DOUŠOVI- Basketbalová rodina tělem i duší – NEJMLADŠÍ ČLEN ODPOVÍDÁ

Tak dnes pro vás má KOUBAsket opravdu lahůdku 🙂 Rozhovor s Danem Doušou, který pochází z opravdu basketbalové rodiny. Rodina, která má na kontě tolik úspěchů, že nějakou takovou podobnou byste hledali opravdu těžko. Napadají mě snad jen manželé Zátopkovi, kteří toho také dokázali požehnaně 🙂 No přečtěte si sami a kdybyste věděli o nějaké takové podobné rodince, dejte mi určitě vědět 🙂

Pocházíš z velmi známé basketbalové rodiny. Tys ses asi ani na jiný sport dát nemohl,ne? Jak už kvůli tvé výšce, tak kvůli tomu, že basket byl všude kolem tebe.

Pravda, asi mi to bylo souzeno. Nicméně mí rodiče mi dávali volnost, abych se sám rozhodoval. Takže prvním organizovaným sportem, který jsem dělal, byl stolní tenis. Po pár měsících pinkání mi bylo taktně doporučeno, že basket by byl asi lepší varianta. A tak jsem ve svých 15-ti letech, po menší oklice, začal pod bezednými koši.

Co všechno tvoji rodiče vyhráli? Jaké jsou jejich největší úspěchy?

Největší úspěchy mají dva. První 209 a druhý 217 cm vysoké a vychované syny. Mimo tyto se ve světě košíkové účastnili a vybojovali na Olympijských hrách (máma: 1976 v Montreálu 4. místo; táta: 1972 v Mnichově 8., 1976 v Montreálu 6. a 1980 v Moskvě 9. místo). Soupeřili i na mistrovstvích světa (máma: 1971 v Brazílii 2., 1975 v Kolumbii 3. místo; táta: 1970 v Jugoslávii 6., 1974 v Portoriku 10. a 1978 na Filipínách 9. místo), mistrovstvích evropy (máma: 1968 na Sicílii, 1972 v Bulharsku 3., 1974 v Itálii 2. a 1976 ve Francii taktéž 2. místo; táta: 1975 v Jugoslávii 6., 1977 v Belgii 3. a 1979 v Itálii 4. místo). Máma byla navíc v roce 1974 vyhlášena nejlepší hráčkou Evropy a roku 1976 Vítězka poháru mistryň evropských zemí. Se Spartou ještě byly devětkrát mistryně republiky (v letech 1967-77). Táta startoval celkem v 246 utkáních za reprezentaci. Na klubové úrovni byl pětkrát bronzový (v letech 1966-69 a 1976) a v roce 1973 za Pardubice stříbrný s titulem nejlépe doskakujícího hráče ligy.

Jaké jsou tvé největší úspěchy v dosavadní kariéře?

Jednoznačně vítezství ligy LEB Bronze v sezóně 2007/08 ve Španělsku, Gestiberica Vigo. Uhráli jsme si to sami. Tři kola před samotným koncem základní části jsme byli matematicky první (i kdybychom všechny zbylé zápasy prohráli, tak nás nikdo nemohl připravit o první flek). Jako takoví jsme postoupili do LEB Plata přímo, bez play-off. Celá sezóna, tým a zážitek, na které nikdy nezapomenu!!

Na hřišti ses potkal i se svým bráchou, jaká to byla spolupráce? Šlo vám to, nebo jste raději hráli každý sám?

Dlouhá a mnohdy krušná. V roce 2000 jsem se na Spartě dostal do prvního týmu, kde jsme ze začátku společně jen trénovali. Postupem času i hráli. Nejvíce jsme spolupracovali v ročnících 2003/04 až 05/06. To jsme trávili hodně času na hřišti společně – David hrával silnou čtyřku, já klasickou pětku. Jako starší a zkušenější brácha mi radil a vedl mě. Myslím si, že jsme si vyhověli a po počátečních nedorozuměních věděli, co jeden od druhého očekávat, sehráli jsme se. Takže nám to šlo.

Tvá basketbalová cesta tě zavedla i do zahraničí. Jak ses tam dostal a kam vlastně?

Na jaře 2006 skončila Sparta, mně zároveň skončila smlouva a po střední Evropě jezdil skaut španělského DKV Joventut Badalona. Přes mého agenta jsme s ním dohodli trénink a on si mě vybral do rezervního týmu – CB Prat Joventut, jehož byl současně trenérem. Celou letní přípravu 2006 jsem tak měl možnost podniknout s ACB týmem. Následující rok jsem zůstal ve Španělsku, ve Vigu (na západním pobřeží u Atlantiku). Třetí zahraniční rok byl na Kypru, Apollon Limassol, kam si mě vybrali ze zápasového kempu ve Frankfurtu nad Mohanem.

Kde všude jsi v ČR hrál?

Jak už jsem zmínil výše, bylo to 6 sezon na Spartě (2000-06), jedna v Opavě (2009/2010) a začátek té současné doháním tady v Děčíně.

Byl jsi překvapen, když se ti před prázdninami ozvali z Děčína, jestli bys tu nechtěl hrát?

Popravdě řečeno, byl! Z těchto míst jsem nabídku v tom českém basketbalovém rybníčku nečekal.

Rozmýšlel ses hodně, nebo jsi neváhal?

Nebudu tu pět ódy, které beztak každý zná! Mé rozhodnutí padlo během seznamovacího telefonátu s „BK Děčín“. Nic dalšího prostě nebylo třeba.

K nám si přišel z Opavy. Si zde již tři měsíce. Jak bys srovnal nynější prostředí a to minulé?

Těžká otázka. Skladba týmu je obdobná – gró Češi, doplněno nadějnými mladíky a kvalitními cizinci. V Děčíně Američané a Bosňan, v Opavě Slováci. Zázemí klubů jsou obdobná. Rozdíl je ale v herní filozofii, vedení tréninků a hry, požadavcích na hráče, v přinášení invencí nejen na basketbalovém poli od vedení klubu, disciplíně a řádu…je toho spousta.

Jak tě přijal děčínský tým? Zabydlel ses zde rychle?

To je spíše otázka na něj. Nejsem ale problémový člověk, takže myslím, že přijal. Navíc se s většinou spoluhráčů známe z palubovky už řádku let, takže úplně neznámí jsme si nebyli. O to bylo jednodušší začlenit se. Děčín je sympatické město, až na ty ranní mlhy, takže jsem se zabydlel a zorientoval celkem rychle.

Hned v úvodu přípravy ses zranil. To pro tebe byla určitě velká komplikace, že?

Poopravím, že pořád je. Téměř dvouměsíční manko, které jsem nedobrovolně nabral, musím každým dnem umazávat. Tu potřebnou a špinavou práci v podobě běhání, skákání, posilování ale i první společné taktické tréninky jsem nemohl absolvovat. O to mám teď více práce, abych to vše dohnal. Tím větší svízel, že jsem tu nový a přísun informací je tak ohromný.

Teď už je vše v pořádku a můžeš se naplno zapojovat do přípravy?

Trénuji na plno už přes tři týdny. Kotník i achilovka drží. Jen jsou znát rezervy ve fyzičce a herní výpadek v sehranosti.

Jak se prozatím herně cítíš?

Zatím necítím takovou pohodu ve hře, sehranost a spolupráci se spoluhráči a jistotu a jednoduchost v zakončení.

Čeho bys chtěl s Děčínem dosáhnout?

Určitě minimálně naplnit cíle, které byly dány před sezónou. V lepším případě pohoupat cennými kovy na krku. Hezkou metou by také bylo být první po základní části. Osobně pak být platným členem týmu, hráčsky se zlepšit a celé si to užít.

A co bys vzkázal fanouškům jakožto nováček našeho týmu?

Ať nám zůstanou věrní a podpoří nás i při „nevlídném počasí“, kdy jejich hlomoz budeme potřebovat nejvíce.

Ještě něco mimo basket. Celou ligou o tobě koluje, že máš asi 5 vysokých atd(trochu nadsázka). Tak jak to vlastně je? Co jsi vystudoval? (tato otázka je speciálně pro Pištu :o))

Slyšel jsem i jiné, horší, zkazky, které o mně kolují napříč republikou. Třeba, že jsem nechodil na ranní tréninky, neboť jsem doma v TV musel sledovat Šmouly. Pravda byla ta, že jsem chodil do školy. Nejdříve na všeobecné gymnázium s rozšířenou výukou jazyků, potom na ČVUT v Praze, Fakultu elektrotechnickou, obor Silnoproudá elektrotechnika, kde jsem v roce 2007 promoval. Tomu „šmoulovi“, který toto o mně šířil, bych jen vzkázal, že kdyby i on tak činil, tak si nemusel závistivě vymýšlet tyto infantilní nesmysly. Lichotivé, ale pravda je jen jedna…jedna vysoká.