MALÝ – VELKÝ MUŽ Ráďa Kroupa:“Pro „Válec“ bych udělal vše, čeho jsem schopen“

Hezký páteční den, který může o mnohém rozhodnout. Dnes je na programu další zápas PLAY OFF Mattoni NBL a my máme první šanci ukončit tuto série. Je nám všem jasné, že to nebude vůbec lehká záležitost, ale my prostě chceme uspět a uděláme pro to naprosto všechno, to vám slibuju! Je jasné, že ten, kdo hraje s pocitem toho, že může mít konec sezóny, tak hraje asi nejlépe, jak může, ale i přesto to chceme zvládnout a ja věřím, že s vaší podporou od začátku až do konce to prostě zvládneme.

K této příležitosti jsem pro vás připravil rozhovor s někým, koho všichni určitě znáte, ale moc o něm nevíte… Je malý, ale velice důležitý. Je malý, ale velice chytrý. Je malý, ale příští rok už ho čeká maturita. Je malý, ale opravdu hoooodně toho ví. Člověk, pro kterého je náš klub opravdu vším a který pomáhá i našemu trenérovi při různých trénincích.. Je malý, ale přitom opravdu VELKÝ MUŽ ….

Popiš nám krátce tvůj příběh. Kde ses vlastně vzal v hale?

Na basketu jsem byl poprvé v roce 2002, kdy se tu hrál na začátku sezony McDonald’s cup za účasti BK Děčín a reprezentací Alžírska, Slovenka a Česka. Od té doby jsem začal chodit na zápasy Á-týmu pravidelně a poté jsem se chodíval dívat na zápasy mládeže.

Hrával si někdy aktivně basketbal či dělal jiný sport?

Hrával jsem fotbal 6 let za místní Březiny a ve 12 letech jsem půl roku hrál basket za mladší minižáky. Po konci sezony jsem musel přestat s basketbalem i fotbalem, kvůli problémům s koleny. Od té doby jsem jiný sport nehrál.

Proč je z tebe vlastně ten „malý velký muž“ ? 

Mám problémy s koleny, ani nevím, jak se mi to stalo. Kolem 12. roku mě kolena začala pobolívat při větší zátěži. Dále to postupovalo tak, že jsem ani nemusel mít velkou zátěž a kolena mě stejně bolela. Na to, že není něco v pořádku, mi přišla obvodní doktorka, která mě poslala do polikliniky na ortopedii, a odtud mě poslali do nemocnice do Ústí, kam jsem jezdil asi 2 roky na kontroly. Po těchto dvou letech mě poslala doktorka Zelerinová do Fakultní nemocnice na Bulovce k docentu Chomiakovi, kam jsem chodil rok na kontroly cca po 3 měsících. A přibližně rok od první návštěvy jsem byl poprvé operován zmíněným docentem.

Kolik jsi vlastně již prodělal operací a jak jsi na to nyní?

Mám za sebou celkem čtyři operace kolen, dvě na levém a dvě na pravém koleni.  Nyní jsem na tom už dobře, na kontroly jezdím jednou za rok. Dříve jsem do Prahy jezdil i každé 3 měsíce. Akorát už asi nikdy nebudu moct hrát žádný sport na 100%. Ale říká se nikdy, neříkej nikdy 🙂

Pro tebe samotného je basketbal vším, přemýšlíš někdy, jaké by to bylo, kdybys mohl aktivně hrát?

Přemýšlím nad tím a docela často. Když někoho vidím, že je líný udělat pár kroků navíc za balonem, nebo když neběhá, když může, tak mě to zaráží.

Všichni tě mohou vidět u stolku zapisovatelů, jsi již několik let jeho nedílnou součástí. Co je tvá náplň u stolku?

Já u stolku rozhodčích dělám 3 věci. První a nejčastější je obsluha časomíry. Tím se rozumí pouštění a stopování času, zápis faulů a bodů na světlené tabule. Druhá věc, kterou u stolku dělám, je měření 24 a 14 sekund. Poslední věc, kterou dělám při zápasech, je zápis do papírového zápisu ČBF. Jednou jsem i dělal komentátora na turnaji před letošní sezonou.

Jsi i asistentem u mladších žáků. Baví tě trénování? A jak ti to jde?

Trénování mě baví a moc 🙂 Máme skvělý tým a mám i skvělé „nadřízené“ trenéry 🙂 Letos v létě bych si chtěl udělat trenérskou licenci C.

Staráš se i o stránky mládeže, kam píšeš příspěvky atd… Jak tě toto baví?

Baví mě to, jinak bych to nedělal:-) Mám to i jednodušší o to, že dělám jen pozvánky na utkání mládeže a komentář k odehraným zápasům mi posílají trenéři. Já to pouze upravím a vložím na stránky.

Když se jezdí na zápasy ven, tak nejsi líný a vezmeš buben, paličku a jsi hlavním lídrem ve fandění, baví tě to ?

Nenazýval bych se lídrem 🙂 Týmu se snažím pomoci, co nejvíce to jde. Tudíž povzbuzováním a fanděním. Výjezdy jsou super v tom, že všichni co jedou, jsou super lidi a v autobuse je vždy skvělá zábava.

Co pro tebe znamená BK Děčín?

BK Děčín pro mě znamená moc. Když jsem musel po operacích jen ležet nebo jsem chodil s berlemi, tak jsem měl vždycky jedno přání, které mě hnalo dopředu v rekonvalescenci i rehabilitaci. Chtěl jsem si zaklusat nebo se aspoň projít po palubovce, zažít zápasovou atmosféru atd… Pro „Válec“ bych udělal vše, čeho jsem schopen.

Jak prožíváš zápasy, když sedíš za stolkem, můžeš na tajňačku fandit?

Zápasy prožívám moc, i když to nemusí být vidět. Na tajňačku to jde, ale záleží, na jakém místě sedíte a kdo je při zápasem komisařem. Za těch pár let co pracuji při zápasech u stolku, už vím, co si u jakého komisaře můžu dovolit a co ne.

Co by sis přál do letošního play off?

Do letošního play off bych si určitě přál medaili. Stříbrnou nebo zlatou. A hlavně už také jednou postoupit nebo dostat medaile v domácí hale. Kde by fanoušci mohli poděkovat a po zápase by při standing ovationu řvali Dě-čín!!!

Co bys vzkázal všem lidem, kteří na basket pravidelně chodí, ale i těm, co přijdou jen občas?

Všem fanouškům, kteří chodí pravidelně, bych rád vzkázal, aby byli tak skvělí jako dosud a kdyby to šlo, tak ještě lepší. Hráčům to moc a moc pomáhá. Těm, co chodí jen občas, bych rád vzkázal, ať chodí na zápasy pravidelně. V Česku nenajdete lepší fanoušky a hráče, kteří se chovají jako jedna velká rodina. Proto je taky slogan WIN TOGETHER!

P.S. A nezapomínejte na zápasy play off  nosit modrá trika, ať vytvoříme blue hell/ modré peklo J.