Návrat k hokejbalu…

Hezký den 🙂 Stále to odkládám, ale našel jsem si chvilku času na našem výjezdu na Slovensku a tak se vrátím o pár týdnů zpátky, protože si to ta akce zaslouží. Píše se den, už přesně nevím jaký a já jsem osloven, jestli bychom si nechtěli vyzkoušet trénink hokejistek v Děčíně. Žádná ofiko akce, ale jelikož ženy ví, že jsem dřív hrával hokejbal, tak volba byla jasná 🙂 Nakonec jsme se domluvili a řekli jsme si, že si pár z nás půjde zahrát hokejbal. Já se těšil, protože jsem to téměř deset let nedržel v ruce a říkal jsem si, jak to po těch letech může asi vypadat. Než jsem se na trénink dostavil, tak jsem si i pořádně zavzpomínal, mrknul na zasněžené fotky na hokejbalovém hřišti v Chomutově a musím říci, že ty vzpomínky byly opravdu skvělé. Ty časy tenkrát byly vlastně ještě hrozně jednoduché, starostí měl člověk pomálu, žádné velké vylomeniny, jen se řeklo a šli jsme hrát. Ke všemu se nám dařilo,tak to člověka bavilo o to více. Když jsem tenkrát odjel na soustředění širší juniorské repre, kam jsem se dostal díky mému hraní v Lounech, tak jsem si tak trochu připadal jako Kouba v říši divů, ale jako zkušenost velmi dobrá 🙂 Akorát jsem tam zjistil, že se ten hokejbal hraje ještě i na vyšší úrovni 🙂 Ale to jsem trochu odbočil do vzpomínek…

Každopádně jsme se jeden pátek večer sešli a musím říci, že jsem si perfektně zahráli. My totiž ten trénink trochu změnili, protože jsme byli jaksi unavení a tak jsme to posunuli přímo do hry, což se i přítomným dámám líbilo 🙂 Myslím, že jsme si perfektně zahráli a tak nějak se v Koubovi probouzel duch hokejbalisty a ohromně mě to bavilo. Nakonec z toho byly téměř dvě hodiny hraní a pekelná únava, jelikož se člověk opravdu i naběhá. Ale zase za ten zážitek to stálo. Sešlo se nás tam docela hodně a to jak hráčky nového hokejového družstva v Děčíně, které si zaslouží můj velký respekt, tak i hráči hokejbalu, hokeje a samozřejmě i my baskeťáci. Skvělé bylo, že si s námi šel zahrát i malej Mára, což byl pro něj zážitek asi na dva týdny vyprávění a konečně věděl, co je to ten hokejbal, jak mu taťka vypraví 🙂

Asi až jednou pověsím basket botky na hřebík, tak se rád vrátím na hřiště s někým si to v Děčíně jak se říká pinknu 🙂 Tedy pokud mi to mé zdraví dovolí, v což doufám. Každopádně bych tímto chtěl vyjádřit podporu nově vzniklému hokejovému družstvu žen, protože si myslím, že každá takováto aktivita je super a můžou být vzorem pro mnoho dalších dětí, žen, lidí, kteří třeba přemýšlejí, jestli má smysl sportovat. Já říkám, že ANO a velký. Mám pocit, že se toto období trochu vrací, protože když vidím letošní úspěšný nábor na basket, tak to je jedna radost, teda samozřejmě i starost, ale ta radost je mnohonásobně vyšší 🙂 Takže sportujte, respektujte se a fanděte si!

Držím palce ženám hokejistkám v jejich prvním zápase… 🙂