Začalo to . . .

Ano! Další sezóna, další porce zápasů, další vlny emocí, další radosti, další smutky, další body, fauly, pokřiky, dalších nespočetně událostí, které člověk díky sportu může zažívat. Čeká nás další porce všeho, o čem vyprávíme dětičkám a na co se tak strašně moc těšíme, nebo přes léto těšili. Pro Koubu začala JEDENÁCTÁ sezóna v dresu Děčína a musím říct, že jsem na to opravdu pyšný! Není moc hráčů, kterým by se toto podařilo a tak si říkám, že toho Sokyho prostě musím dohnat 🙂 Tak uvidíme, protože pak bychom to spolu ještě mohli parádně ukončit, třeba jako Špaček se Strakou v hokejové Plzni. Člověk má přece žít pro nějaké sny, že? Ale je to snad ještě daleko a já bych rád pomáhal tomu týmu, tomuto klubu ještě pár hodně týdnu navíc 🙂

Víte, první zápas byl pro mě osobně hrozně moc emočně náročný a musím se přiznat, že i já jsem se trochu obával, jak to celé zvládnu. Nechci tady nic ventilovat, protože si myslím, že na to snad ani nemám právo, ale fila2chci napsat jen o našem prvním zápase, který jsme nakonec zvládli. Zvládli i potom výpadku ve čtvrté čtvrtině, kde nás JH vehementně doháněl a přinutil nás dohrát zápas úplně jinak, než jste si určitě všichni v hale představovali. Ale ono už to tak nějak bývá, když soupeř prohrává takovým rozdílem. Jsme rád, že jsme zvládli vstup do druhého poločasu tak, jak zvládli, protože si myslím, že to bylo opravdu hodně rychlých 10 min a kdybychom takto hráli stále, to by byla ale paráda 🙂 Vím, složité a těžko realizovatelné, tak dobře, aspoň 77% z toho po celý zápas. Nakonec tedy dobrýIMG_1122 zápas