Nikdy neříkej, že to nejde . . .

Kde bych jen začal, abych to napsal správně 🙂 Správně to, co vám chci říct . . . Nějak si tu tak již pár dnů polehávám na pokoji mezi dopoledním a odpoledním tréninkem a přemýšlím, co by bylo, kdyby bylo a nebylo. . . Hotel Beethoven, s tím je vlastně úzce propojen můj basketbalový život. On je to tedy nyní vlastně Wellnes hotel Beethoven 🙂 Já v tomto hotelu jednal a podepisoval svůj první basketbalový kontrakt 🙂 a tak to ve mě trochu vyvolává myšlenky a vzpomínky na to, co už bylo a co vše už jsem vlastně prožil . . . Asi mám potřebu říct, NIKDY SE NEVZDÁVEJ! Ať se člověku ve sportu stane cokoliv, nikdy by neměl házet flintu do žita. Tím nemyslím jen zranění,nemoci,nevydařené přestupy, špatné kluby, týmy atd, ale samozřejmě pro mladé i to, když se jim jen něco nedaří, něco jim nejde, něco se mají ještě naučit a prostě se jim nechce… Já jsem jeden z těch, kteří mají zkušenost s tím, že i přesto, že jste na úplném sportovním dnu (nemoc atd), že se dokážete ještě dostat zpátky nahoru. Proč to píši? Protože mám prostě potřebu 🙂

Je tomu něco kolem dvou let, když jsem přemýšlel, jestli vůbec ještě budu moci sportovat, jestli vůbec ještě budu moci zažít ty krásné pocity, které se sportovcům prohánějí celým tělem, jestli ještě zažiji nějaký úspěch, jestli mi jen nezůstanou vzpomínky a nic víc… Prošel jsem si dlouhou a především poté již psychicky náročnou nemocí a jsem moc rád, že jsem to zvládl tak, jak jsem to zvládl. Každý, kdo mě zná, tak ví, že mě to nějakým způsobem poznamenalo, ale koho by ne, když téměř rok nehrajete, ale i přesto jsem bojoval a proto to píši. Nyní jsem se opět po letech vrátil zpět do reprezentace a stála, tedy stále přede mnou stojí obrovská výzva. Výzva toho, že když jsem tenkrát seděl u toho Beethovena a podepisoval  ten svůj první kontrakt, tak už tehdy se mi honily hlavou myšlenky toho, jaké to asi musí být krásné, zahrát si doma v dresu ČR! Byl to jen sen, takové sci-fi… nic víc… čas ukázal, že by se něco takového dalo proměnit i ve skutečnost a i přesto, že jsem měl možnost reprezentovat Českou republiku, tak do Chomutova jsem se dostal až letos. Po turnaji v Tallinnu, který se mi nejspíše povedl 🙂 a obdržel jsem cenu za nejužitečnějšího hráče českého týmu, jsem si řekl, že to, co jsem prožíval před pár měsíci zpátky, že to prostě k něčemu bylo a že to nebylo jen tak zbytečné. Člověk by měl stále za něčím jít, stále bojovat a chtít něco dokázat a já jsem opravdu rád, že si mi tohle podařilo… řekl bych, že jsem šťastnej a to je to nejdůležitější . . . Takže NIKDY ale opravdu NIKDY NEŘÍKEJ, ŽE NĚCO NEJDE . . . 🙂

houf, domluvil jsem 🙂 Mějte se fajn a RVĚTE SE JAKO LVI !!!

2 thoughts on “Nikdy neříkej, že to nejde . . .

  1. Pingback: Paul
  2. Pingback: clyde

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *