Park versus hřiště . . . ? Co vyberete vy?

Je začátek školního roku a velký začátek pro mnoho dětiček kolem nás. Začátek něčeho, o čemž si mohou jen zdát… Přichází jim do života první povinnosti a nám rodičům začínají další starosti či radosti? 🙂  Bude se jim v té škole líbit? Bude je to bavit? Nezvlčí  nám tam? Člověk přemýšlí, jak by to svým dětem co nejvíce zpříjemnil a jak by jim ten život ulehčil, naplánoval, kam by je nasměroval… Já osobně jsem rodič dvou dětí a přemýšlím o tom každý den. Není to vůbec jednoduchá záležitost a člověk se vlastně také učí za pochodu. Život je složitý a v tom je jeho krása. Stereotyp by přece nikoho nebavil a byla by tu potom hrozná nuda.

Já mám naštěstí se svým starším synem ještě jeden rok ve školce, ale momentálně spíše řeším, co s ním dál ve sportu. Do basketu je doslova zažraný, ale pořád cítím (a on také), že by k tomu ještě něco potřeboval. Loni zkoušel atletiku, od malička plave, ale on by nejraději dělal úplně vše 🙂 On by totiž sportoval klidně celý den a tak ho od toho spíš musíme odtahovat, než nutit, ale je tu prostě to ale… Rozhodnutí, co dál, které ho třeba může nějak ovlivnit do budoucna. Já měl vždycky sen, že budu mít syna, který bude milovat sport, že bude prostě po taťkovi.  Syny mám dva a ten roční bude nejspíš ještě větší sporťák než ten starší, protože to všechno parádně odkoukává, i to jeho fandění na basketu 🙂

Myslím si, že sport je činnost, která může člověku v životě hrozně moc pomoci. Člověka naučí spoustě věcí a osobně si myslím, že je to hodně dobrá průprava do života. Loni jsem začal trénovat přípravku a musím říci, že děti za ten rok udělaly neskutečný pokrok v chování. Když se na ně vzpomenu na začátku roku a na konci a porovnám si to v hlavě, je to až neuvěřitelné. Z dětí, které přišly do větší skupiny lidí a byly rozjívené, rozlítané, upovídané, neposlušné, najednou byly děti, které věděly, jak se mají na tréninku chovat a že si mohou dovolit to a to…V neposlední řadě je to spousta nových kamarádů, které prostě děti v jejich věku potřebují. Pro Koubu moc zajímavá zkušenost a musím říci, že jsem se toho mnoho i naučil od samotných dětí. Jsem rád, že jsme rozjeli v přípravce sbírání víček a že již od malička dětičky ví, že jsou na světě děti, které potřebují pomoc a kterým mohou pomoci právě oni. Byl jsem také naprosto nadšený z našeho „vystoupení“ na Streetballe, protože když jsem viděl dětičky, jak jsou šťastné….no parádní…

Proto všechno chci říct, dejte děti na sport, v důsledku je jedno, jestli to bude basketbal, fotbal, hokej, volejbal, či jiný sport, ale jestli máte alespoň malinkatou možnost, dejte je sportovat… Sami děcka vám ukáží, že to byla správná volba… Já osobně přípravku beru nejen jako výchovu dětí, ale i jako svou výchovu. Myslím si, že už mám ve sportu něco za sebou a proč to dětem nevysvětlovat hned od malička, když vidíte a cítíte, že to má smysl…

Jsem rád za minulý rok, který se nám s přípravkou povedl a spousta dětí již během roku přestupovala do vyšších katogorií. Doufám, že letošek bude podobný a také doufám, že se přihlásí co nejvíce nových dětiček a zase společně bude válčit celý rok. Začínáme stejně, jako všichni školáci a to 1. září  přesně ve 14:30h v hale. Kdo přemýšlíme, kam dát ty své ratolesti, já jsem pro, ať se stavíte a můžeme to dát dohromady 🙂 Basketbal je v Děčíně jednička a proč nebýt jedničkou hned od malička 🙂 Každé zářijové pondělí od 16h je možnost přijít na nábor i s kýmkoliv starším, tak neváhejte a přidejte se do naší party VÁLEČNÍKŮ!

Věřte, že je lepší, aby děti končily den na hřišti, než v parku na lavičce… Na tu lavičku totiž budou mít dost času, až budou vychovávat své děti 🙂