sen.

A o finále nesníte?
Je to ošemetné. Kdyby se povedlo finále, asi by se tu musela stavět nová hala…

Autoři: Ondřej Bičiště MF DNES

Zdroj: http://basket.idnes.cz/decinsky-kapitan-houska-synovi-chci-medaili-povesit-na-krk-to-je-muj-sen-1n9-/nbl.asp?c=A101220_135228_nbl_ten