Je skvělé být na palubovce. . .

Je to týden. Celkem 7 dnů. 168 hodin. 10 080 minut atd 🙂 kdy jsem se po neskutečně dlouhé době zapojil do společného tréninku. V úterý potom na kontrolní testy a ve středu už v dresu v Ostravě na rozcvičování. Ve čtvrtek s klukama před tréninkem doučování, za to jim díky, potom trénink, volno, v pátek další trénink, tentokráte už opravdový, basketbalový, jakože hra a taaaak.. v sobotu domácí zápas- v dresu- skvělý. píšu to jak blázen, že? No jo, ale když to tak asi je. Ani si asi nedovedete představit, jak mi to chybělo a nyní už jsem zase v tom a člověku je hned ještě lépe než předtím 🙂 Jak už to bývá, člověk si uvědomuje spoustu věcí až po tom, když se něco stane. Mě se stalo to, že jsem musel být 9 měsíců(bez malé přestávky) bez něčeho, co mám tak rád.Člověk může  jen fandit, koukat, zlehčovat situaci, doufat, občas si pofňukat, nabrat někde další sílu a zase dokola. Nic víc. Vlastně i teď doufám, ikdyž se cítím výborně, stále je tam respekt ze sebe samotného, aby se něco nepokazilo a taaak, ale nepokazí, nesmí 🙂

Vlastně jediné, co mě teď trápí je, že staří pořád prohrávají fotbálek!!!! 🙂

Ale co, mě to BAVÍÍÍÍÍÍÍÍ !!!!!!!! Hrozně mooooc mě to baví!!!!!!!! Vím, že si to teď opravdu úžívám, mám v sobě hrozně moc chutě, chtěl bych napsat energie, ale to by se hodilo tak možná nějaké psychické, protože ta opravdová mi ještě trochu chybí 🙂 Takže teď pojďme pořádně potrénovat, bude hodně času, protože nás čeká poslední hrací středa v tomto roce.

Vy se mějte fajně a brzo se do toho vrhneme společně i ze hřiště 🙂 Kouba