Soutěž rozhovorů – Luboš Stria: „Naše spolupráce mě opět učinila basketbalově šťastným“

Dobrý večer. Kdo sleduje i facebook KOUBAsketu.cz, tak určitě ví, že v minulých dnech byla vyhlášená soutěž o nejlepší rozhovor z vaší produkce… Rozhovory dorazily tři a dneska vám tedy přináším první, který je již zodpovězený… Je to rozhovor od Alenky Hampelové, která si přála rozhovor s Lubošem Striou, kterého jste dnes mohli vidět na fcb  i trochu jinak, než je zvykem . . . 🙂

1) Proč zrovna basket?

Byl jsem hyperaktivní děcko stále v pohybu. Po vyzkoušení jiných sportů mě kamarád na základní škole přemluvil k tréninku basketu a už jsem u něj zůstal. Ze začátku pro mě bylo nejdůležitější, že je to kolektivní sport s tehdy výborným kolektivem a přátelským trenérem. Miloval jsem ze všeho nejvíc míčové sporty a po návratu ze školy jsem odhodil batoh do rohu a uháněl za klukama na hřiště, odkud jsem většinou přišel až za tmy 🙂 

2) Kde jsi hrál, než si začal hrát v Děčíně?

Začal jsem hrát basket v 6. třídě na základce v Hořících v Podkrkonoší, odkud jsem odešel v 17 letech do Pardubic. V městě perníku jsem hrál rok dorosteneckou extraligu a rychle si musel zvykat na vrcholový basketbal. Podařilo se a dalších 6 let jsem strávil v klubu BK Pardubice. Nebyl jsem moc spokojený se svým herním využitím při zápasech a proto jsem využil nabídky Poděbrad, kde mi trenér Forejt přislíbil větší důvěru na hřišti, což se projevilo na mých minutách na hřišti. V Poděbradech jsem hrál další 3 roky své kariéry. Klub Karma Poděbrady se dostal do finančních potíží a třech pěkných letech v lázeňském městě jsem se stěhoval o necelých 20km proti proudu řeky Labe do Kolína. Vybíral jsem z více nabídek a v tomto případě to nebyla dobrá volba. V Kolíně se mi nedařilo a ani nelíbilo, bylo tam více problémů než pozitiv a tak jsem po necelých 6 měsících skončil. Velmi rychle se mi ozval manažer BK Děčín Lukáš Houser a nabídl mi zkoušku u válečníků. V tu dobu jsem váhal, zda chci pokračovat ve své kariéře, nechtěl jsem však utíkat od rozdělané práce a tak jsem nabídku s radostí přijal. Naše spolupráce mě opět učinila basketbalově šťastným!

3) Jak dlouho plánuješ ještě hrát v Děčíně?

Smlouvu mám ještě na příští sezónu 2013/2014, kterou bych rád dodržel a dále se uvidí 🙂

4) Proč sis na dres vybral zrovna číslo 33?

V Pardubicích jsem hrál s číslem 7, ale v Poděbradech nebylo již volné a jediné co mi nabídli, byla právě 33. Žádný jiný význam to nemá, ale za to číslo jsem teď hrozně rád.