Rozhovor s Michalem Šittichem

Dnes pro sitavás mám rozhovor o někom, koho všichni znáte, ale třeba se někdy ptáte, kdo to vlastně je? Co tam vlastně dělá? Proč tam sedí? Proč a proč a proč 🙂 No a v tomto rozhovoru naleznete část odpovědí na tyto vaše otázky… takže vám dneska KOUBAsket tak trochu představuje našeho sportovního manažera Michala Šitticha.

Kde si se vlastně u nás v klubu vzal? Vím, že tenkrát odcházel Pavel Stara a Lukáš Houser šel z tvé nynější pozice na pozici generálního manažera. Dostal jsi nabídku, nebo si musel podstoupit nějaké výběrové řízení?

Nedostal jsem nabídku, myslím, že na tyto pozice se nabídky nedávají, ale pečlivě se vybírá z přihlášených osob do výběrového řízení. Já se, ale přihlásil až do druhého kola trochu pod nátlakem přátel. Pořád jsem o tom snil pracovat u basketu a když nebyl vybrán nikdo v kole prvním zkusil jsem to a vyšlo to 🙂

Kde jsi předtím pracoval?

Vystudoval jsem SPŠSaD v Děčíně obor zasilatelství – a hned po maturitě jsem sehnal místo ve spediční firmě v Děčíně jako disponent.

Čím tě oslovila nabídka pracovat v basketbalovém klubu?

Určitě svou zajímavostí a prostředím, kolem sportu, který miluji, je to pro mě to co jsem si vždycky přál.

Ty jsi teda v klubu „pracoval“ již předtím, dělal jsi u stolku zapisovatelů, že? Jak dlouho?

Obsluhoval jsem limit 24vteřin na útok asi po dobu 3let nechyběl jsem na jediném vašem utkání snad krom 2. Byla to jedna z možností jak býti u palubovky co nejblíž 🙂

Bylo nějak složité začlenit se do dění v klubu?

Začlenit se do kolektivu ani tak ne většinu lidí jsem tu znal a ty, které ne jsem poznal , ale do práce ano je to spousta dokumentů, řádů a všelijakých příkazů a zákazů stále ještě některé poznávám.

Naplňuje tě práce, kterou nyní děláš?

Na 120% 🙂 Někdy si říkám, že musím být asi blázen jsem u basketbalu 13hodin denně někdy i víc a pořád ho nemám dost. Potřeboval bych, aby den měl tak 32hodin, umíš to zařídit jako kapitán? 😀 abych si užil nějakou zábavu a také přítelkyni a kamarády 🙂

Co je vlastně všechno v popisu tvé práce?

Kdybych měl jmenovat všechno Ilonka by ti řekla, že je to dlouhý rozhovor :-), ale tak jen od každého trochu. Starám se komplet o chod mládeže s šéftrenérem p. Skokanem, posílám hlášenky , objednávám autobusy, doplňuji statistiky, starám se o provoz v hale, o zajištění utkání A-týmu,o cesty A-týmu na utkání, o servis pro naše hráče a cizince, vyřizuji víza povolení k pobytu, atd atd….je toho poměrně dost 🙂

Kolika umíš jazyky?

Domluvím se asi nejlépe česky 🙂 doufám, že tu nebude nějaká hrubka 🙂 , 16let jsem se učil Němčinu a 4roky Angličtinu, takže třemi a cizími dvěma 🙂

K basketu máš blízko, sám ho hraješ. Za co?

Hraju ho už 16let a v současnosti za „váš“ „B-tým“ 😀 Juniorku Děčín a pendluji i do Boletic, které ale už vzhledem k náročnosti procesu vytvoření nového klubu nalezení odpovídající tělocvičny a dalším věcem spadají taky pod náš klub

A jak se ti daří?

Teda taková podpásovka 😀 kdyby si se zeptal jak se mi nevede? řekl bych, že hodně 🙂 …Jsem k sobě hodně kritický v tomhle směru takže lepší podprůměr 🙂

Jsi klidný typ hráče, nebo to prožíváš jako by šlo o život?

Nejsem vůbec klidný 🙂 bohužel někdy jsem až přemotivovaný a pramení z toho věci, kterých mi je potom líto a těžko se berou zpět. Strašně nerad prohrávám a nesnáším, když někdo nehraje „fair-play“ to úplně zuřím 🙂

Měl jsi někdy větší basketbalové ambice?

Jako malý určitě (chtěl jsem si zahrát za A-tým nebo aspoň zatrénovat a pak hrát v jednom týmu s Kevinem Garnettem, kterého obdivuji a nikdy nepřestanu) :-), ale s postupem času jsem viděl, že ve mně nejsou vkládány velké naděje tak jsem se až tak nesoustředil na svůj růst, ale hlavně na to, aby se dařilo týmu a byla dobrá nálada 🙂

Jsi vidět i při utkáních, kdy sedáš vedle trenéra, jaké máš povinnosti v tomto směru?

Povinnosti bych řekl žádné, je to taková naše domluva s trenérem, že někdy se mě zeptá na můj názor na nastalé situace a jak to vidím, aby měl pohled i z jiné strany. Jsem za to trenérovi moc vděčný a rád bych mu tímto poděkoval, že mi dal tuhle možnost, je to strašně moc zajímavé a naučné. Chystám se, že s trénováním také brzy začnu a tohle je pro mě nezaplatitelná zkušenost.

Za tu dobu, co jsi v Děčíně u basketu, který zážitek byl pro tebe nejsilnější?

Tak ty byly tři : První je medaile za třetí místo, která mi visí v kuchyni na lustru a vždy když jdu kolem bouchnu se o ní do hlavy abych si připomněl jak to bylo všechno fantastický.
Druhý je hodně čerstvý a je to návštěva Číny a hlavně atmosféra v hale po vyhraném utkání nad týmem Bejiing Aoshen Olypmpians.Pro mě to bylo nezapomenutelné. Nedokážu si představit jaké to musí být pro vrcholového sportovce třeba na hale „Pijonýr“ kde je 6x taková návštěva a o dost horkokrevnější fanoušci, když dá třeba vítězný koš v poslední vteřině… 🙂
Třetí je můj první basketbalový trénink v tělocvičně v Želenicích pod vedením pana Rouse a pana Švece, který mám hodně hluboko zafixovaný a dokonce si ho skoro celý pamatuju jak probíhal 🙂

Dost často měníš image vlasů, má to vždy nějaký význam, nebo to je na představivosti zhotovitele?

Povětšinou to bývá po dohodě s „mojí“ kadeřnicí Luckou, kterou musím pozdravit 🙂 Význam to má asi jen ten, že si říkám, že dokud jsem mladý je třeba vyzkoušet všechno, až budu starší nebude moc vlasů a asi by to asi pobuřovalo okolí, i když i teď si myslím, že někomu trochu moje vlasy i já ležím v žaludku, ale jsem takový a jiný nebudu 🙂

Tak a na závěr posílám pozdrav Marečkovi a Ilonce, a Tobě hlavně hodně moc zdraví ty to teď potřebuješ nejvíc.