Robert „BOBO“ Landa odpovídá

boboDalším hráčem, kterého si vzal KOUBAsket do parády, je nově příchozí Robert Landa, který si ssebou z Liberce přinesl i svou přezdívku BOBO. To jen abyste věděli, o kom je tady někdy reč 🙂 Robertovi sice trvalo trochu déle, než jsme se všichni dočkali odpovědí, ale jelikož toho měl poslední dobou hodně, tak mu napíšeme omluvenku 🙂 Myslím, že za ty 3 roky, na které u nás podepsal smlouvu, bude mít čas to ještě napravit 🙂 Nyní se již ale vrhněte na čtení rozhovoru s jeho maličkostí . . .

Odkud pocházíš, kde tě naučili hrát basketbal?
Jižní Čechy, České Budějovice.

Jak ses dostal až do Severních Čech?
První profesionální hráčskou smlouvu jsem podepsal v Liberci před čtyřmi roky. Před tím jsem hrál nejvyšší basketbalovou soutěž za USK Praha a Spartu Praha.

Po odstoupení Kondorů z Mattonky si loni hrál za Liberec „jen“ 1.ligu, nechtělo se ti nikam odcházet? Nebo proč jsi zůstal věrný Liberci?
S libereckým klubem jsem byl spojen od jeho založení – jako první hráč jsem v nově vznikajícím družstvu podepsal smlouvu, probojoval jsem se do základní rotace a po prodání licence jsem chtěl dál v týmu zůstat a pokračovat v započaté práci. Majitel, vedení, trenéři i hráči měli společný cíl – dělat dobrý basketbal a já jsem za sebe nemohl nezůstat.

Měl si v té době nabídky z nejvyšší soutěže? Bylo to těžké rozhodování?
Nabídky byly, všech jsem si vážil a zvažoval je, Liberec byl v ten okamžik pro mne osobně důležitější.

Jaké to je, dozvědět se, že tvůj tým musí skončit kvůli financím? A to jste měli nejlepší sezónu, co kdy v Libe byla.
Taková je realita. Kdybych s tím mohl něco udělat, udělám to. Nepříjemné to bylo.

Svoje účinkování v Mattonce jste končili proti Prostějovu u nás v Děčíně(v Liberci byla obsazená hala), jak se ti tady hrálo a co jsi v tu dobu říkal na děčínské fandy?
No! Děčínská hala je na basket doslova jako dělaná. 🙂 A fanoušci zde (jak jsem si vyzkoušel na prvním domácím přípravném utkání) jsou skutečně tím šestým hráčem týmu. Zatím si ale na nové domácí prostředí zvykám…

Napadlo tě v tu dobu, že by ses tu mohl představit i v dresu Děčína?
Vždycky se snažím maximálně soustředit na to, co právě dělám. Neuvažoval jsem o změně dresu, dokud to nebylo skutečně aktuální. Ale teď jsem opravdu velmi rád, že oblékám právě děčínský dres.

Měl jsi po letošní sezóně více nabídek, nebo jsi měl jednoduché rozhodování kam jít?
Nabídky byly, já jsem byl ale vázán dle svého rozhodnutí v Liberci. Konec profesionálního libereckého klubu jsem se dozvěděl na konci července, týden před svatbou. Obvolal jsem kluby, o kterých jsem věděl, že o mne měly zájem a během pár dní jsem se dohodl s Děčínem.

Co tě do Děčína nejvíce lákalo?
Klub, který má jméno, tradici a dlouhodobě patří ke špičce nejvyšší soutěže; trenér, hráči, celkově basketbalové prostředí. Kdybych odmítl Děčín, šel bych do basketbalového pekla. Asi. 🙂

Jak by ses charakterizoval jako hráč?
Atletické dovednosti převažují nad talentem :-), mám rád rychlý, dynamický basketbal, důležitý je pro mě tým. Rád se učím nové věci.

Jaké jsou tvé největší úspěchy v kariéře?
Teď jsem třeba pyšný na to, že jsem hráčem Děčína a beru to jako svůj dlouhodobý profesní úspěch. Začal jsem s basketbalem v patnácti, moc jsem toho zatím nestihl, nejlepším výsledkem byla poslední sezona s Libercem v MNBL – 5.místo.

Jaké máš první dojmy z tvého působení tady?
Mám radost z chlapů v týmu, z toho jak mě přijali; baví mě tréninky – vyšší hráčská i herní úroveň, užívám si přípravné zápasy, nejvíce ten první před domácím publikem… Zároveň vím, že jsem ztratil rok, kdy jsem hrál v první lize – ještě je přede mnou kopec práce na individuální i týmové úrovni.

Jaké si dáváš ty osobně cíle do sezóny?
Další profesní a osobnostní posun.

Co bys vzkázal fandům v Děčíně?
Ve čtvrtek jsem hrál poprvé před domácím publikem. A! Fanoušci jsou výborní. Jak jsem psal výše – jsou skutečným šestým hráčem týmu. V hale to žije, stále jsou slyšet – zkrátka basketbalové prostředí je výborné!!! Těším se na další zápasy.