Přibližně 8760 hodin koukám na tento krásný svět. . .

Hezké dobré ráno všem fanouškům, kteří sledují tyto stránky. Doufám, že se máte i vy tak báječně jako já. ANO již rok si spokojeně žiji na tomto světě a dělám radost, ale i starost mým rodičům a čím dál tím víc nejen jim 🙂 Musím tedy ale uznat, že to prozatím vypadá, že té radosti je opravdu více. Můj první rok byl celkem bezstarostný, bez nemocí, bez tabletek, bez velkých úrazů, o to víc mám malých modřin, jak se všude chci procpat a ono to prostě někdy nejde. Nyní  ale již i z pádů, protože bych nejradši jen stál, ale ono to ještě někdy nějak podivně selže a já se najednou ocitnu rozpláclý na zemi a pak mi nezbývá nic jiného,než zakřičet na naše „auuuuuu“. Oni si občas myslí, že brečím, ale tak to není, já je jen volám, protože netuším, co se to stalo, že to zase k sakru nevyšlo 🙂 Jediné co mě trápilo a tomu se ani trápení říct nedá, byly neštovice, které jsem měl, ale měl jsem tak krásný průběh, že kdybych si schoval všechny ty pupínky, tak by nikdo nepoznal, že jsem nějaké neštovice měl. Před pár týdny jsem si na naše připravil pěkný překvápko a to, že jsem natrénoval dávaní košů a pak jsem se samozřejmě musel pochlubit. Já a míče to je moje, bez nich neudělám ani ránu. Baví mě, jak se to kutálí, házet s tím můžu, no prostě bezva, dá se říct, že to je moje nejoblíběnější hračka 🙂 Také moje první slova po ránu jsou krom tátatáta také hop hop hop 🙂 také už umím říct, že papám, že mi to chutná a v neposlední řadě umím zaštěkat na pejska haf haf 🙂 popravdě toho napovídám někdy až moc, ale pokom já to asi budu mít . . .

Samozřejmě jsem stihl během sezóny i pár basketbalových utkání a to vám musím říct, to je něco pro mě 🙂 Hrooozně mě to baví a nyní když vidím basket v televizi, tak hnedka jásám, tleskám, no prostě mám velkou radost. No a teď se to přesunulo na fotbal, sleduju občas s taťkou MS ve fotbale a tak se taky zafandím, to budu mít nejspíš také v sobě, protože když jsem občas viděl taťku, co při zápasech vyvádí, tak se není čemu divit 🙂 Jinak mě mrzí, že jsem taťku neviděl skoro hrát, na basket jsem začal chodit až po Vánocích a to tatínek ulehl a tak jsem ho viděl jen na chviličku v play off. Takže už se těším na další sezónu, to budu ten nejvěrnější fanoušek 🙂 Tatínek mi totiž říkal, že sem přijde hrát  jeden hodnej černoušek, tak se těším tuplovaně 🙂

A tak já už raději končím, jen jsem vám chtěl říct, ať fandíte basketu v Děčíně ať se děje, co se děje, mějte se rádi a dělejte mi spoustu kamarádů, ať mám v Děčíně hooodně vrstevníků a můžeme tady založit pořádné basketbalové družstvo… ikdyž, to se ještě uvidí 🙂  🙂 ahoooooooooooooj Mareček