Rozhovor s trenérem BK Děčín a reprezentace ČR Mgr.Pavlem Budínským

buda2

Po delší odmlce vám opět KOUBAsket přináší jeden z rozhovorů a ten tentokráteo pravdu stojí za to! ! ! Ten, kdo si ho nepřečtě, tak moc prohloupí. Zjistíte v něm názory  našeho trenéra na minulou sezónu, na play off, proč to tak asi dopadlo, proč u nás skončili někteří hráči, samozřejmě i to ,co náš tým čeká, také se dovíte spoustu zajímavého o reprezentaci atd atd… no ale nyní již neváhejte a čtěte….  

Před letošní sezónou se tak trochu nevědělo, co se dá od našeho týmu očekávat. Nakonec páté místo s bilancí 28 výher a 16 porážek. Odpovídalo to síle týmu, nebo to mohlo být lepší?
Já si myslím, že před žádnou sezónou se neví, co se od nás dá očekávat :-). Nicméně hlavní bod očekávání byl ten, jak si loňský bronzový tým poradí s obhajobou pozic, jestli ustojí tuto situaci nebo bude padat do hlubin, jak už se to v historii našeho klubu jednou stalo nebo třeba jako v jiných klubech, kde to dopadlo dle hesla „po hodech přichází půst“. My jsme tuto situaci myslím zvládli s noblesou, především začátek sezony, kde jsme měli výbornou bilanci po 1. čtvrtině 9-2. Nicméně, jak se později ukázalo, nebylo v našich možnostech, silách a někdy i z jiných příčin tuto bilanci opakovat v dalším průběhu sezóny. Nakonec z toho byla bilance 28-16 a ta myslím reálně korespondovala s možnostmi našeho týmu.

Souhlasíte ale s tím, že některé porážky byly překvapivé a zbytečné, že mohla být naše konečná bilance ještě o něco lepší ? Čím si to vysvětlujete?
Jednoznačně. Svým způsobem jsme tak ulehčili Pardubicím zisk 4. místa po základní části. Především domácí porážky s Ostravou, Poděbrady, USK Praha mě mrzely hodně. Vysvětlení je jednoduché.V těchto utkáních jsme ukázali naší psychickou labilitu a slabou mentalitu, která v kombinaci s lehkostí hry soupeřů, byla důvodem těchto porážek. Nezvládali jsme roli favorita, takže jsme byli zoufalí, křečovití, nervózní a mnohdy až nemohoucní dát koš. Prostě jsme v těchto utkáních bojovali nejen proti soupeři, ale i sami ze sebou a to je potom těžké vyhrát.

Jsou ale i výhry, či zápasy, kterých si považujete více?
Určitě, i když já si vážím každého vítězství. 🙂 Ale ty z kategorie velkých bych určitě zmínil dvě výhry nad Novým Jičínem, dvě nad Pardubicemi, ale i některá utkání, konkrétně s Prostějovem a jeden zápas s Nymburkem, měly parádní parametry, byť jsme prohráli rozdílem několika málo bodů.

V lednu jsme si „odskočili“ do Číny na dvě přátelská utkání s tamním týmem. Jak hodnotíte tento pobyt s odstupem času?
Jedním slovem zážitek na celý život. Životní zkušenost po všech stránkách a i po té basketbalové. Zajímavé zápasy a to co se dělo v hale po naší výhře, to mi zůstane ještě dlouho v paměti, stejně tak jako spousty dalších mimo basketbalových situací.

Kdyby se naskytla možnost nějakého takového výjezdu i v dalším roce, zvažoval byste jí, přijal, či odmítl? A proč?
Já osobně bych jí přijal hned. Miluji mezinárodní basketbal a to již od dob svého hraní. Vždy, když hrajete proti týmu z ciziny, tak má hra jiný náboj a je to největší zábava, kterou jako hráč nebo trenér můžete zažít. Potkáváte nové lidi, získáváte nová přátelství a zkušenosti, které vám pomáhají na vaší cestě životem.

Letos se v týmu vyměnili dva hráči, což v Děčíně nebývá moc zvykem, hned ze začátku sezóny odešel na hostování do UL Jaromír Fohler a poté v dalším průběhu americká posila Lavontay Fenderson. Vyplatily se týmu tyto výměny?
V obou případech řeknu ano. V tom prvním jednoznačně, v druhém je to dle mého názoru mnohem víc diskutabilní.

Poté v únoru doplnil kádr ještě Dovydas Retkus, co byste řekl na jeho adresu? Splnil to, proč k nám přišel?
Dovydas byl takový případ z „nouze ctnost“, kdy jsme kvůli tvé dlouhodobé nemoci potřebovali někoho, kdo by byl alespoň dobrým sparingpartnerem, což určitě splnil, i když jeho kvality nebyly na takové úrovni, jakou bychom potřebovali.

Uzavřeme-li základní část, páté místo bilance 28-16 jak jste spokojen?
Spokojen bych byl, kdybychom to měli 44-0 a to samozřejmě nejde 🙂 Teď vážně, já jsem s touto bilancí spokojen, protože jsem realista a domnívám se, že nejlíp vím, čeho je můj tým potažmo hráči, schopni. Vždyť je to koneckonců lepší bilance než v loňské sezóně, ve které jsme měli 22-18 ( bylo 11 týmů a i kdybychom 4 utkání navíc vyhráli, stejně bychom měli horší bilanci) a přesto to stačilo na 3. místo po základní části. To jsou takové ty matematické paradoxy, které jsou správným kořením sportu.

Play off a Pardubice, téměř osudový tým, alespoň v posledních letech, respektive opakování série z předloňské sezóny, co jste tomu říkal?
Už podle složení týmů a vývoje ligy do Vánoc jsem téměř s jistotou tušil, že na sebe narazíme v play off. Trojice týmů z absolutní špičky se oddělila celkem brzy a i my a PBCE jsme si budovali celkem dostatečný náskok před dalšími pronásledovateli, takže karty byly rozdané celkem brzy, což myslím tak trochu škodilo větší atraktivitě soutěže, alespoň co se týče jejího závěru, kde už se hrály některá utkání jen z povinnosti a tudíž chyběl náboj, který by držel mezi všemi větší napětí před play-off.

Přesto tento fakt měl alespoň jednu výhodu, mohl jste se déle připravovat delší dobu na soupeře?
Tak to máš pravdu a sám víš, že tomu tak i bylo 🙂 Skutečně jsem se připravoval dlouho, viděl jsem posledních 10 nebo kolik utkání Pardubic, popsal jsem hodně papírů a snažil jsem se připravit na veškerý detail, abych nebyl něčím zaskočen nebo překvapen. A pak jsem se to snažil v odpovídající formě předávat hráčům.

A co by se tedy dalo říct k Pardubicím jako k soupeři? Překvapily vás něčím?
V zásadě ne. Všechna utkání odehrály na obou polovinách hřiště stejně, především v obraně praktikovaly stejný systém, kdy neustále přebíraly clony k míči a zesilovaly krytí vnitřního prostoru, čímž jsme nebyli pod takovým tlakem a mohli relativně jednoduše kombinovat a nacházet celkem dobré a snadné pozice k zakončení. Protože však nemáme ryzí střelce ze střední a dlouhé vzdálenosti, nedokázali jsme tuto situaci využít a potrestat košem v procentu, které bychom potřebovali. Naopak Pardubice se v útoku mohly opřít o hru podkošových hráčů, kde jasně dominoval v celé sérii Marcus Arnold, jemuž zdatně sekundovali ostatní 3 pivoti. Také měli podporu od střelců z perimetru Hamptona, Sýkory a dalších.

Připouštěl jste si vůbec, že by se dalo prohrát 3:0?
Nepřipouštěl, přesto jsem i s touto variantou počítal, vždyť jsme hráli 2 utkání venku a doma podlehli rozdílem jednoho koše. Ale já věřil, že série bude hraná na víc než 3 utkání, takto to vypadá příliš jednoznačně, přestože si myslím, že to bylo mnohdy víc než vyrovnané, především v domácím utkání.

Co nejvíc Vás v této sérii zklamalo?
Zklamaný jsem byl z výkonů některých hráčů, ale nejvíc mě mrzí, že jsme hráli doma jen jedno utkání, protože kulisa, kterou vytvořili naši fanoušci před druhým utkáním a v jeho průběhu byla jedním slovem neskutečná!!

Dnes je již skoro měsíc od porážky a člověk má již klidné myšlení, v čem byl tedy hlavní důvod našeho krátkého účinkování v letošním play off?
Důvodů je víc, ale zjednodušeně řečeno, protože jsme byli horší než Pardubice a proto Pardubice zaslouženě postoupily.

Co poučného Vám toto play off ukázalo?
Opět to potvrdilo starou pravdu, že play off je jiná soutěž než základní část. Mně osobně to potvrdilo dvě věci: Že klíčem k úspěchu je emociální disciplína a také individuality, které dokážou předvést ještě lepší výkony než v základní části, jako třeba Kyle Landry v pátém utkání v Novém Jičíně, kdy dal 31 bodů a zaznamenal 17 doskoků!!!!

Po sezóně jak už to bývá končí někteří hráči a někteří noví přicházejí. Letos odešla hned pětice hráčů. Jak na výměny nahlíží trenér? Berete to již jako věc, která prostě ke sportu patří?
Ano, přesně jak říkáš. Je to fakt, který k profesionálnímu sportu patří a je jeho nedílnou součástí, i když tyto situace nemám rád, protože si vytvoříš s hráči i lidský vztah a o to je to někdy horší.

Čtyřem z pěti hráčů končili smlouvy a prostě jim nebyly prodlouženy a s jedním bylo domluveno ukončení smlouvy. Můžete říct důvody? Hráči již neměli co nabídnout? Nesplnili to, co se od nich očekávalo?
Předně chci zdůraznit, že je důležitá rétorika a úhel pohledu na tuto skutečnost, proč někteří hráči u nás končí. Především pro některé fanoušky, kterým se nemusí zdát, proč jejich oblíbený hráč končí. Chci zdůraznit, že basketbal je opravdu tvrdý byznys, v kterém je každý svého štěstí strůjcem. A fungují v něm stejná pravidla jako v každé jiné firmě, či práci.
Takže pokud někdo nepracuje tak, jak by měl nebo jak se od něj očekává, nelze se divit, že mu není nabídnuta nová smlouva, což se týkalo některých hráčů. A je to fér jednání, podmínky se stanovují na začátku a každý ví na čem a jak dlouho je. Hráč by neměl spoléhat na to, že mu bude automaticky nabídnuta nová, jenom proto že je někým nebo něčím hájen. Takže nebudu konkretizovat, ale u většiny to bylo z výkonnostních důvodů, u jednoho i z jiných.

Je před námi sezóna nová. Již máte nějak poskládaný tým, vybrané hráče, nebo se na všem stále ještě pracuje?
Na 75% ano. Jsem moc rád, že v příští sezóně budou v Děčíně hrát hráči, kteří tvoří dohromady kostru týmu několik let a nebo ti co mají nějakou perspektivu před sebou.A o těch nových se jedná, diskutuje a v jakém časovém horizontu přijdou, nejsem schopen přesně říct.

Během letošní sezóny jste se stal i trenérem u reprezentace. Jak se těšíte na léto, které strávíte jinak, než obvykle?
Kubo, těším se moc, vnímám to jako skvělou možnost získat nové zkušenosti na té nejvyšší možné úrovni, která u trenéra může být.

Už se vám nějak v hlavě rýsuje sestava národního týmu, nebo bude vše na aktuální formě jedinců, kteří budou pozváni do přípravného kempu?
Sestav mám v hlavě dost, ale nejvíc bude záležet na samotných hráčích, jestli budou mít zájem reprezentovat či ne. Takže na skladbě týmu bude mít vliv poměrně hodně faktorů, které já mnohdy ani neovlivním.

Kam všude se s národním týmem podíváte? Jaká jsou v plánu přípravná utkání?
Tréninkové kempy jsou naplánované do Liberce a Děčína, v plánu je 5 přípravných utkání (2 v Bulharsku,1x v Litvě, 2 x s Estonskem v Děčíně) a pak 3 kvalifikační utkání ( na Slovensku, doma s Kyprem a končíme ve Švýcarsku)

Svůj důležitý domácí zápas o postup z „B“ skupiny sehraje reprezentace v Děčíně, jste rád?
Jsem rád, to rozhodně. Chci však nejdřív zdůraznit, že to nebyl můj nápad, aby se hrálo v Děčíně, ale všech kompetentních lidí z ČBF a mých kolegů, kteří se jednoznačně vyjádřili pro DC, neboť vnímají podmínky a především atmosféru, která tu panuje během našich utkání. Jirka Zídek všechny přesvědčil, že domácí atmosféra je nejdůležitější faktor, který se při výběru místa zohlednil v tomto srpnovém termínu. Navíc to bude jediné oficiální utkání reprezentačního týmu v tomto roce hrané v ČR , proto se domnívám, že bude sváteční událostí nejen pro celý severočeský region.

Jak vidíte postupové šance národního týmu? Na čem bude nejvíce záležet?
Šance je stejná jako u ostatních týmů, přičemž bude nejvíc záležet na hráčích, kteří budou týmu k dispozici.

Tento rozhovor nesmí být šířen bez předchozího souhlasu redakce KOUBAsketu!!