První ročník CAMPU NADĚJÍ a pár slov k němu…

Hezký den. Tak konečně se dostávám k tomu, co mám v plánu již několik dní, přesněji týden, kdy nám skončil Camp nadějí v Děčíně. Musím se přiznat, že jsem z toho byl před začátkem tak trochu nervozní, měl jsem být něco jako šéftrenér campu a tak jsem moc netušil, do čeho jdu. Domluva zněla jasně, povedeš tréninky dopoledne, odpolko si dáš volno a připojíš se zase až na soutěže. Jak se dalo čekat, Kouba na tuto domluvu nějak rychle zapomněl a byl na campu vždy téměř celý den, krom času, kdy přišel domů a rychle si začal stahovat fotky, které nefotil 🙂 No šichty to byly opravdu slušné a to děcka neviděla ještě naše trenérské rady, kdy jsme jim museli plánovat soutěže, ladit tréninky a tak celkové vymýšlet,co bude dál…Na campu jsem potkal dva prima tejpky Davida a Dana z Teplic, kteří již mají zkušenost s trénováním a musím říct, že nám šla spolupráce na výbornou. Utvořili jsme tým, který se různě doplňoval a tak jsme mohli vymýšlet a vymýšlet 🙂 Na camp dorazilo 31 dětí a to vesměs z Litoměřic, Mostu, Děčína a Chomutova..Museli jsme děcka rozdělit do dvou skupin, které byly podle věku a tak trochu nám to tam poté haprovalo..Protože ti, kteří byli mladí, ale dobří, samozřejmě chtěli do starších a tak jsme je na některé tréninky brali, protože jsme věděli, že si to zaslouží…

Bylo zajímavé pozorovat, jak se dokáží naučit něco nového, ale i to, jak to někteří né a né dostat do svých hlav,nohou a rukou … Občas složitá práce, která ale přinášela radost, když člověk viděl, že je to baví a že cítí a ví, že se něco nového naučí. Využívali jsme i venkovního areálu na koupališti, kde měly večerní soutěže, ale také dopolední makačky v písku. Tréninky v písku byly hlavně hodně o morálně, o tom, že musí vědět, že jim nikdo nic nedá zadarmo a o tom, že je to prostě tvrdá dřina a jedině tou mohou něco dokázat. Měli tam dva tréninky a pokaždé jsem z toho byl ohromně nadšený. Děcka si to ani možná neuvědomovala, ale když trenér něco chce a pak vidí, jak oni to provádí a i přesto, že vypadají úplně vyřízení,tak makají dál, tak je to parádní a já si vždycky večer lehl do postele a říkal jsem si, že jsem na ně vlastně hrdý. Opravdu parádní. To samé se týkalo tréninků basketu, kterých měly požehnaně. Střelby, kdy jsme jim vysvětlovalo, že to,co předvádějí je jak střílení na holuby a tak dále 🙂 Opravdu mě to nadchlo a hrozně moc bavilo, ikdyž je pravda, že jsem občas musel být i ten zlý trenér, kdy jsem musel řešit nějaké drobné nekázně, což jsem si před campem myslel, že vůbec nebude.  Člověk řešil organizaci, kam dětí půjdou, jestli můžou toto či toto a někdy toho bylo moc, ale zase na druhou stranu vás to ohromně obohatí a za to jsem moc rád…

Na campu nás navštívili také dvě mega osobnosti českého basketu a to jak z té mužské části – Ondra Balvín, tak i z té ženské – Tereza Pecková. Ondru jsem znal už z dřívějška, ale Pecku jsem poprvé poznal až na campu a musím říct, že oba jsou to pravdu prima lidé a sportovci. Vlastně se vůbec ničemu nebránili a tak s námi odtrénovali tréninky, zasoutěžili, s děckama diskutovali, Pecka třeba i zachraňovala jednoho ze slz, když se mu nepovedlo 1 na 1 a byl z toho smutný a taaaaaak… prostě prima a patří jim velké DÍK, že dorazili …

Dík také patří restauraci Kocanda, které se o nás starala po stránce jídelní, když jsme tam třikrát denně docházeli na jídlo. Jídlo, ale byla jediná věc, která mě opravdu štvala. Ne kvůli tomu, že by snad nebylo dobré, to naopak, spíše kvůli dětem, které ho nejedli. Řekl jsem jim, že se o tom určitě zmíním,až budu psát nějaký článek po campu a tak to plním. Ve sportu se nedají jíst jen hranolky se smažákem, hamburger a chodit do KFC. Ano, přiznávám, někdy tam člověk zajde, to už prostě tak je,ale určitě ně, když má vysoký výdej energie a má třeba 3x denně trénink. Někdy jsme trochu nechápali, kde vlastně tu energii mohou vzít, když téměř nic nejedí, tak jsme hned po první dnu zařídili menší porce, ale ani ty nesnědly… Nakonec to tedy bylo tak, že trenéři dojídali porce po dětech, již do předu hlásili, komu toto či toto nechutná, ať to raději odevzdají (týkalo se hlavně salátů a kompotů) a porce, které byly jako zrovna přinesené, ty jsme prostě snědli, takže třeba takový David, tem měl 3 – 4 večeře každý den 🙂 Každopádně mě to štvalo, ale asi je prostě taková doba…Jen si někteří neuvědomují, kolik to vše stojí peněz a kdyby to řekli dopředu,mohl by být i ten camp třeba levnější 🙂

Tak to byla taková malá kaňka na campu, který si myslím, že se jinak ohromně povedl. Doufám, že všechny děti, které na campu byly a příští rok opět dorazí, tak že prostě budou lepší. Že jim ten týden u nás něco dal a že jim ten týden dal něco nejen poté stránce basketbalové, ale i poté lidské, po stránce hráče, který chce něco v basketu dosáhnout…

Já osobně se na další ročník těším a doufám, že budu u toho … vám všem díky za účast a pokusím se pro vás připravit krátký rozhovor s MVP našeho campu a kdo to byl ??? To se dovíte v tom rozhovoru, který bude na KOUBAsketu již zítraráno!!!  🙂

Na veškeré fotky se samozřejmě můžete podívat na facebooku ZDE, tak ale také na rajčeti ZDE

Jsou k dispozici také nějaká videa z campu a to se zase podívejte ZDE