Dneska je tady opět něco netradičního a o to zajímavějšího. Tento rozhovor by si rozhodně měli přečíst všichni kluci, kteří říkají, že hrají basket. Měli by si ho přečíst a zamyslet se nad tím, co se v něm píše. Jestli ho opravdu hrají, nebo to jen říkají. Měli by se zamyslet, jestli právě to, co se tady píše, nesměřuje na ně a jestli mají čisté svědomí. Myslím, že když člověk něco dělá, měl by to vždycky dělat naplno. Bohužel mě občas přijde, že dnešní omladině stačí, že řeknou holkám, hele já jsem baskeťak a bla bla bla a to je pro ně to nejdůležitější. Ale to, že se občas tváří, jako kdyby to hráli za trest a vypadaj, že je to totálně nebaví a trenéři je ještě musí přemlouvat, to už jim neřeknou. Možná by si toto měli přečíst i všichni rodiče, ať ví, jak to dneska chodí 🙂 Ale samozřejmě neházejme všechny do stejného pytle, jsou tací, které to opravdu baví a kteří to mají opravdu rádi 🙂 ale teď již k rozhovoru . . .
Krom hraní za „A“ tým trénuješ i děčínské basketbalové naděje, trénoval jsi už v Ul, nebo je to pro tebe trenérská premiéra?
Trénoval jsem už v Ústí 4 sezóny. Začínal jsem jako asistent Tomáše Eisnera u U14 a končil jako trenér extraligových U18 se kterýma nám o chlup uteklo play off.
Máš i trénérskou licenci „B“, jak dlouho ji máš a jak bylo těžké ji udělat?
Trenérskou licenci „B“ máme společně se Sokym až od letošního léta. Studium samo o sobě až tak těžké nebylo, nicméně spojit studium se samotným hraním byl občas oříšek. Naštěstí nám vyšel trenér Budinský vstříc a tak se vše dalo zvládnout 🙂
Trénuješ tým U 18, vybral sis ho sám, nebo ti byl prostě přidělen?
S nabídkou vzít tým U18 přišel p. Skokan a já ji rád přijal 🙂
Jaké máte prozatím výsledky? Jsi spokojený?
Výkony a tím pádem i výsledky jsou střídavě oblačné. Každopádně jsem si jistý, že tým má na víc, než doposud předvádí !!!¨
Jsou v tvém týmu nějací hráči, kteří by příští rok v létě třeba mohli trénovat s našim týmem?
Momentálně tam neni nikdo takový, ale pokud na sobě budou někteří TVRDĚ makat, pak by se jistě někdo našel 🙂
Jak se ti líbí přístup kluků k tréninkům a zápasům?
Je těžké odpovědět obecně. Jsou kluci, se kterýmy problémy nejsou vůbec a opačně. Popravdě jsem přístupem některých zklamán a to je velmi slušné slovo !!!
Dovolím se tě zeptat na jednu věc. Byl jsem svědkem cituace, kdy jsi řekl dvou klukům z U 16, že pojedu s U 18 na zápas a oni jako by byli naštvaní,že musí někam jet. Stává se ti tohle často?
Je to tak. Stalo se mi to prvně, ale stalo. Co se týče zápasů, jen jednou, ale u tréninků to je bohužel už běžná věc!
Na tréninky je také přemlouváš? 🙂
Řeknu to takhle. Myslím si, že pokud se někdo rozhodne něco ve svém volném čase dělat, bude to chtít dělat co nejlépe. Tak to tedy beru já… A je jedno co děláte. Vždy říkám, že když budu chodit na keramiku, pak budu chtít taky udělat babičce ten nejhezčí hrneček. Proč bych jinak mrhal svým osobním volnem. A pozor, vůbec tady neni řeč a tom, že by každý, kdo dělá sport měl skončit jako profesionální sportovec.
Být lepší znamená chodit na tréninky. Těch tréninků opravdu není tolik, kolik bychom potřebovali. Konkrétně 3 pro kluky U 18 je opravdu hodně málo. A o to víc je potřeba využít každé minuty.
Pamatuješ si ještě, když tobě bylo 18 let a hrál si basket? Byl pro tebe na prvním místě(po škole), nebo jsi měl milión aktivit okolo (stejně jako většina dnešní basket populace) ? Dá se porovnat přístup hráčů teď a v době kdy jsme byli mladí my?
Obecně je problém v počtu dětí v jednotlivých kategoriích. Nás bylo 15-20 na každém tréninku, takže pokud jsme se chtěli dostat do víkendové zápasové 12ky, pak nestačilo jen na tréninky chodit, ale také ukázat trenérovi, že jsem lepší než ten druhej. To posunulo celý tým uplně jinam. Nemluvě o možnosti trénovat se staršíma klukama, kterých bylo také spousta, Do dnes si pamatuju, jak jsem běžel domu říct rodičům, že můžu trénovat se staršíma klukama, s těma klukama, ke kterým jsem tak vzhlížel !!! Pozor, trénovat, né hrát !!! Dnes je vše jinak. Kluků je málo. Moc dobře vědí, že i když se na trénink vykašlou, stejně hrát budou, protože jich je maximálně 10. Stejně tak to mají mladí, pro které trénink se staršíma už přestavá být odměna,vysněná meta, nebo důkaz doposud dobře odvedené práce. Pro většinu z nich je to trest. Bylo uplně normální trénovat 2krát denně a když né, prosili jsme, jestli v hale nemůžem zůstat a hrát. 2zápasy o víkendu byly minimum a školní výlet, nebo lyžařský výcvik sience fiction. Neřikám, že takhle je to správně. Ale vím, že s tím vším se dalo zvládnout dojíždění, studium gymnázia a i na holky zbyl čas 🙂
Jaký sis dal svůj osobní cíl v letošní trenérské sezóně?
Cíle jsou jednoduché. Pro mě by bylo skvělý, kdyby alespoň několik kluků začlo takhle basket brát. To je pro mě fakt na prvnim místě. Protože když tohle pochopí, pak jsem si na 100% jist, že i výkony budou lepší a postavení týmu v tabulce uplně jiné 🙂
Už jsem to říkal klukům, budu se do toho muset vrhnout 🙂 Takhle to dál nejde 🙂
Nemá to Pišta s těma pacholkama lehký… Ale díky moc za to, co Pišta pro DC basket dělá, a věřím, že ještě udělá ! Jen víc takových Pištů ! 🙂
Tondovo snažení je chvályhodné a já mu tleskám. Otázkou je, jestli by se nemělo takhle přistupovat u mladších hráčů, řekněme u starších mini/U14, kdy je šance na vytvoření „basketbalových návyků“ fungujících i v dalších letech přece jenom vyšší. S podobným přesvědčením jsem napsal za víkend první verzi webu mládeže před dvěma lety, myslel jsem si, že se kluci na basketu třeba snáz udrží, když si budou moci o sobě přečíst, jak se jim dařilo, když si najdou fotky toho, jak hráli (na fejsbůku jich mají někteří hafo), když uvidí video, na kterém skórovali, ale za ty dva roky můžu asi říct, že je to tak 50 na 50. Nepomohlo, neuškodilo. Nebo chybí zpětná vazba.