Radost ze hry . . .

Hezké dobré a zasněžené ráno. Tak nám konečně dorazil Martin na bílém koni i k nám do Děčína a tak nám to přecejen maličko připomnělo, že se ty Vánoce opravdu blíží. Ale o tom tady asi psát nebudu, že? Chtěl jsem vám napsat mých pár pocitů z posledních dnů. Z toho, co se u nás děje a neděje. Od pondělí jsme najeli na opravdu výživný tréninkový proces, na který se všichni tak moc těšili. Pod tím výživným si nepředstavujte žádné enormní běhací dávky nebo tak něco, ale dávky hraní, hraní a zase hraní. A ty dávky jsou výživné i tak, tak o to se nemá cenu bavit. ALE!!! Každý z našeho týmu řekne: “Konečně spolu, konečně jako dřív”. Možná to z ní divně, ale my konečně trénujeme tak, jak bychom potřebovali. Ještě kdyby se připojil Vojta Čonka, kterého to již brzo také čeká, tak jsme naprosto komplet a rázem by nás bylo 15, když započtu všechny kluky, co se občas objeví na tréninku. Třeba v úterý odpol, trénink 14ti lidí a my mohli dělat věci, které se do té doby nedali. Jak to nazvat tím správným slovem, prostě paráda! Kluci, kteří různě alternovali na pozicích, tak ti se konečně mohli vrátit do toho, v čem jsou kovaní a tak celkově jsou prostě všichni moc rádi. Je tedy pravda, že jak jsme takhle dlouho netrénovali, ak to občas skřípe, ale to si za chvíli sedne. Je cítit, že všichni víme, že letos máme navíc, než poslední dobou předvádíme a tak se k tomu stavíme. Myslím, že poslední 3 tréninky, měli opravdu hodně dobrou kvalitu a i přesto, že je člověk potom večer doma pekelně unavený, tak i přesto může usínat s dobrým pocitem toho, že to prostě dneska stálo za to a že dnes byl dobrý den. Určitě ty pocity a myšlenky každý sportovec zná… Nemohl jsem udělat něco víc, udělal jsem opravdu vše, co šlo? Neměl jsem jít dřív do haly a střílet, neměl jsem toto a toto? Že to znáte? No a když před sebou samotným máte čistý stůl, tak se usíná opravdu jednodušeji…Zbývají nám ještě dva dny a v sobotu přijedou Pardubice. Mé letos trochu osudové, ale já osobně se na tento zápas strašně moc těším. Bude to bitva jako hrom a já doufám, že naše tréninkové úsilí se začne přenášet i do zápasů, protože by byla škoda…

Jinak jak jsem psal, Vojta už nás byl navštívit a po poslední operaci vypadal mnohem lépe, než předtím. Teď již jen sehnat na ten jeho frňáček masku a může začít trénovat… za pár dnů samozřejmě…

Co se týká nás ostatním, tak můžu v klidu říct, že jsme všichni v pohodě, to je taková úleva, to byste ani nevěřili. Moje hlava také(až na maličké niance 😀 ) , ruka ještě bolí, ale to asi že sílí 😀 😀 Soky v pohodě… Luboš taky… Ali taky… no tak teď již jen klepat a klepat, ať jsme stále v pořádku.

Také nám během týdne přišla pozvánka na ocenění sportovců Děčína, tak jsme zvědaví, co to vlastně je, protože na tomto vyhlášení jsme ještě nikdy nebyli. Tedy přišlo to jen některým z nás (Ell, Lubo, Já a trenér) a to rovnou od pana primátora 🙂 Koná se to v pondělí na zámku a tak se rádi půjdeme podívat.

A to je tak prozatím vše, měl jsem na srdci hlavně to naše trénování, to jak nás to baví a jakou do toho máme chuť…. a já osobně to cítím ještě více, protože návrat je prostě návrat !!!!!!!

WIN TOGETHER

KOUBA