Od bazénu k bazénu

Je to již pár měsíců, co jsme se dozvěděli, že se na světě objevil virus, který je velmi nebezpečný a který se může nazývat „Virus zabiják“. Nakonec se tento virus objevil i u nás a začala tak trochu panika, abychom tomu zabránili. V tv nám ukazovali, jak je to vážné, jak lidé umírají, jak je zachraňují díky zázračnému léku a my všichni byli zodpovědní, protože to opravdu vypadalo vážně. Pamatuji si, jak jsme čekali, jestli nás všechny zavřou doma a ono to tak nakonec dopadlo. Každý z nás to asi řešil jinak, někdo jezdil do lesa, někdo ještě více pařil hry, někdo si četl a někdo šil třeba roušky – ANO, ty momentálně nenáviděné roušky. Každý se s tou rouškou fotil, vozil je do nemocnic, hasičům, policistům a já osobně vím, o čem mluvím. Když jsem jezdil mezi jednotlivými lidmi a vozil jim látky, gumičky, nitě atd, tak mi kolikrát manželka říkala, ty jó, ty to někde chytíš, seš pořád někde pryč – nechytil. A já ji naopak říkal, koukej jít nakoupit max jednou za dva dny, koukej se nebavit s lidmi bez roušky, koukej tohle a tamto. Ano, i já byl vyjukaný, co se to v naší zemi děje, že tohle nejsou uhelné prázdniny, tohle je něco více.

Jenže pro mě to byla i doba, kdy jsem byl strašně hrdý na náš národ, hrdý na lidi z Děčína, že se dokázali semknout, že dokázali fungovat. Na facebooku jsem založil skupinu Děčín společně pomáhá, která byla založena především kvůli šití těch nenáviděných roušek, ale i celkově pomoci u nás v Děčíně. Samozřejmě se začali objevovat lidé, kteří chtěli být vidět, kteří po pár dnech či týdnech pochopili, že je to dobrá věc, ale to mně nevadilo, aspoň těch lidí bylo víc. Já byl šťastný, že jsem u toho začátku mohl být a pomoci nějakou svou částí. Hlavně jsem potkal spoustu lidí, kteří na svět koukali úplně jinak, kteří měli motivaci jedinou, ráno vstát a ušít co nejvíce roušek a pomoci tak co nejvíce lidem… ano, tak to bylo! I ty roušky u naší haly mizely závratnou rychlostí. To byl březen, duben, půl roku zpět…

Byl to březen, kdy jsem byl doma, bylo krásné počasí. Dokázal jsem toho všeho využít i pro sebe a pro svou rodinu. Jelikož jsem si za ty poslední dva roky udělal spoustu restů na našem baráčku, tak jsem měl čas je vyřešit, dodělat, doladit. Jestli si to dobře pamatujete, tak my měli i krásné počasí a tak jsem aktivoval bazén. Ani nevím proč, jen jsem cítil, že je potřeba dělat pozitivní věci a tak jsem dělal věci, které mi dělaly radost. Jestli jsme se koupali? No samozřejmě, že NE, asi další měsíc, než tam kluci na rychlovku vlezli, ale mně to přišlo vtipné. V dubnu dělat bazén? No a proč ne. Mám čas, jdu do toho… Já si dokonce vymyslel i dostavbu naší pergoly na zahradě a to se mi povedl nakoupit materiál den předtím, než i ty stavebniny pro veřejnost zavřeli. Prostě jsem musel tvořit, nebo bych se z toho zbláznil…

Takže to byla doba obdivovaných roušek…

Během léta nás  strašili, že přijde druhá vlna, která bude samozřejmě velice náročná, stokrát horší, bude to velký průšvih atd. No ano, já s tím počítal, počítal jsem s tím, že si opět někde nasadím tu roušku a budu respektovat to, že když se nebudu cítit dobře, že zůstanu doma a to samé jsme říkali i všem kolem. Jenže on nám ten vir trochu přes léto zmutoval a nejen že začal jít jen na lidi „bez židle“, ale on se dokonce tváří, jako by vám nic nebylo. Jak mám tedy zůstat doma, když si myslím, že bych to mohl mít, když mi vlastně nic není? No ano, je to tak, je to prostě asi vir, jako každý jiný. To podle mého řekne i ten všemi nenáviděný, ale přitom volený Babiš 🙂 A já s tím i souhlasím, ale vždy tu mám své ale…

Poslední týdny se moji „přátelé“ na facebooku proměnili v lékaře, epidemiology, skoro bych řekl možná ministry a vlastně začali demonstrovat proti všemu a všem. Ha, ty uznáváš roušku, ty jsi blázen, ta tě zabije. Ty říkáš, ať jsem doma s rýmou, vždyť to nic není, co blázníš, co děláš, ten Babiš je cvok, ten Hamáček taky, no a ten náš ministr zdravotnictví, ten je pro smích celému světu. No nevím, jestli by někdo z těchto novodobých „lékařů“ chtěl být v kůži člověka, který musel snášet takové věci. Znám to v politice z Děčína a to je asi tak milionkrát menší tlak, než to, co musel ustát Vojtěch. Ale to je jedno… Na druhou stranu, jak se v tom má člověk vyznat, když ty opatření vznikají a zanikají závratnou rychlostí a bohužel se nedomluví ani oni tam nahoře. Je to vážně složité a tak se té zlobě ani nedivím, ale jen bych nerad, aby se rouška stala nástrojem boje proti něčemu nebo někomu. Ona tato celá rozepře totiž nevzniká jen u těch přátel na fcb, ona vzniká i na poli odborném a to je to, co ovlivňuje nás všechny. . .

Od jakživa mám respekt k autoritám, lékařům, vědcům atd., protože si myslím, že to, co říkají, tak to je prostě fakt. No dobře, ale teď si mám vybrat z čeho? Že zapnu ten nejchytřejší facebook a každý druhý sdílí něco jiného, jednou je to to, že roušky škodí zdraví, podruhé zase to, že bez roušek ohrožujeme všechny kolem sebe. Pak, že testy jsou lež, druhý zase ať na ty testy chodíme atd. Je to blázinec a to je asi to nejhorší, co nás mohlo potkat. Nevím, ale aby nás jeden z předních vědců strašil desítkami tisíc nemocných denně a stopadesátitisících mrtvých atd, také vám to přijde jako sci-fi?

Popravdě, je mi jedno co říká Babiš, nevěřím mu, stejně jako nevěřím spoustě lidí u nás v Děčíně, ale zase na druhou stranu nebudu dělat vše proti, jen kvůli tomu, že to říká Babiš. Každý z nás by si měl říci, co je schopen pro tuto epidemii udělat. Asi chápeme, teda já tomu chci věřit, že díky covidu tady všichni nevymřeme, ale dle mého tu jde jen o čas, o čas, za který si ho máme všichni prodělat. Ano, zrovna teď jsem s ním doma. Stihl jsem dodělat dřevník na zahradě, natřít sudy, opravit posezení z palet, které málem mou ženu v první karanténě zabilo, zazimovat bazén atd., takže asi chápete, že na tom zas tak špatně nejsem. I přesto ale půjdu a tu roušku si nasadím (kde musím) a budu doufat, že tím někomu pomůžu. Ta pomoc není jen o tom, že to ten dotyčný nechytí, že mu ten vir nepředám, i když já jsem teď na 90 dnů prý čistý, ale je to i tom, že vám třeba potom neřeknou vaši starší rodiče, hele, já nemůžu jít na to vyšetření žaludku, oni to museli odložit, ono se tam nesmí, oni nemají čas atd… Nedávno jsem se vyfotil s novou válečnickou rouškou a napsal jen „Noste roušky, má to smysl“ a zkusil to dát na fcb, no jasně, milión komentářů o tom, jak je to nesmysl, jak jsem vlastně klesl atd. a přitom v tom byl úplně jiný záměr.

Posledních 10dnů jsem doma, zavřený. Umocněné to máme o to, že já s Márou to máme a druhá polovina rodiny ne. Dnes jdou na testy a já se modlím, aby to neměli. Snažili jsme se být jinde, ale v našem „velikánském baráčku“ to úplně moc nejde a tak věřím, že mají silnější imunitu než my dva. Nedovedu si moc představit, že by měli být dalších 10 dnů doma, protože jim vůbec nic není, stejně jako nyní nám…ale i přesto, musel bych to respektovat. . . Je to stejné, jako u našich U14, které celé testovali a až na jednoho jsou všichni zdraví. Za tyto dny jsem zažil hodně, zažil jsem lidi, kteří to neřeší, ale také lidi, kteří propadají panice, když slyší slovo covid! Z některým lidí jsem byl opravdu překvapen…

Za poslední týden se z nás na basketu stali spolupracující osoby naší hygienické stanice, jsme trasovači, telefonisti, poradci a i přes naše nechápavé diskuze to bereme jako fakt, který má něčemu pomoci. Pomoci tomu, abychom třeba zrovna my mohli i nadále trénovat, abychom neměli děti zavřené doma, aby i nadále mohly děti sportovat a to je pro nás důležité. Já děkuji rodičům našich svěřenců, kteří jsou naprosto úžasní, vzali to sportovně a já teď jen doufám, že nám ten sport nevezmou, protože to by bylo zase pěkně na h….! Musím se totiž přiznat, že mi ty emoce strašně chybí… Ta radost z výher i smutek z proher všech těch dětí, to napětí z těžkého zápasu, rodiče a vše kolem, co nás trenéry naplňuje!

Od bazénu k bazénu uběhl půlrok, na který všichni budeme do konce života vzpomínat a vyprávět našim vnoučatům, které tomu možná ani nebudou chtít věřit, stejně jako naše děti nevěří, že existovaly nějaké uhelné prázdniny! 🙂

Držte se ! Usmějte se na svět a užívejte si svých blízkých, ti si to zaslouží!

#kbživot